Šéf Nordu Morten Ness: Klíčové je pochopit, co muzikanti skutečně chtějí

Než jste se stal CEO společnosti Clavia, měl jste již zkušenosti s jejich nástroji?

Začal jsem pracovat v maloobchodě a poté jsem pracoval pro dvě různé distribuční společnosti. Když jsem začínal pracovat jako obchodní ředitel společnosti Nord, pracoval jsem u jejich norského distributora.

Co vás přivedlo do byznysu hudebních nástrojů? Jste také hudebník nebo hudební producent, nebo to byl spíše zájem o byznys obecně?

Neřekl bych, že jsem „opravdový hudebník“, ale na klávesy jsem hrál asi od dvanácti let, hrál jsem v různých kapelách – naposledy jsem hrál v kapele na klávesy v roce 2001. V určitém okamžiku jsem si ale uvědomil, že nejsem velkým fanouškem zkoušení a že mě víc baví produkovat a nahrávat hudbu, kterou dělají ostatní. Takže jsem měl dlouhá léta nahrávací studio. Taky jsem si říkal, že mít studio je super. Dokázal jsem ho skloubit s prací na plný úvazek v maloobchodě a později v distribuci.

Sledoval jste vývoj produktů značky Nord od samých počátků?

Ano, rozhodně. První Nord Lead vyšel v roce 1995, já jsem začal pracovat v maloobchodě v roce 1998. Pamatuji si, když v roce 2002 přišel na trh model Electro, v roce 2005 Nord Stage – to byl tak trochu „zvláštní“ produkt, který se objevil na trhu mezi všemi těmi Yamahami, Rolandy, Korgy a všemi těmi černými a stříbrnými work stationy, stage piany a klávesami. A najednou se tu objevila malá společnost ze Švédska, která přišla s čímsi červeným – zpočátku to bylo divné.

Lead 1 byl první virtuální analogový syntezátor na trhu. Lidé byli zvyklí na analogové syntezátory Moog, Oberheim, Sequential, kde můžete zvuky upravovat, ale nikdy je nemůžete uložit. Takže velkou věcí u Lead byla možnost skutečně uložit zvuk, který jste právě vytvořili, a vyvolat ho později. To byl počátek virtuálních analogových syntezátorů. Byla to velká věc. Model Electro měl skutečný klon klaviatury varhan Hammond – a přitom vážil méně než deset kilo! To byl úplný převrat.

A byl jsem v distribučním procesu, když věci začaly opravdu nabírat spád – když v letech 2011–12 vyšel Nord Stage 2. V té době si lidi začali nástrojů Nord všímat. Používali je profesionální hráči. To byl milník.

Co dělala společnost Clavia jinak než ostatní, že dosáhla takového úspěchu v tak krátkém časovém období?

To je vlastně dobrá otázka. Jednou z klíčových věcí je, že většina lidí ve firmě jsou hudebníci – a zároveň inženýři. Plně chápou, co muzikanti skutečně chtějí: kvalitu zvuků, extrémně nízkou latenci, bezprostřední ovládání všech tlačítek a knobů – žádné „hrabání se v menu“. Všechno můžete dělat za pochodu. Než se objevil první model Electro, bylo stěžejní myšlenkou, že spousta kytaristů chce mít jen jeden pedál, chce ho zapojit do zesilovače – a to je vše. Chtějí se vyjádřit hrou na nástroj, nebaví je všechna ta udělátka...

To samé klávesisté, chtějí zvuk hammondek, chtějí elektrická piana, pianina a akustické klavíry. Můžete samozřejmě přidat všechny ty skvělé syntezátorové zvuky, dechové a smyčcové nástroje a podobně. Ale úplný základ jsou klávesové nástroje. Když se podíváte na někoho, jako je Benmont Tench z Tom Petty and the Heartbreakers, ten by měl na stagi vždycky varhany Hammond B3, pořádné akustické pianino a minimálně jedno nebo dvě elektrická piana – to jsou čtvery klávesy.

Takže zásadní věc byla dostat všechny tyhle věci do jednoho malého balíčku. A držet se této filozofie – dělat věci jednoduše, velmi bezprostředně. Mimochodem, původní majitel Hans Nordelius ve firmě Nord pořád je. Stále se zabývá designem a vždycky chce, aby věci byly jednoduché, aby byly velmi bezprostřední. Takže když chcete zapnout efekt, je tam pro něj tlačítko. Žádné: „Jdi do manuálu a najdi stránku číslo sedm.“ Myslím, že se to lidem líbí.

Samozřejmě existují lidé, kteří by si poprvé sedli ke klávesám Nord a cítili by se zmatení ze všech těch tlačítek a blikajících kontrolek a řekli by: „Vůbec tomu nerozumím.“ Ale jakmile se na nástroj podíváte trochu blíže, všechno vám dojde: „Ok, na Nord Stage máme varhanní sekci, klavírní sekci a syntezátorovou sekci.“ Tyhle tři samostatné nástroje. Pokud tedy varhany nikdy nepoužíváte, soustřeďte se na klavír. Pokud používáte pouze varhany – věnujte se jim. A myslím, že to je něco, co firmu Nord a její produkty tak trochu odlišuje od konkurence: mít tyto tři samostatné nástroje v rámci jedněch kláves.

Přesto mi vrtá hlavou otázka, proč byl Nord tak jedinečný nebo tak úspěšný coby první na trhu. Byli prostě rychlejší ve vynalézání, v technologiích? Měli možnost mít lepší zvuky a samply, stejně jako přístup k technologiím? Je to také jeden z důvodů?

Pro začátek bylo rozhodně důležité rozpoznat, co hráči na klávesy chtějí. A pak je tu ještě věc, že jsme našli několik jedinečných lidí: Hans byl vizionář, který vytvořil koncept tří samostatných nástrojů, pro něž budou na panelu tři samostatné jednotky. Pak bylo zásadní mít štěstí na někoho, jako je Björn, který vytvořil varhanní mechaniku, a někoho, jako je Magnus, který dodnes šéfuje softwarovému oddělení, jež vytváří celý ekosystém, kde jsou všechny tři součásti řešeny v rámci jednoho hardwarového šasi.

A je to úplně jiné než v 90. letech. Ostatní firmy dělaly obrovské displeje a soustředily se na to, aby byl displej pěkný, dotykový, aby to byla obrazovka, kde se můžete pohybovat mezi všemi parametry a vše bylo mnohem flexibilnější. Chci říct, že by se dalo argumentovat – a určitě to tak lidé dělají – že naše nástroje nejsou příliš flexibilní, ale na druhou stranu ony uživatele přivádějí k tomu podstatnému.

A filozofie designu byla vždy taková, že přidat novou funkci můžeme kdykoli. Kdybychom si s vámi sedli a prostě vymysleli seznam nových funkcí, které bychom chtěli mít, mohli bychom za půl hodiny sepsat třístránkový seznam. To není to nejtěžší. Těžší je rozhodnout, které funkce můžeme na panel skutečně umístit, které funkce zde potřebujeme mít a kolik parametrů nebo funkcí můžeme prostě odebrat.

Existuje některá z funkcí, která byla po několika letech vývoje odstraněna?

Obecně vzato, vzešli jsme z firmy na bicí. Vyráběli jsme digitální bicí, pak jsme se změnili na firmu vyrábějící syntezátory a postupně jsme se ze syntezátorové firmy stali spíše firmou vyrábějící stage piana. Takže si myslím, že spousta funkcí, které jsme měli v modelech, jako je Lead 3 – třeba modulární nástroje G2 – jsou funkce, u kterých jsme si uvědomili, že jsou určeny jen pro velmi malou část trhu. Většina lidí by chtěla mít skvělé piano, pianino, zvuky elektrického piana – a samozřejmě varhany. A pak v tomto typu nástroje nemusí být všechny ty další bláznivé syntezátorové kreace.

Myslím, že jsme se také snažili zjednodušit samotnou syntezátorovou sekci nástroje – u Stage 4 jsme nabízeli konfigurace FM syntézy, předkonfigurované oscilátory a podobné věci. Je to velmi výkonný a flexibilní syntezátor, ale dáváme uživateli skvělý výchozí bod, aby nemusel všechno nastavovat od základu nebo od začátku. Takže si myslím, že tyhle věci jsme rozhodně zjednodušili. Některé z raných syntezátorů měly třeba mikrofonní vstup pro vokodér, protože tehdy každý chtěl mít vokodér... To je něco, co prostě zmizelo, protože to bylo opravdu pro velmi malý segment.

Pojďme se věnovat mechanice klaviatury. Varhaníci by možná dali přednost plochým, rychlým klávesám s rychlou odezvou, ale klasičtí klavíristé, kteří by opravdu potřebovali „cítit“ nástroj, ti potřebují „opravdovou“ klaviaturu. Takže se odvíjel příběh spolupráce s Kawai?

Důvodů je hned několik. Naše klaviatura TP 40, kterou používáme v modelů Nord Stage, je velmi dobrá a velmi stabilní. Ale naprosto chápu, co říkáte o tom, že klasičtí klavíristé chtějí mít opravdovou klaviaturu s kladívkovou mechanikou a reálnými kladívky. Souvisí to s hráčskou technikou, spousta věcí kolem muzikality a tvorby tónu přímo souvisí se způsobem úhozu.

Produkty firmy Kawai máme rádi. Jednali jsme s nimi už několik let předtím, než jsme v roce 2019 vydali Nord Grand. Moc z toho tehdy nevzešlo. A pak jsme v roce 2018 vyklízeli nějaké skladové prostory a byl tam velmi raný prototyp, který měl klaviaturu Kawai a vypadal úplně jinak než dnešní model Nord Grand. Jedním z designových nápadů byl tehdy velmi malý displej. Bylo tam také velmi málo tlačítek. Ten prototyp stál někde u zdi a náš výrobní manažer řekl: „Co se vlastně stalo s tímhle? Aha, nestalo se nic. A proč?“

Firma Kawai obvykle s nikým jiným nespolupracuje. Je to jeden z nejlepších výrobců kláves na světě. Vyrábějí báječná piana a klavíry. Kawai je velmi vážená a respektovaná společnost. A my jsme jim řekli: „Děláte skvělé klaviatury a my bychom rádi udělali model s vaší klaviaturou.“ Jak víte, oni mají vlastní stage piana a také digitální panely. Ale nějak jsme našli společnou řeč. Pro nás je to dobré, protože oni mají skvělé klaviatury, a oni si zase možná řekli, že by to pro ně byl dobrý marketing. Takže takhle vznikl model Nord Grand.

Je technologie Virtual Hammer Action také součástí technologie Kawai, nebo je to něco, co bylo vymyšleno speciálně pro Nord?

Technologie Virtual Hammer Action byla vyvinuta pro klaviaturu TP 40. Použili jsme ji pro sérii Nord Piano. TP 40 má také kladívko, ale je umístěno pod klávesou, nikoliv před ní. Vzdálenost od snímače k výkyvnému bodu je jiná než u klaviatury Kawai. Když mačkáte klávesu, mačkáte tím kladívko, ale snímače spouští klávesa.

U modelu Kawai je to ve skutečnosti kladívko, které spouští snímače. Velmi rychlý úder do klávesy pohne kladívkem, i když klávesu nedotisknete až na doraz, takže stále může zaznít zvuk a váhu kladívka ucítíte v konečcích prstů u modelu Nord Grand 2 jinak než u Nord Stage.

Někdy není rozhodující okamžik, kdy klávesu stisknete, ale kdy – nebo jakým způsobem – ji pustíte. Je to důležité například pro rychlou hru staccato nebo non legato. Co se stane, když klávesu uvolníte rychle? Můžete to ovlivnit nastavením? Nikoli to, jak silně je třeba klávesu stisknout, ale jak rychle se vrací zpět.

Jediné, co můžete ovlivnit, je citlivost na dynamiku od střední po těžkou, což znamená, jak silně musíte klávesu stisknout, abyste dosáhli nejhlasitějšího zvuku. Samotná mechanika zůstává taková, jaká je. A je to výsledek našich debat s mnoha hráči na klávesy o tom, jak lehce mají jít klávesy stisknout nebo jak těžká by měla být kladívka. Vždycky to bude hodně o vkusu a osobních preferencích. Někteří lidé si myslí, že jsou kladívka příliš lehká. Někdo si myslí, že jdou klávesy stisknout naopak moc ztuha. Ale myslím, že obecně mají lidé naše klaviatury rádi.

Do jaké míry mohou uživatelé ovlivnit technologie nebo přijít s novými myšlenkami? Zohledňujete při vývoji také návrhy a připomínky zákaznictva?

Ano, rozhodně. Existuje oficiální uživatelské fórum společnosti Nord, které má více než 30 000 členů. Na Facebooku existuje skupina, která má 120 000 členů. Samozřejmě nemůžeme sledovat nebo číst každý komentář ke každému tématu, ale víme, o čem se mluví.

Máme také tým beta testerů, kteří nám mohou vždy poskytnout zpětnou vazbu u prvních prototypů – k čemukoli od rozložení panelu jednotlivých zabudovaných funkcí až po celé uživatelského prostředí. A samozřejmě u něčeho, jako je Grand v letech 2018-19, nám dávali zpětnou vazbu k samotné klaviatuře.

Takže ano, tuto zpětnou vazbu od trhu dostáváme neustále. Je to pro nás opravdu důležité. Myslím, že je opravdu důležité naslouchat lidem, kteří produkty Nord používají profesionálně a každý den coby pracovní nástroj.

Stavíte někdy také nástroje na míru pro hráče, kteří reprezentují firmu?

Odpověď zní: Ne. Ale v průběhu let o to dostáváme hodně žádostí. Lidé chtějí funkce na míru. Chtějí klaviatury na míru. Chtějí vlastní barvy. Jsem si jistý, že existují umělci, kteří by byli dost známí a předpokládali by, že budou mít nárok na něco jiného. Ale pro nás je to velmi jednoduché: ne, děláme to prostě takhle.

To ovšem také znamená, že pokud jste umělec, cestujete po celém světě a pronajmete si z půjčovny některý z našich nástrojů, jsou po všech stránkách vyrobeny podle stejných standardů. Takže ať už jste na turné v Austrálii, Jižní Americe, Evropě nebo USA, můžete najít nástroj, který je přesně stejný jako ten, který máte doma.

Překvapili vás někteří slavní hudebníci či hudebnice, kteří hrají na nástroje Nord, originálním či inovativním způsobem, jakým je používají?

Řekl bych, že všichni nás neustále překvapují věcmi, které s našimi nástroji dokáží dělat. A jednou z nejuspokojivějších věcí pro nás je, když muzikanti skutečně hrají – když vidíme nástroje v rukou klávesistů. Když se podíváte například na živé Nord sessions, uvidíte, že je tam spousta báječných muzikantů všech žánrů a typů hudby. Je opravdu působivé vidět, co s nástroji dokážou. A mnohokrát použijí určitou funkci nebo součást nástroje způsobem, který by nás nikdy nenapadl. Takže je to všechno velmi inspirativní.

Jak a v čem se od doby, kdy jste začal pracovat pro Nord, podle vás změnily požadavky a nákupní zvyklosti zákaznictva?

Řekl bych, že od jara 2020, kdy začal covid, jsou celý trh, distribuce a maloobchod velmi nepředvídatelné. Na jaře a v létě 2020 se nám všechno úplně zastavilo, protože nikdo nevěděl, co se děje, kam se svět bude ubírat. Pak naopak přišla etapa obrovských poptávek, nedostatku dodávek, problémů s dodavatelským řetězcem. Celý polovodičový průmysl byl na kolenou, protože všichni chtěli jejich výrobky a oni je nemohli dodávat. Takže to bylo velmi proměnlivé. Myslím, že když lidé neutráceli peníze za dovolené a návštěvy restaurací, protože se nedalo nikam létat, nedalo se jíst venku, byli náchylní k tomu, aby utráceli možná více peněz za přístroje, kupovali si špičkovější typy přístrojů.

Ale teď, když se zvýšily úrokové sazby a klesá kupní síla, se lidé snaží najít způsoby, jak náklady snížit. Pokud si chcete pořídit nástroj, možná si budete muset pořídit jiný model, než po kterém jste nejvíce toužili, ale který přesto uspokojí to, co potřebujete. Takže si myslím, že nákupní zvyklosti se změnily tak nějak všude. Zároveň záleží na tom, jak jsou na tom lidé v daném místě s ekonomikou. Myslím, že to má velký vliv.

Vidíte nějaké rozdíly například mezi americkým a evropským trhem?

Jednotlivé trhy se od sebe mírně liší. Ale my vidíme jen malou část světa, protože vidíme jen výrobky, které prodáváme. Samozřejmě existují ekonomické problémy a rozdíly, které mohou ovlivnit způsob, jakým lidé nakupují věci, jako jsou hudební nástroje. Obecně je ale na celém světě více podobností než rozdílů. Trh v Austrálii se tolik neliší od marketingu v České republice nebo v USA.

A jak vnímáte současnou pozici značky Nord na světovém trhu?

Jsme stále malá značka v malém fragmentu malé kategorie nástrojů, což jsou klávesové nástroje. Nebudeme velkou společností, která dělá nástroje ve všech cenových relacích a ve všech kategoriích nástrojů. Snažíme se držet toho, co si myslíme, že umíme docela dobře, což jsou naše stage piana. Stavět je tak, aby byla zajištěna nejvyšší kvalita řemeslného zpracování. A samozřejmě mít vysoce kvalitní zvuky – ty doplňují to, co děláme. Stále se ale snažíme pohybovat se ve vytyčeném prostoru.

Nedávno jsme vydali knihovnu smyčců Spitfire. Před několika lety by to asi nebylo možné, ale nyní jsme se dostali do pozice, kdy lidé vnímají Nord jako aspirující značku. To nám dává příležitost nabízet ještě lepší produkt, protože můžeme spolupracovat se společností, jako je Spitfire, kde to oba vnímáme jako vzájemně výhodnou marketingovou záležitost. Nehodláme se však věnovat jiným kategoriím nástrojů nebo podobným věcem. Snažíme se držet toho, co si myslíme, že umíme dobře.

Stejně jako nemít továrny v jiných zemích...

Jde o to, že pořád všechno vyrábíme v centru Stockholmu. Máme oddělení výzkumu a vývoje. Výrobu máme ve stejné budově. Jsou od sebe vzdáleny jedno patro a to, že máme tak blízko k výrobě a vývoji, je hlavní předností společnosti. Pokud se něco pokazí, je velmi snadné to řešit, a nemyslím si, že bychom někdy zvládli mít továrnu v zámoří.