S Markétou Foukalovou a SOČR se nám podařilo zachytit Svou chvíli

Už dlouho jsem si přál zahrát si se zpěvačkou Markétou Foukalovou nějaké vlastní skladby. Markétu znám dlouho a myslím si, že je to naprosto úžasná zpěvačka s nádhernou barvou hlasu. Můžete ji znát ze skvělé kapely Lanugo, se níž je její hlas neodmyslitelně spojený. Na jejich koncertě jsem byl mockrát a taky jsem s nimi i několikrát hrál, což byl vždycky velký zážitek.

Hra s barvou hlasu i orchestru

Dlouho jsem nevěděl, co bychom si spolu mohli zahrát... až přišla nabídka od SOČRu napsat program pro symfonický orchestr. A v tu chvíli bylo vše jasné: Markétin hlas se symfonickým orchestrem? To je něco, co se jednoduše musí stát! Lepší příležitost přijít nemohla. Byl jsem sice osloven jako jazzový muzikant do programové řady Nové horizonty, ale bylo jasné, že s Markétou bude hudba mnohem víc písňová, a jazz zde bude spíš takovým kořením. Ta představa se mi líbila.

Spojení rockové nebo jazzové kapely s orchestrem mě ne vždycky baví, někdy mi dokonce extrémně vadí. Ale jsou samozřejmě výjimky. Znáte desku Petera Gabriela Scratch My Back? Té jsem se něco naposlouchal. A hned mi bylo jasné, že u svých písní také vynechám rytmiku a nechám všechno jenom na klavíru s orchestrem. Není nic smutnějšího, než když se krásný zvuk orchestru nemůže prosadit a jenom tak v pozadí zdobí – nebo v horším případě úplně zaniká.

Setkání různých interpretačních světů naživo

Všechna skladatelská práce směřovala k 10. únoru 2022, kdy jsme měli na koncertě v DOXu se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu písně zahrát. Vzniklo jich nakonec osm. Nervozita, jestli se budou Markétě líbit, už byla naštěstí pryč. Skladby jsme měli nazkoušené a všechno fungovalo. Básně Věry Koubové, které jsem zhudebnil, nás všechny okouzlily...

Tahle nervozita ovšem byla nic ve srovnání s tou, která nastala při zkouškách a pak během samotného koncertu s orchestrem. Hraní v kapele vás nikdy nemůže připravit na zcela jiný svět interpretace hráčů klasické hudby. Mně trochu pomohlo mých šest let studia klavíru na konzervatoři, ale hlavně to byl skvělý dirigent Marko Ivanović, díky kterému to celé bylo nakonec moc fajn.

Koncert jsme natočili a deska se záznamem vyšla v červnu u Animal Music Petra Ostrouchova. Ve studiu jsme k záznamu přistoupili jako k práci na studiové desce: všechno jsme vyčistili, ruchy odstranili a teď album zní naprosto nádherně. Jmenuje se podle jedné z písniček – Svou chvíli.

Jako trio s Vítkem Křišťanem

A písně, které vznikly, teď občas s Markétou hrajeme. Už samozřejmě bez orchestru, ale zato ve zvláštní a jedinečné sestavě: zpěv s doprovodem dvou klávesistů. Já hraju na klavír a Vítek Křišťan na Fender Rhodes. Kombinace těchto dvou nástrojů je strašně krásná a mě napadlo tak ozvláštnit už i symfonický koncert, kde jsem jinak použil jenom klasické nástroje. Tuhle barvu jsme zachovali.

S Vítkem teď zároveň písně hrajeme mnohem volněji, než jak byly původně napsané v notách – improvizujeme a je to velká zábava. Vítek je totiž fenomenální muzikant, kterého můžete slyšet v obrovském množství jazzových i nejazzových kapel.

Naši desku pokřtíme na koncertě ve Starém purkrabství na Vyšehradě ve čtvrtek 22. 9. od 19:00. Srdečně zveme!