S rivermons tvoříme soundtracky k představám

Rivermons původně neměla být ani standardní kapela, ale věděl jsem, že chci v hudební tvorbě pokračovat. Po rozpadu poslední hudební skupiny, ve které jsem působil, jsem se tedy rozhodl, že budu tvořit a hrát sám – vezmu do ruky kytaru, nasadím kapodastr a zkusím se trochu zasnít. Netrvalo však dlouho a mé dogmatické přesvědčení o tom, že čím více lidí v kapele, tím více možných starostí, skončilo v troskách. Dal jsem se dohromady s dvěma kamarády muzikanty, se kterými jsem již dříve hrával, a pustili jsme se do práce.

Když říkám „do práce“, myslím tím opravdu do práce. Protože jak už z dřívějška vím, dělat hudbu dneska nezahrnuje pouze hudbu samotnou. Vedle všech organizačních součástí je například samotné koncertování vlastně odměnou za odvedenou práci. Nejprve se totiž musí vymyslet, kdo bude hrát, na co bude hrát, kde bude hrát a poté až, co se bude vlastně hrát.

Říká se, že když spolu partneři začnou pracovat, jsou pak spíše kolegové a jejich osobní život se vytrácí; a my to máme podobně. Nejsme sice partneři, ale nejlepší přátelé, který spolu rozjeli velmi pestrý a komplexní projekt – kapelu. Není zvykem, že bychom přišli na zkoušku a hodinu klábosili, než začneme něco doopravdy dělat. Jsme trochu šílenci a téměř na každé setkání máme připravené osnovy, do nichž může spadat např. nahrávání kytary k poslednímu tracku, tvorba playlistu na koncert, nebo rozhodnutí o designu obalu pro nadcházející singl. Je toho hodně a snažíme se to dělat efektivně, protože to, co děláme, nás moc baví. Občas také zjistíme, že jsme se za celé čtyři hodiny ve studiu ani nezeptali, co je u nás nového. Naše přítelkyně se navzájem znají a už se nám jen smějí. Někdy přijdu domů a žena se mě ve dveřích zeptá, jak se měl Milan na dovolené. Zouvám si boty a odpovídám „nevím, na to jsem se nestihl zeptat“. Ale protože jsme kámoši, zajdeme na pivo, jen tak posedět a pokecat... o životě... anebo zase o kapele, protože z poslední zkoušky máme spoustu otevřených bodů.

Co se skládání týče, ještě asi nikdy nevznikl text dříve než samotná hudba. Tvoříme totiž soundtracky k představám a jakmile je hudební složka písně hotová, vždy přesně vím, kde se v dané písni ocitám a dle toho napíšu text. Možná je to jen má individuální představa, ale svět, do kterého se dostávám ve svých fantaziích, když hrajeme, je plný lesů, hor a říček. Možná proto také vznikl název rivermons, kdy „river“ je anglicky řeka a „mons“ znamená latinsky hora. Lidé se dost často ptají, co náš název znamená a třeba mi i řeknou, že se to již pokoušeli hledat, ale vlastně stále nedohledali význam. Koneckonců, i kdyby to neznamenalo nic, chtěli jsme především jednoslovný název a to takový, který neexistuje a my měli na internetu monopol.

Naše hudební tvorba na mě působí veskrze velmi relaxačně, ale občas také velmi tajuplně, až temně. Možná je to tím, že jsme kdysi hráli i metal a ten rukopis tam jednoduše zůstal. Často se lidé ptají „jak je možné, že jsme tolik změnili styl“. Pravda je taková, že primárním důvodem bylo to, že metal se hraje nejlépe v pěti lidech a pokud jste dva nebo tři, zvolíte raději folk, indie, nebo country. Hned vzápětí jsme si však také uvědomili, že jsme jiní, než když jsme ve dvaceti hráli tvrdou hudbu. Nejsme už tolik divocí, chodíme méně do hospody a celkově mezi lidi. Hudba je paralelní svět, do kterého odcházíme prožít emoce, které z každodenního světa neznáme. Je odrazem našeho vnitřního prožívání a roste tak s námi.

S rivermons bych nás popsal jako kytarový ambient se špetkou dreampopu, ale obecně se to dá jen těžko odhadnout. Aktuálně především tvoříme, nahráváme a koncertujeme. Co tedy třeba říct, je, že v září nám vyšel nový singl, který by se atmosféricky i vzhledem k jeho názvu Frozen Ground hodilo vydat spíše v lednu. Nicméně, výjimečně jsme předběhli sami sebe a song tak šel ven již dříve, ať si ho jako nový užijeme společně s posluchači. Obecně se nám totiž stává, že nahrajeme singl a než ho vydáme, uběhne i několik měsíců – typickým příkladem je singl Admit Defeat, který jsme natočili v lednu a kvůli přípravám videoklipu se zveřejnění opozdilo skoro o rok. Ve výsledku se však vyplatilo počkat, protože právě tento song nás dostal do Tipu týdne na Bandzone.cz a celkově se těšil příznivému ohlasu.

Aktuálně připravujeme náš první merch a já osobně jsem moc zvědavý, jak se nám poštěstí jej dostat mezi lidi. Z koncertů, které máme přichystané, bych rád zmínil Valmezfest, kde se 14. října ukážou převážně lokální kapely.

Jaký je váš přístup k hudbě a tvorbě? Podělte se s námi a napište na redakce@frontman.cz