Rukověť elektroakustického kytaristy, 3. díl: mikrofony

Jaký snímač je ten pravý? Tento dotaz z Facebooku vztažený k minulému dílu vyvolal lajkovanou reakci. Prý žádný. I když tvrzení je to do jisté míry pravdivé, takhle jednoduché řešení nám v praxi nijak neposlouží. A proto společně nahlédněme pod sukýnku mikrofonních řešení.

Základní otázka života zní: Hrát, nebo nehrát (na veřejnosti)? Jestliže se nespokojíte s odpovědí 42, tzn. hrát přesto chcete, pojďme se popasovat s kompromisy. Samozřejmě pořádný mikrofon je nejlepší metoda, i když přenos celé řady „vibračních“ pochodů akustické kytary je poměrně složitá písemka, navíc komplikovaná skutečností, že málokterý umělec zná skutečný zvuk svojí kytary. Při hrací poloze se totiž do ucha dostává dost zkreslený obraz (víc basů, méně výšek), takže proto např. radím při nákupech, abyste na kytaru nechali zahrát někoho jiného – a poslechli si ji doopravdy. Je to podobný fenomén, jako když si poprvé zkusíte nahrát svůj vlastní hlas a divíte se, kdopak to mluví. Ale i když sejmete svoji dobře známou kytaru špičkovým mikrofonem ve skvělém studiu, začátky bývají plné překvapení. No a pak je tu už ohraná písnička. Moudří už vědí – feedback.

Dynamické mikrofony jsou vůči zpětné vazbě odolnější (např. zpěvové), zvuk totiž nedělají příliš věrný. Kondenzátorové jsou pak na hlasitějším/větším pódiu téměř nepoužitelné (a taky nepoužívané). Být připoutaný ke stojanu, s každým drobným pohybem se změněným zvukem, není příliš pohodlné. Dnes těžko publikum rozpálíte, když jste nuceni tam stát jak tvrdé Y.

Výrobci nelenili a nabídli vcelku elegantní řešení v podobě mikrofonu upevněného k nástroji, např. vynikající DPA 4099 se speciálním držákem. Tato konstrukce však při některých technikách může zavazet, nehledě k tomu, že se vám při pohledu na cenovku patrně protočí panenky. A mikrofonem příběh nekončí, protože potřebujete např. 48V fantomové napájení, což vyvolává další otázky a věci k řešení.

Postupně se začaly objevovat interní mikrofony, nebo spíš mikrofonky (obvykle součást preampu). Bohužel pozice uvnitř kytary není ideální (často dunivý zvuk)... a znovu ta prokletá vazba. Takže pro reálné využití na pódiích se nakonec taky příliš neuchytily. Já ho na pódiu vypínám vždy, protože je to spíš k vzteku než k užitku.


Vnitřně jsem tedy mikrofony po mnoha nepříjemných zkušenostech z potenciálního pódiového arzenálu vyřadil, dokud nepřišla firma L.R. Baggs se svou patentovanou TRU.MIC technologií v podobě interních mikrofonů Lyric a Anthem. To je totiž nejvěrnější a zároveň nejjednodušší (stačí připojit klasický kabel s jacky) systém snímaní akustiky který jsem doposud poznal a nevím jak to vývojáři Lloyda Baggse dokázali, ale je velice odolný i proti zpětné vazbě. Není to sice řešení nejlevnější, ale v tomto případě se opravdu vyplatí.

Aktuálně se objevují nové a stále šikovnější výrobky, jako je např. iRig Acoustic, kterého se blíže dotkneme v některém dalším díle věnovanému zjednodušenému domácímu nahrávání demosnímů. A snad už jste si přestali ťukat na čelo, co vám ten pomatený felčar pořád vykládá, jak je všechno vlastně problém a nic pořádně nefunguje. To pravé rozhřešení totiž přijde v příštím díle. Magické zaklínadlo zní Multisource