Rohlík, nebo život!
Někdy, když vstanu v jednu hodinu, uvařím si termosku kávy, sbalím si kytaru a jedu na několik hodin do promrzlé zkušebny, ve čtyři hodiny se dostanu domů, vyspím se pár minut a jedu následně do práce, po návratu z práce se věnuji rodince, potom si chvilinku schrupnu, popřípadě, uložím děcka k spánku a jedu do zkušebny, čehož následkem nespím už vůbec, tak v těchto situacích mě popadají takové pocity, nazvěme to záchvaty racionality či zdravého rozumu, prostě vás zachvátí rozum, no, a pak, v těchto chvílích si kladu otázku, jestli jsem v pořádku, jestli nejsem tak trochu vyšinutý, blázen, šílenec, jestli nemám nějaký problém, jestli to je vůbec normální. Je to normální?
Obzvlášť, když vlastně nemáte s kým sdílet ty probdělé noci nadopovaný všelijakými nakopáváky, které musíte mimochodem po čase měnit, protože po delším užívání přestávají fungovat. Ptáte se, proč nemít k sobě někoho dalšího? Ale kdo by byl natolik posedlý!? Který šílenec by to vydržel? Stejně by vám do toho začal kafrat, ajajaj, vy byste to nakonec změnili, on by se na to potom vykakošil, a co vy? Co vy? Co s tím?
Nic. Zase začít znovu… Bez kumpanie tedy. Tak jste sám, maličký, opuštěný, muzikantíček, kterého nikdo nikdy neslyšel, nikdo ho nezná,… tak si to tam po večerech ťukáte… pochybujete o sobě, o nich, o všem, o světě, smějete se, pláčete, tlučete hlavou o zeď, euforie, egománie, erotomanie! i optimismus, že vše bude krásné,… a vzdušné zámky vás odnesou daleko, daleko, daleko, předaleko…
Jenom tak sníte, že možná jednou, někdo, nebo něco pochopí, o co se snažíte. Ale problém je, že vy se o nic v zásadě nesnažíte, vy to prostě děláte, protože, nevím proč, prostě musíte. Musíte to přece dělat. Musíte tam jet, musíte nahrát ty věci, které možná ani nikdo nebude poslouchat, ale když ty své láky posloucháte, ukájíte se myšlenkami: „To není špatný, to přece není vůbec špatný,… blbý? Možná ano, ale úplně špatný, to zase ne.“
Takže tam jezdíte rok… dva… samozřejmě nepravidelně, někdy můžete, někdy nemůžete, někdy nesmíte a někdy… a pořád vlastně musíte! Musíte to přece dodělat! Po nějaké takové době, dejme tomu, máte album udělané. Všechno jste si složil, nahrál, vyprodukoval, zmixoval a já nevím co ještě. Tak tohle máte. Potom to vydáte, a zjistíte, že jste to vydal úplně blbě! Ha haaa! V nesprávný čas, nesprávnou formou, že je to moc dlouhý, že jste zaspal, že už to nikoho nezajímá, že jste úplně vodrovnanej, kaput, ende, jahoda, vokurka, knedlíky s tvarohem…!
Takže co? Takže se to všechno snažíte dohnat. Čtete si nějaký články, díváte se na videa, workshopy co a jak, kdy, kde, proč a za kolik, poznamenávám, že už s křížkem po funuse. Nakonec se s tím tak nějak smíříte. A teda, když teda to vydání alba teda jako nevyšlo…, nikdo o tom neví…, nikdo o tom nechce psát, protože a nebo… nechce,… nemůže o tom psát, protože jsou důležitější věci třeba jako… plácnu… Bowie umřel, vydal album, Brytny Spírs vstala z mrtvých, umřela, Kája… žije, jsou Vánoce, jsou letní prázdniny a tak dále...
Tak pod tím vším zmatkem vyplula opět na povrch myšlenka,… a ta myšlenka tu byla od začátku,… kapela z živých lidí, těch taky „vodrovnanejch“, těch jiných. Třeba existují. Vím, že existují, ale v našich krajinách mám pocit, že to je druh před vyhynutím a k tomu nechráněný.
Tak hledáte,… A JEDNOHO DNE, když jdete takhle kolem kontejneru, na vás vybafne Bobr. „BU!“ nebo co Bobr běžně říká. „Rohlík, nebo život!,“ povídá. Tak jsem mu dal rohlík a k tomu vomastek a teď hraje na kytaru.
Po několika měsících cvičení jsme se rozhoupali rozšířit terárko o další kousek, tedy bubeníka. Tu bestii jsme našli schovanou v Kadlňe. Byla tam schovaná ve sklepě jedné rozpadající se haciendy a nechá si říkat Péťulka. Ojoj, ten vám je roztomilý (po čase jsme zjistili, že se jedná o samečka). Dává nám čaj, najíst a i v tom sklepě zatopí. Jezdíme tam za ním rádi. Prostě vám musím říct, že ty útrapy asi za to stály. Třeba se uvidíme příští rok na vašem dvorečku. A nezapomeňte nám vzít alespoň ty rohlíky.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
