Seether zůstavají věrní sami sobě
Vymyslet nové fígly a neotřelé postupy je v žánrové škatulce post-grunge těžký úkol. Seether slaví již pětadvacet let na scéně, devátá řadovka nazvaná The Surface Seems So Far bezpečně čerpá z jejich vlastního odkazu, je doslovným ztělesněním jejich stylu. To ale neznamená, že Seether dělají něco špatně.
Frontman Shaun Morgan se svou slabostí pro grunge, především pro syrový zvuk Nirvany, nikdy netajil. Už od svého debutu sázejí Seether na olověnou dynamiku, špinavý kytarový zvuk i vokální naléhavost, která rezonuje v nových písních jako nikdy předtím. Vše dohromady funguje jako terapie, kterou se kapela chce zbavit vzteku a frustrace. Jejím výsledkem je nakonec jedno z nejtvrdších počinů formace, které funguje dobře i pro posluchačskou obec.
Otvírák Judas Mind má všechny atributy Seether, jež chceme slyšet. Z jemného kytarového intra se z písně stane temná rocková hymna, jejíž vzorec funguje od devadesátek stále velmi dobře: přes zneklidňující úvod a hlavní riff k čitelným slokám až k vzletnému melodickému refrénu. Titulní The Surface Seems So Far je nabitá agresivními riffy, které stále mají punc jisté nepředvídatelnosti.
Energii a chytlavé vokální linky má hned následující Illusion, silně připomínající tvorbu Filter, ale i další těžší skladby Try To Heal nebo Dead On The Vine. Svůj styl Seether na chvíli opustí ve Walls Come Down, v níž to vře nenadálou pozitivitou, ale i posmutnělou melancholií a baladickou patinou. Nádherné kytarové vrstvení včetně mocného refrénu předvede závěrečná Regret – přesný opak agresivní jízdy, kterou nám Seether servírují jinak jako temnou jízdu na horské dráze.
Co na desce oceníte jako muzikanti?
The Surface Seems So Far je vyzrálé album, které ukazuje, že Seether není kapela, která by se spokojila s recyklací svého starého materiálu. Naopak, album působí ve svém ranku jako promyšlený a kreativní krok vpřed. Zvuková paleta je bohatší a pestřejší, texty jsou osobní a hluboce emocionální. Seether na tomto albu nehrají pouze na nostalgickou strunu, ale spíše zkoumají, co znamená stárnout jako kapela v proměnlivém hudebním prostředí.
Hudebně se nové písně pohybují mezi těžkými, kytarově nabitými riffy a melancholickými melodiemi, což je typický znak rané tvorby Seether. Album obsahuje více syrové energie než jejich pozdější práce, kde jsou více patrné vlivy alternativního rocku a grunge. Shauna Morgana zde slyšíme zpívat v hlubších, grungových tónech, což navozuje atmosféru podobnou kapelám jako Nirvana nebo Alice in Chains, které tehdy silně ovlivňovaly hudební scénu.
Jedním z prvních aspektů, které na albu zaujmou, je jeho hutná a pečlivě vyvážená produkce, kterou si Shaun obstaral sám. Seether jsou známí pro své post grungeové kořeny a drsné riffy, ale na The Surface Seems So Far si pohrávají s širší paletou zvuků. Je zde patrná větší inklinace k atmosférickému rocku a prvky alternativního metalu, přičemž kapela využívá hluboké textury a vrstvené kytarové pasáže. Elektronické prvky jsou sice subtilní, ale přispívají k modernějšímu zvuku, který Seetheru dobře sedí.
Texty na The Surface Seems So Far jsou ještě těžší než v minulosti, ovlivněné pandemií – introspektivní a temná témata, boj s vnitřními démony a emocionální bolest. Hudebně album působí mnohem tvrději a surověji než to, co přinesla jejich komerčně nejúspešnější alba jako Disclaimer nebo Karma and Effect.
Hlas Shauna Morgana zůstává srdcem alba – jeho charismatický, surový vokál je pořád neuvěřitelně emotivní. Na rozdíl od dřívějších desek, kde často dominoval agresivní a temný tón, na The Surface Seems So Far Shaun zkoumá širší spektrum nálad – od intimních, zranitelných poloh až po výbuchy hněvu a frustrace. Tato dynamika dodává albu rozmanitost, která je u kapely vítanou novinkou.
Seether – The Surface Seems So Far
Fantasy Records, 00:47:08
post grunge
75 %
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
