Say Anything: dělej, zařvi!
Kdy jindy vydat klip kapely The Last June než posledního června? A jak vypadá nahrávání songu s Amákem, díky jehož hláškám si prodloužíte život minimálně o měsíc? Příběh písně, která je charakteristická svým neuvěřitelně náročným riffem o jednom tónu a zfuzzovanou basou, je tady.
Dělej zařvi – to je pracovní název naší prvotiny, která pojednává o rozpadajícím se vztahu, odcizení a neopětování citů. Say Anything začala vznikat už někdy začátkem roku, kdy jsme založili nový projekt s názvem The Last June. Po rozpadu kapely Medoy, ve které jsme dříve působili, jsme se chtěli žánrově odlišit, a to jak od bývalé skupiny, tak od rádiových interpretů. Zpěvu s kytarou jsem se chopil já, baskytary Dominik Vozobule, za bicími zůstal Honza Košina a bylo na čase začít tvořit.
Doma jsem vzal do ruky basu, zapnul Reaper a našel ten nejvíc „prasáckej“ zvuk v pluginu od Nollyho. Pak už to jelo samo – naklikat bicí, nahrát kytary a vymyslet popový refrén. Do zkušebny jsem písničku přinesl tradičně bez textu (protože na ten je přece vždycky času dost).
Já nevím jak ty, ale já nevím jak já
V únoru se nahrál instrumentál v Golden Hive Studios s producentem Mikolášem Müllerem, tehdy stále ještě bez dokončeného textu, který jsem kvůli zkouškovému pořád odkládal. Když však máte premiérový koncert, a ještě v Rock Café, tak vám docela hoří koudel u zadku. Nemůžete jen tak předstoupit před publikum a broukat jim tam náhodná slova. Proto jsem text dopsal při cestě vlakem na onen dubnový koncert. Love song pojednává o partnerech, kteří se jeden druhému odcizují. Když je holce celý vztah ukradený a neopětuje své city, křičí na ni její partner v záchvatu zoufalství, aby konečně přiznala, že je jejich lásce konec. „Say Anything!“
Text byl hotový a písnička se mohla dokončit ve studiu. Tentokrát s námi nahrával zkušený producent Amák Golden. Kdo měl tu čest nahrávat s Amákem, tak ví, že nic není nemožné a všechno zkusíme. Je to kouzelník, se kterým vás práce baví a zároveň si díky jeho smrtícím hláškám prodloužíte život minimálně o měsíc. „Já nevím, jak ty, ale já nevím, jak já.“ Já ale vím – onen červnový den byl prostě perfektní a geniální. Byla spousta času, a proto se kromě nahrávání zpěvů mohly přehrát i pasáže, se kterými jsme nebyli moc spokojení. Ve studiu jsme dokonce rozdělali další věc, s názvem 2me, která vyjde pravděpodobně na konci léta. Za pár dní nám od Amáka přišel odkaz na zmasterovanou verzi a mohl se dokončit klip, na kterém jsme dělali již v květnu.
Erasmus na natáčení klipu
Po jedné z našich zkoušek jsme se přesunuli do hospody, kde přirozeně vznikají ty nejlepší nápady. Píseň jsme chtěli podpořit videoklipem, a tak po několikátém pivu vznikl nápad na klip, ve kterém měla účinkovat tanečnice. Oslovili jsme Natálii Paulasovou, jež je tanečnicí Nové scény Národního divadla. Svou choreografií nám pomohla dostat náladu a obsah písničky do klipu. Konečný scénář jsme pak doladili s japonskou režisérkou Elenou Omura, která již dříve spolupracovala s Natálií. Samotné natáčení uteklo jako voda. Vše probíhalo podle plánu a příjemná atmosféra proudila vzduchem. V jednu chvíli jste se tam dokonce mohli cítit jako na Erasmu. Natáčí vás Berend z Nizozemska, asistuje mu Mihir z Indie nebo Alex z USA. Všem patří velký dík, a to především pro jejich profesionální přístup. Klip, který se natáčel v black boxu taneční konzervatoře Duncan Centre, se stihl během jediného dne.
Výsledek jsme veřejnosti představili 30. června, jelikož je tento datum The last day of June, a navíc jsem si nadělil pěkný dárek k narozeninám. Spamovali jsme na sociálních sítích jak o život a doufali, že svým prvním počinem nezklameme. Nyní už se soustředíme na píseň 2me a na přípravy videoklipu.
Jak a v jakém kontextu jste svůj poslední singl, klip nebo album připravovali vy? Podělte se s námi a napište na redakce@frontman.cz.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
