Rovnice emancipace: zkoumejme emancipační myšlenky v současné hudbě

Zajímavý pohled na současnou hudbu nabízí desetidílná podcastová série Rovnice emancipace od hudební publicistky Marie Čtveráčkové alias Mary C. Autorka v inspirativním seriálu připraveném pro Institut úzkosti rozebírá revoluční myšlenky i silné emoce, které umí rozhýbat společnost. Jsou pořád tady a přesto je mnohdy nedokážeme zachytit a rozvíjet, jako by pro ně nebyl prostor. Někde se to ale přeci jen hýbe, vznikají nové provokativní a silné reality, ze kterých vyrůstá třeba budoucí populární hudba a nebo další revoluce.

Jak se vyvíjí a osvobozuje elektronická taneční hudba a rap? Jak tvoří umělkyně a umělci (především) africké diaspory? A je vůbec možné tvořit, když umění je absence strachu? Co nás tvůrkyně a tvůrci mohou naučit a odnaučit, a jak se můžeme poslechem propojit a osvobodit? Poslechněte si hudebnice a hudebníky, kteří neprodukují jen hudbu, ale i poznání, spojují komunity a organizují nejrůznější iniciativy. Jak jim zatím vychází jejich Rovnice emancipace? Název podcastu je inspirován textem Lauryn Hill, „My emancipation don’t fit in your equation“ se objevuje ve skladbě Lost Ones. Níže přikládáme podrobnější informace ke všem deseti dílům série.

1. díl – Neustále hledat a bádat

Abdu Ali v sobě spojují mnoho tvůrčích a revolučních sil. Tvoří hudbu, píší básně, ale také kurátorují a organizují akce, které svou myšlenkou i formou přesahují běžné klubové party. Ve své tvůrčí praxi čerpají totiž i z tvorby nejrůznější kritických myslitelek a myslitelů, jako jsou Audre Lorde nebo Paulo Freire, ale také z historie svých předků. Jaké myšlenky pomáhají afroamerické genderově nekonformní osobnosti proplouvat nejrůznějšími formami útlaku a tvořit vlastní představu o budoucnosti ve spolupráci se svou komunitou? Proč je důležité vytvářet nové prostory pro dialog, ve kterých se mohou marginalizované skupiny osvobodit od západních ideologií? Co to znamená, že vystoupení Abdu Ali není kapitalistické a představuje spirituální zážitek, proč by péče o sebe měla vždy zahrnovat i péči o druhé a z čeho čerpali/y životní sílu v jejich rodném městě Baltimoru? To jsou hlavní témata prvního dílu podcastu Rovnice emancipace, o revolučních a emancipačních myšlenkách v současné hudbě.

2. díl – theKEEPERS (Akua Naru & Sammus)

Na otázku, proč je v rapu tak málo žen, by měli ideálně odpovídat promotéři, novináři a manažeři. Sexismus stále udává tón a rozhodně nejen v rapu, se kterým je tak často spojován. Je hluboko zakořeněný ve strukturách naší společnosti a určuje, kdo je považován za génia a tedy i, kdo vejde do historie. Teprve minulý rok získala cenu Grammy za nejlepší sólové rapové album žena – Cardi B a do síně slávy se tentýž rok dostala první rapperka a producentka – Missy Elliott. Letos magazín Billboard překvapivě, jako nejzásadnější hiphopové album všech dob, vyhlásil debutové album Lauryn Hill. Předsudky ovšem stále přetrvávají. Festivaly, média, labely i zásadní knihy prezentují a oceňují většinou muže. Ženy v rapu ale byly a budou, spoluutvářely hiphopovou kulturu, stačí se jen podívat do historie z trochu jiného úhlu. Na problémy psaní historie i současné překážky, které ženám, trans* i nebinárním lidem v rapu stojí v cestě poukazuje ojedinělý projekt theKeeper, digitální archiv zabývající se reprezentací žen, trans* a nebinárních lidí v hiphopové kultuře i jejich významem pro tuto dnes už globální kulturu. Kam mizí rapperky a čeho už mají plné zuby? A proč je černý feminismus tak důležitý? A jak se může něco jako archiv stát živoucí globální komunitou? O své zkušenosti z rapové scény i akademické sféry se podělily hybatelky kultury a strážkyně archivu Akua Naru a Sammus.

Latanya Olatunji aka Akua Naru je hiphopovou umělkyní, což znamená, že není jen rapperka, ve své tvůrčí činnosti se nevěnuje jen psaní textů a hudby, je také aktivistkou, organizátorkou pro komunitu a výzkumnicí. Ve svých textech a básních dává osobitým způsobem nahlédnout do nejrůznějších příběhů afroamerických žen a za svou hudební kariéru vydala už čtyři sólová alba. Objela svět nejen jako hudebnice se svou kapelou, ale také jako intelektuálka, přednášející výzkumnice, která získala stipendium Nasira Jonese a působila v Hiphopovém archivu a výzkumném centru na Harvard University. Nyní ve své akademické práci pokračuje v Centru pro výzkum rasy a etnicity na Brown University. Je iniciátorkou celého projektu theKeepers.

Enongo Lumumba-Kasongo aka Sammus je rapperka a producentka. Vydala několik EP a tři sólová alba, věnuje se ale také sound designu počítačových her a výzkumu v oblasti hudby a technologií. Ve své dizertaci na Cornell University se zabývala politikou komunitních nahrávacích studií sloužících především marginalizovaným mladým lidem. V současné době působí Sammus na Brown University, kde pokračuje ve výzkumu a učí například kurz Rap jako forma vyprávění. Označuje se za feministku, afrofuturistickou myslitelku a svou hudbu popisuje jako “black girl nerd rap”. Podílí se na budování a propojování komunit, s cílem zviditelnit v akademické sféře jiné druhy zkušeností a znalostí především z oblasti umění, a tedy i představy o tom, co a od koho bychom se měli*y učit.

3. díl – Fejbs

Martina Fabová aka Fejbs pochází ze slovenské Trnavy. Před pěti lety vydala svojí první sólovou nahrávku a ukázala, že chce říkat věci na rovinu a hlavně, že skvěle rapuje i zpívá. Její důvtip a skills jí získaly uznání dokonce i mezi celebritami lokální rapové scény a média ji označovala za velkou naději. Ale skills nejsou vždy zárukou úspěchu. V roce 2018 vydala debutové album Fabka, na kterém hostovalo i několik známých rapových jmen. Hlavními tématy na něm byly vztahy, pohnuté životní osudy, identita i vymezení se vůči trendům nebo stereotypům. A Fejbs opět předvedla i svůj široký rozsah co se rapového a pěveckého výrazu týče. Když letos vydala singl Groupies i s novým klipem, vypadalo to, že se chystá nová deska. Ovšem před dvěma měsíci napsala Fejbs na Instagramu: „V tomto průmyslu už nebudu doma, mám jiné priority, nedaří se.” Znamená to konec jejího působení na rapové scéně? Je opravdu možné mluvit na rapové scéně na rovinu, když chcete uspět? Hudebnice jsou často nabádány, aby se nestyděly a draly se dopředu. K čemu to ale je v sítí vztahů a zvyklostí, které nám nevyhovují nebo nám dokonce ubližují? Jak reflektuje Fejbs svou tvorbu a v čem může být rap jako žánr a hudební scéna limitující?

4. díl – Masma Dream World

Hudebnice, DJka, tanečnice a zvuková terapeutka, to vše je Devi Mambouka, která stojí za hudebním projektem Masma Dream World. Ve všech těchto činnostech je především učednicí, prozkoumává rytmické a zvukové struktury, ale také hloubky svého já, stíny a démony, i výšku toho, co ji přesahuje, určitou magii propojených světů. Její nové album Play At Night, které letos vyšlo na labelu Northern Spy je také výsledkem prozkoumávání síly vlastního hlasu, theta vlnění a zachycování momentů prožitých v zemích jejích předků Gabonu a Singapuru. A její poslech může být třeba také vstupní bránou k probouzení vlastních léčivých sil. I když to možná nemusí být z její tvorby znát, Devi Mambouka za svou inspiraci označuje i slavné zpěvačky jako Toni Braxton nebo Mariah Carey. V současné době se věnuje intenzivně zvukové terapii, kterou studovala, v New Yorku si založila také vlastní studio s názvem Vibro Bath a vede kurzy zaměřené na sílu hlasu. Jaké příběhy ji ovlivnily? Jak přistupuje k léčení a zvukové terapii, jakou sílu mají basové frekvence a jakou náš vlastní hlas?

5. díl – THE SPECTACULAR EMPIRE

Když v roce 2015 vydal jiholondýnský multidisciplinární umělec Gaika svůj debutový mixtape Machine, začalo se mluvit o avantgardním grimeu s vlivy dancehallu a industriálu. On sám chtěl mluvit o tom, že v britské společnosti není něco v pořádku. Strach, policejní brutalita, rasismus, nerovnost a dluhy... Impérium je v troskách. Je třeba začít stavět na nových hodnotách. The Spectacular Empire (Ohromující impérium), kolektiv a label, který Gaika založil, je snahou postavit infrastrukturu pro černé zvukové i vizuální umění směřující svými myšlenkami do budoucnosti. Na pomoc autorit, ani politických, ani těch z hudebního průmyslu, rozhodně nečeká. Jakožto zkušený, a na alternativní scéně proslavený, hudebník, volá Gaika naopak po protestu proti nim. Ve spolupráci s dalšími členy kolektivu – zpěvačkou, skladatelkou a bývalou projektovou manažerkou Glor1ou a DJem, manažerem a bookingovým agentem Mensou – prezentuje aktuálně projekt Nine Nights. Tyto streamované hudební akce představují model infrastruktury, která poskytuje spravedlivé ocenění a reprezentaci černým umělcům a umělkyním. Zároveň se během nich podařilo vybrat finance na charity. Jaké postavení mají v hudebním průmyslu umělci a umělkyně? Jsou jen těmi posledními dělníky a dělnicemi? A jak se podmínky liší, když jde o osoby jiné než bílé barvy pleti? Jak postavit kolektivně nové impérium, kde jsou si všichni lidé rovni?

6. díl – Tygapaw

Když jí bylo devatenáct let, přestěhovala se z Jamajky do New Yorku a začala studovat design. Dion McKenzie alias Tygapaw už v té době produkovala elektronickou hudbu a postupně se stala výraznou součástí newyorské klubové scény. Jakožto černá queer umělkyně se tak mohla osvobodit od tlaků konzervativní společnosti svazované náboženstvím a poznamenané kolonizací. Její zkušenost nebyla ale jen pozitivní, i ve Spojených státech mají totiž někteří lidé více svobody než jiní*é. Navzdory překážkám se jí podařilo založit klubovou noc Fake Accent, která oslavuje queer osobnosti klubové scény a vytváří bezpečnější prostor pro ně samotné i jejich publikum. Svou druhou akcí No Badmind se zaměřila speciálně na lidi pocházející z Jamajky. Tygapaw od roku 2017 vydala tři EP a také několik singlů, které tematizují identitu, posilování sebevědomí i toxické vztahy a násilí.

V nedávné době vydala nové album na labelu mexického kolektivu NAAFI. Název Get Free naznačuje, že jeho hlavním tématem je osvobozování se. V případě Tygapaw je to další krok v procesu hojení a zbavování se pochybnostíi a nejistoty o své vlastní osobnosti. Jak objevovala Tygapaw afroamerické kořeny techna? Jak se jí, jakožto černé queer osobnosti, dařilo etablovat na hudební scéně? A jak se jí daří obnovovat vztah s vlastním tělem i s kulturou jejích předků?

7. díl – Planet

Aneta Kováčová je hudebnice, pedagožka a organizátorka hudebních akcí.

Vystudovala hudební konzervatoř a poté nějaký čas strávila v Londýně. Nyní působí hlavně v Praze, kde donedávna organizovala pravidelné jam sessions v klubu Cross, kterých se sama účastnila, především jako vokalistka. Během léta začala koncertovat se svým sólovým projektem Planet. Ve své hudební tvorbě vychází především z improvizace a často používá looper, který jí ze smyček vlastního hlasu umožňuje vystavět celou skladbu. Čím ji sólová i skupinová improvizace obohacuje? Jaké to je znovu nacházet cestu k hudbě po nepříjemných zkušenostech? Jak reflektuje hudební vzdělání, kterým prošla, a jak ona sama přistupuje k výuce hudby? Vnímá nějaké propojení s romskou hudební tradicí? A jaké stereotypy má naše společnost spojené s romskými hudebníky a hudebnicemi?

8. díl – Dope Saint Jude

Catherine Saint Jude Pretorius aka Dope Saint Jude je rapperka a producentka. Pochází z Kapského města, kde také vystudovala politologii a založila první skupinu drag kings BrosB4Hoes. Na svém, zatím posledním, EP Resilient, neboli Nezlomná, tematizuje překážky, kterým coby queer tvůrčí osobnost tmavé pleti musí čelit. Právě rasová a genderová nespravedlnost, různé stereotypy a ideály krásy, hrdost i pozitivní vztah k sobě, jsou často námětem její hudební tvorby ztvárněné i ve skvělých videoklipech. V nedávné době se Dope Saint Jude přestěhovala do Londýna. Jaké paralely nachází mezi Britskou metropolí a svým rodným městem? Kde nachází sílu tvořit tak osobní hudbu, která posiluje druhé? Jak prožívala svůj coming out, a co ji naučily umělkyně, ke kterým vzhlížela?

9. díl – Anna Oravcová

Na české hudební scéně má titul hiphopová vědkyně, ale scéna pro ní není jen předmětem zkoumání. Anna Oravcová je socioložka a jejím hlavním předmětem bádání je hiphopová kultura a rap. Kromě výzkumu a psaní příspěvků do odborných knih nebo časopisů se věnuje i pořádání akcí Freestyle Mondays a End of the Weak a ve svém pořadu Street Cypher na Radiu Spin pravidelně prezentuje mladé nezávislé hudebníky a hudebnice. V současné době se věnuje i pedagogické činnosti na University of New York in Prague. Jak se daří hip hopu jako předmětu bádání na akademické půdě? Jak se vyvíjí rap v českém kontextu? Jaká je pozice rapperek na scéně, a které afroamerické vědkyně Annu ovlivnily?

10. díl – Hellwana & Jemah

Monika Evans alias Hellwana, je rapperka a zpěvačka. Narodila se v Praze, ale v dětství žila se svou rodinou v Anglii a její kořeny sahají do Karibiku. Ve svých 6 letech začala hrát na klavír a už v 9 složila svou první skladbu. Dnes je výraznou součástí lokální rapové scény, nejčastěji je řazená do škatulky grime, ale s lehkostí a sebevědomím proplouvá mnoha styly. V roce 2017 vydala debutové EP Sunbeam a rok na to vyhrála hudebně exportní projekt Radia Wave Czeching a dostala příležitost natočit a vydat album Phases. Hellwana předskakovala v Praze americké rapperce Akua Naru a nyní spolupracuje s labelem Bigg Boss a připravuje novou desku. Jak to probíhá? A jak se její tvůrčí proces vyvíjí? Jak se jí daří zpracovávat osobní a mnohdy bolavá témata? Kde se potkává její zájem o design, který studuje, a její hudební kariéra? Co se od mladých umělkyň očekává, a jako roli hrají v životě hudebnic sociální sítě?

Rapperka, zpěvačka a producentka Jemah žije stejně jako Hellwana v Praze, zatím vydávala jen jednotlivé singly, ale také několik videoklipů. Ještě před pandemií Covidu-19 jste ji mohli*y vidět vystupovat například s rapperem Dollar Prynce a také na poslední Prague Pride. Nejčastěji spolupracuje se slovenským rapperem Kubowellym, se kterým nahrála také poslední povzbudivou skladbu s názvem Ake by to bolo. Často ale rapuje také v angličtině. V její tvorbě jsou slyšet prvky g-funku, grimeu a trapu, ale i odkaz r’n’b legendy, zpěvačky Aaliyah nebo angažovaného rapu Tupaca Shakura. Rapu a zpěvu se věnuje už od dětství. Jaká témata jsou pro ni důležitá, a jak přistupuje k tréninku rapových dovedností? Nachází nějaké paralely mezi zkušeností afroamerických rapperek a rapperů a zkušeností romské menšiny a inspirovaly jí někdy její vlastní kořeny?

Zajímá vás také literatura? Na začátku roku 2020 odstartoval Jan Bělíček rovněž pod Institutem úzkosti první ze série podcastů V chapadlech murmuru (Literatura krize). V šesti tematických dílech interpretuje styl a obsah jednotlivých autorů a funguje jako průvodce po světě současné literatury.