Rozhněvaní Megadeth jsou ve vrcholné formě
Válečná mašinérie frontmana a kytaristy Davea Mustaina se dala do pohybu. Již šestnáctá řadová deska The Sick, The Dying... And The Dead! těží hudebně hlavně z 90. let, kdy byli Megadeth komerčně velice úspěšnou kapelou a thrash metal v jejich rukou byl studnicí ostrých riffů, excelentních kytarových sól a plazivých disonantních stupnic. Není tomu jinak ani v případě nového alba.
Mustainova nasranost za léta strávená v hudebním byznysu a po vydělaných milionech dolarů nijak nepolevila. Lyrické štěkání o zkorumpovaných politicích, jaderné hrozbě, cenzuře či podplacených médiích tu najednou v souvislosti s děním ve světě dostává nový rozměr. Když k tomu přičteme šikovně zkomponovaný thrash metal s prvky speedu, Megadeth jako by vůbec nezestárli.
Píseň Life In Hell by doslova probudila mrtvé k životu; vrčící vokál, zběsilé bubnování, nafoukané riffy dohromady cválají po stopách vlastního odkazu, který obměněná sestava Megadeth nyní prošpikovala špičkovým deathem.
Strašidelnou atmosféru mají i další skladby. Epická vypalovačka Night Stalkers s hostujícím raperem Ice-T má blízko k progresivitě alba Rust In Peace, zatímco chromatická destruktivní změť riffů po hrůzu nahánějícím intru hraje prim ve skladbě Dogs Of Chernobyl.
Tempo nabere obrátky v Sacrifice či v hymnické skladbě Soldier On! Ducha debutu Metalliky Kill 'Em All vyvolá Mustaine a spol. hned několikrát, a to v rychlotonážní skladbě Célebutante či v Killing Time. Naopak gotika se dostane ke slovu v pomalé vesmírné odyseji Mission To Mars.
Závěr This Planet's On Fire (Burn In Hell) s hostujícím Sammym Hagerem (Van Halen) je největším překvapením – veselé kytarové trylkování v rock'n'rollovém podání zní opravdu jak z jiné planety.
Co na desce oceníte jako muzikanti?
Sólová souhra Davea Mustaina a Kiko Loureira je precizní, bubenická technika Dirka Verbeurena ohromující, a náhrada za vyhozeného Davea Ellefsona, baskytarista Steve Di Georgia, kterého naživo vystřídá veterán James LoMenzo, je více než dostačující.
Barevný zvuk čistých durových a mollových akordů je stále základ školy Megadeth, která svoje riffy, melodie a frázování podřizuje powerovým šestnáctinám na podladěném E. Megadeth jsou ve vrcholné formě a překvapivě každá obměna sestavy kapelu hudebně jen posiluje.
Megadeth – The Sick, The Dying... And The Dead!
Universal Music, 62 min.
thrash metal
80 %
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
