Sharpe festival: Nová hudba, která příští sezónu může kralovat

Čtvrtý ročník Sharpe festivalu pořádaný slovenskou hudební exportní kanceláří LALA v bratislavské Nové Cvernovce lákal na více než čtyřicet hudebních objevů převážně z východního bloku Evropy od České republiky až po Litvu či Srbsko. Výjimkou bylo pár německých, britských, izraelských a nizozemských zástupců. Budova, ve které se celá třídenní přehlídka odehrávala, bývala v minulosti chemickou průmyslovou školou. Pořadatelé pro maraton klubových koncertů využili prostor podzemní kotelny, kabinetu, sborovny i venkovního parku.

Zahřívací kolo

Čtvrteční předvečer samotné showcasové přehlídky nastartovala dvě unikátní vystoupení – Dystopic Requiem Quartet s dílem Black Angels Songs a Nénia pre Ukrajinu od slovenského skladatele Miroslava Tótha. Mocné disharmonické party smyčcového kvarteta se mísily s mluvenými audiozáznamy, kde zaznělo mimo jiné: „Oběti by měly mít jména. Stejně tak i jejich vrazi.”

Po úvodním silném zážitku soudobé vážné hudby nastoupil Isama Zing, jeden z nejinovativnějších slovenských producentů. Za nasvíceným paravánem hudebně kombinoval atypické rejstříky a efekty. Během svého setu uvítal hosty jako Oliver Torr, DJ GÄP, Ela Tolstová, Táňa Pauhofová nebo AidKid. Set up osvětlovačů i zvukařů dal hned den před začátkem hlavního programu jasně najevo, že produkce bude na vysoké úrovni.

Konference a workshopy jako prostor pro networking

Vedle objevování nové hudby a vzdělávání se je dalším a neméně významným motivem k návštěvám showcasových událostí také získávání nových kontaktů. Ještě než se rozezněly první tóny hudebního mixu různých žánrů, pořádala česká hudební proexportní kancelář Soundczech seznamovací banket v centru dění – společenské místnosti s barem a vynikající veganskou jídelnou. Vizitky vířily vzduchem a všichni už se nemohli dočkat prvního maratonu koncertů.

Rozsáhlý industriální komplex hostil nejen hudební program, ale také konferenční část. První oficiální den události tak zahajovalo interview s Robertem Meijerinkem, který je ředitelem dramaturgie a bookerem největší evropské přehlídky Eurosonic Noorderslag v nizozemském Groningenu a dramaturgem vyhlášeného kulturního centra Doornroosje s více než padesátiletou historií. V rozhovoru vedeném britským publicistou Gordonem Massonem (IQ) se Robert podělil o inspirativní příběh svých profesních začátků i o zákulisní historky. Vyprávěl například, jak na ESNS odmítl uvést tehdy ještě neznámé Alt-J na základě syrové nahrávky, ve které tehdy mylně neshledal potenciál.

V závěrečný den se pak konaly workshopy, které tématizovaly například klimatickou krizi, obnovu festivalové scény nebo psychickou náročnost života umělce a kontakty, kde případně hledat pomoc, ale také možnosti, jak si vydělávat hudbou peníze, či aktuálně aktivity ukrajinské umělecké obce za časů ruské agrese s příznačným názvem When the guns roar, should muses be silent? V prostorách Kabinet stage proběhl také intenzivní workshop britského publicisty Jamese Thornhilla (BBC Radio Derby, Proxy Music, Louder Than War, Under The Radar a Electronic Sound) o tom, jak dostat svá díla k posluchačům i bez budgetu a týmu profesionálů.

Panelová diskuse Let's Festival Again zase přinesla postřehy programové ředitelky polských festivalů Salt Wave, Jazz Around či Stay Wild Sary Marie Kordek, Roberta Meijerinka z ESNS a německého organizátora festivalu Immergut Björna Kagela. Zazněly různé příběhy z období posledních dvou let, kdy se prakticky žádné velké festivaly nemohly konat, i shodné názory na úpadek předprodejů vstupenek a potřeby změn promotérských strategií. Jedním z probíraných nečekaných následků pandemie bylo také přehlcení trhu, kdy všechny větší kapely jezdí na odložená i nová turné. Projevilo se to mimo jiné i u poskytovatelů tourbusů, které jsou najednou nedostatkovou položkou.

Každá diskuze návštěvníky utvrzovala v těžko přijímaném faktu, že svět se stihl během dvou let pandemie opravdu velmi změnit. Co se ovšem nezměnilo, je radost z hudby, z kvalitních muzikantských výkonů a z umění navodit atmosféru a vtáhnout diváky do svého díla. Přinášíme abecedně řazený žebříček.

TOP 10 objevů ze Sharpe festivalu, které by neměly chybět ve vašem playlistu

freekind. (Slovinsko/Rakousko)

Dvojice hudebnic mě od prvního tónu přesvědčila o tom, že mě na Sharpe nečeká jen experimentální elektronika, ale i flák poctivého neosoulu s jazzovými groovy. Bubenice a klávesistka působily opravdově, všechna jejich sdělení pozbývala nedospělé manýry, každý verš zpěvu či rapu byl prostě skutečný. Možná jsem ale také ještě neměl oposlouchané uši, protože freekind. byly jednou z prvních kapel, které jsem na přehlídce viděl a slyšel. Od té doby je ale nemohu přestat poslouchat a těším se, až zavítají do Čech.

Global Charming (Nizozemsko)

Provzdušněnými, lehce disharmonickými party a přinasranými, ale zároveň trochu letargickými vokály si post punkoví Global Charming získali pozornost bezmála plného sálu Klub Cverna stage. Kytary, synťáky, bicí a perkuse mi nejedenkrát připomněly mé oblíbené Squid.

KOIKOI (Slovinsko)

Na neobvyklé kvarteto upozorňovaly nejen letáčky po celé budově vypichující přesný čas a název stage vystoupení na přehlídce (takto se to má dělat!), ale také Jaša bužinel, zástupce slovinského festivalu MENT, během odpoledních listening sessions s Richardem Fosterem, Jimi Arundellem a Vierou Ráczovou z Radio_FM. Neortodoxní pop s hypnotickými balkánskými melodiemi, šlapajícími beaty a naléhavým projevem celé kapely si vydobyl plný sál nadšeného trsajícího publika. Zaslouženě.

Nichi Mleborn (Rakousko/ČR)

Producent a rakouský hudebník Julian Werl našel na brněnské scéně svůj nový domov. Pod pseudonymem Nichi Mleborn se obklopil hráči z brněnských sinks. Lo-fi kytarovka, vokály na hraně, nedbalé rytmy a sympaticky špinavý projev přinášel okamžité uvolnění celého životem vyčerpaného ducha.

Sahareya (Slovinsko)

Na ranním speed-meetingu se zástupci slovinské scény jsem se (kromě snad poloviny celého týmu showcase festivalu MENT) setkal se zakladatelem BigNose Record Store v Ljublani. Zval mě na koncert své mladší sestry, kterou bude doprovázet jako DJ. Když jsem dorazil na vystoupení Sarah Al Saleh, sympatické dvaadvacetileté rapperky a tanečnice s chorvatskými a syrskými kořeny, dostal jsem dávku old-school rapu a R'n'B, která mne okamžitě oslovila. Na rap mě neužije, chybí mi obecná znalost a prostě v tomto žánru umím hodnotit pouze jako líbí/nelíbí. Ale vystoupení Sahareyi se mi rozhodně líbilo.  

„Napriek organizácii festivalu len pol roka od poslednej edície sa nám, podľa môjho názoru, podarilo vyskladať výborný ako hudobný, tak aj konferenčný program, kde si každý návštevník našiel to svoje. Od energetických punkovo-rapových vystúpení po world music a klasickú hudbu. Novinkou bol otvárací deň, kedy dostal priestor lokálny priekopník a inovátor Isama Zing, ktorý so svojím ansamblom predviedol celý posledný album naživo a pre mňa sa stal hneď na úvod pomyselným vyvrcholením festivalu. Napriek tomu som nebol sklamaný a aj počas nasledujúcich dvoch dní som bol potešený z výborného hudobného programu.

Rovnako tak môžem povedať o programe konferencie, hlavne z feedbacku návštevníkov, ktorí ju hodnotili veľmi kladne. Som rád, že sa nám aj tento rok podarilo do Bratislavy priviesť vyše 50 zahraničných delegátov, z ktorých väčšina sa plánuje vrátiť hneď, ako to bude možné. Osobne ma najviac zasiahol panel o Ukrajine, o krehkosti slobody a demokracie. Uvedomil som si dôležitosť reflektovat aj tieto vážne témy na podujatiach, ako je Sharpe, a som rád, že napriek okolnostiam môžeme považovať tohtoročný festival ako úspešne podujatie."

Michal Berezňák (spoluzakladatel, booker a šéf produkce Sharpe festivalu, stojí také v čele LALA Slovak Music Export)

Shallov (Slovensko)

Překvapilo mne, kolik post rockových a post punkových projektů dramaturgie zařadila – k mé radosti samozřejmě. Spojením surového, špinavého post hardcoru a screamu se zasněným post rockem a desetiminutovými opusy si Shallov získali plný sál. Vydýchaný prostor se tetelil intenzivními pasážemi a střídání nálad jednotlivých skladeb pohupovalo početným publikem.

Shekuza (Slovinsko)

DJ, skladatel a klávesista Miha Šajina opanoval páteční brzkou noc v podzemním minisále určeném převážně pro elektroniku. Mix modulárního techna a kosmického IDM je pravděpodobně nejlepším slovinským debutem posledních let. Naživo to bylo přesně to, co mé uši po několika post rockových a noise rockových koncertech potřebovaly.

The Ills (Slovensko)

Mnohým není třeba The Ills představovat. Éterické pasáže střídané chaosem a temnými hypnotickými plochami si získaly srdce nejednoho dramaturga včetně prestižního Pohoda festivalu, kde čtveřice vystoupila v roce 2017. Hraje je KEXP, zmiňuje BBC, Clash nebo NPR. Světoví publicisté je přirovnávají například k Mogwai. Zaplněnému hledišti Kabinet stage poskytli plnokrevný koncertní zážitek.

Timea (Slovensko)

Dospěle a sebevědomě uchopený indie pop naživo zní ještě lépe než na streamech. Zatímco kapela přesně věděla, jak rozvlnit početné publikum na dvorku, zpěvačka za svými klávesami jej příjemně lidsky oslovila a zanechala po vystoupení hřejivý pocit navzdory chladnému jarnímu počasí. Timea má za sebou zatím debutové EP s názvem Confusion of Warmth, stihla ale už předskakovat umělcům jako Madison McFerrin nebo Mighty Oaks.

Zouj (Německo)

Producent Adam Abdelkader Lenox předvedl se svým početným bandem moderní západní pop s funky a R'n'B základy. Roztančený sál ujížděl na  masitých groovech a autotune vokálních efektech promísených rapem i fistulemi. Surrealistický pop nakumulovaný kolem energického multiinstrumentalisty rozséval mezi hudebníky na pódiu přátelskou atmosféru, která příjemně přetékala až do nejzazších koutů parketu.

Mohu jen doporučit, abyste se účastnili přehlídek a konferencí a rozšiřovali si tak hudební i profesní obzory, nechali se inspirovat a pak vyrazili dobýt svět. Přesně to vám například Sharpe festival umí poskytnout. Uvidíme se na příštím ročníku.