S producentem, nebo bez? Díky Digital Daydream víme, kde je pravda

Předně určitě záleží na tom, jakým způsobem v kapele skládáte. My už od pradávna volíme cestu Doma se to vymyslí, udělá se demo a pak se to přinese do zkušebny. A tak někdy už to demo má docela jasný kontury a čím víc se člověk zdokonaluje v práci s DAWem (která se po určitý době může neskromně nazvat „produkcí“), tím větší může přijít rozčarování z toho, jak to nakonec dopadne ve studiu.

Z naší zkušenosti to může dopadnout jen dvěma způsoby. Buď si s producentem sednete tak jako by to byl váš dlouho ztracený a znovu nalezený bratr a z vaší nedomrlý pecky, uvařený v cracknutým Acidu, udělá druhý Smells Like Teen Spirit. A nebo se tak úplně v záměru nepotkáte a vyleze z toho něco, co nezní jako druhý Smells Like Teen Spirit, ale bohužel ani jako to původní demo (btw na tohle téma doporučuju zhlídnout dokument o Take on Me).

No a když se tohle stane, tak máte jen pramalou možnost to nějak zvrátit (pokud nemáte nekonečně času a nekonečně peněz). Většinou si s producentem pecku třikrát pošlete tam a zpátky a dosáhnete nějakýho kompromisu. Takže to dost možná dopadne tak, že pár pecek na desce bude znít úžasně, pár průměrně a několik se jich bude topit v moři vzájemného nepochopení. A vy si pak do smrti budete při poslechu vaší desky říkat: TAKHLE TO NEMĚLO BÝT, PROČ JEN JSME TAM DALI TEN COWBELL!

Jelikož se už o tu domácí produkci nějaký ten pátek pokoušíme, rozhodli jsme se, že si naši novou desku Digital Daydream budeme „produkovat sami“ (s malou pomocí profi zvukaře, ale proč si kazit hezký příběh pravdou). A teď – bezprostředně po vydání alba, které křtíme v úterý 28. listopadu v pražském Rock Café – můžeme s neochvějnou jistotou říct, že to byla dobrá volba! Zní to tak, jak jsme chtěli! Pecky jsme postupně cizelovali doma, vyměňovali si projekty a nahrávali další vrstvy. Když se to ukázalo jako nezbytný, navštívili jsme studio a udělali náběry jako velký kluci. A tohle třeba i pro vás může být cesta.

Je jasný, že ne pro každý žánr je tenhle postup aplikovatelnej – my jsme se v poslední době dost našli v synthwavu, takže pořádný bakelitový tomy jsou to, co našemu uchu lahodí. Pokud se ale věnujete například tradiční japonské hudbě a v každý pecce máte solo na šamisen, svěřte se radši do rukou zkušeného producenta.

Čas, Spotify kurátoři a dramaturgové rádií teprve ukážou, jestli absence cizích uší a producentského nadhledu byla sázka na dobrou kartu. Ale ať už to dopadne jakkoli, nadávat tentokrát můžeme jenom sami sobě (a nemusíme se s nikým dělit o tantiémy).

Jak jste svou desku chystali vy? Obešli jste se bez producenta a později litovali? Podělte se s námi v komentářích nebo napište na redakce@frotnman.cz.