Signature zesilovače Engl: souboj titánů

Ritchie Blackmore a Victor Smolski. Komu ta jména nic neříkají, tak snad ani nemusí číst dál. Podíváme se totiž zblízka na jejich signované modely zesilovačů, které pro ně vyrobila německá firma Engl. Jedná se o celolampové hlavy Engl Ritchie Blackmore Signature E650 a Engl Victor Smolski Ltd E646. Obě disponují výkonem 100W a již od pohledu vypadají na pěkně nezkrotné bestie.

Jak to vypadá?

Ačkoliv jsou kytaristé Ritchie Blackmore a Victor Smolski každý tak trochu z jiného těsta, na vzevření jejich signovaných zesilovačů to příliš znát není. Oba se tváří hodně drsně. Zesilovač Ritchie Blackmore Signature E650 vychází z úspěšného modelu Savage, avšak Ritchie je stará hard rocková škola a tak na tom "svém" zesilovači nechal podstatně zjednodušit ovládání a zvolil i více vintage potenciometry. Jinak ale zůstal zachován původní design modelu Savage, a tak se při hře můžete kochat pohledem na žhnoucí lampy, ukryté za pěti masivními kovovými trubkami (ve skutečnosti se ale jedná jen o plechové půltrubky, takže vám váha zesilovače při přenášení neutrhne ruku).

Na trubkách je umístěno i patřičně masivní logo ENGL a celý zesilovač je vyveden v působivé černo-nazlátlé barevné kombinaci. A chcete-li, aby váš aparát nejen dobře hrál, ale i vypadal, stačí stisknout tlačítko a v útrobách zesilovače se rozzáří červené diody, což vypadá (zvláště na ztemnělém pódiu) vskutku impozantně. Hlava je opatřena dostatečně masivním madlem, což je při jeho poctivé váze cca 20 kg skutečně potřeba a proti poškození jej chrání bytelné kovové rohy.

A jak je na tom kolega Victor Smolski Ltd E646? Jestliže model Ritchie Blackmore působí masivním a nezničitelným dojmem, kytarista německé metalové smečky Rage, Victor Smolski, šel v tomto směru ještě dál. Jeho podpisový model vypadá nejen nezničitelně, ale přímo nebezpečně. Tam, kde Blackmore vsadil na kovové trubky, tam Smolski nechal natáhnout černé řetězy, nesoucí černě chromované logo Engl. Tam, kde rockový bouřlivák Blackmore ubral na počtu ovladačů, tam je naopak technický ekvilibrista Smolski nasázel měrou vrchovatou. Obyčejnou černou koženku nahradil "hadí" kůží a stejně jako u druhého testovaného modelu nechybí masivní ucho pro snadné přenášení, ani chromové rohy chránící tento 21-kilový kousek před poškozením. A rovněž nechybí působivé podsvícení vnitřku červenými ledkami, což v kombinaci se zmíněným designem působí přímo "pekelně".

Jak se krotí bestie?

Začneme u Blackmoreova signature modelu. Díky strohosti ovládání je na první pohled těžké uvěřit, že se jedná o čtyřkanálový aparát, ale... je tomu tak. I když ne tak docela. Celý fígl tkví v kombinaci kanálů clean/lead a hi/lo gain. Korekce ekvalizéru, včetně tlačítka Contour pro zvýraznění nižších středů, jsou pro všechny kanály společné. Pro kanál clean máme z dalších ovladačů k mání pouze potenciometr gain (Clean) a tlačítko Bright, přidávající zvuku na výškách a pro kanál lead je to potenciometr gain (Lead), lead presence a lead volume pro vyrovnání hlasitosti s kanálem clean. Poslední dvojice potenciometrů označená jako Master A Lo Gain a Master B Hi Gain funguje jako klasický ovladač Master pro ony dva zmíněné kanály. Zadní panel nám pak nabízí efektovou smyčku, výstup pro externí reproduktor ve třech variantách, vstup pro dva footswitche a pro jeden Custom pedál. V útrobách zesilovače nalezneme tři lampy ECC83 v předzesilovači a v koncovém stupni se o zvuk a výkon starají čtyři lampy 6L6 a jedna ECC83.

Model Victor Smolski je rovněž čtyřkanálový a je to na něm na první pohled znát. Každý kanál má k dispozici vlastní ovladače Gain a Volume. Kanály Clean a Crunch mají společné ovládání pro basy a středy, zato výšky si můžete korigovat pro každý kanál zvlášť. U kanálu Lead 1 a Lead 2 je ovládání zase trochu jiné. Oba tyto kanály mají společné ovladače pro basy, středy i výšky a rovněž společný je i potenciometr Middle Voiced, který upravuje středové frekvence. Tlačítkem můžeme tuto funkci kdykoliv vypnout. Další čtyři potenciometry jsou opět společné pro všechny čtyři kanály a jedná se o Master A, Master B, Presence a Depth Punch (síla hlubokých a vysokých frekvencí). Mezi mastery lze libovolně přepínat footswitchem, což je užitečná vychytávka.

Na předním panelu rovněž nalezneme čtveřici červených diod, z nichž každá je přiřazena jedné lampě a tudíž máme neustálý přehled o kondici lamp. Celkem jich nalezneme v aparátu sedm. V předzesilovači tři ECC83 a v koncovém zesilovači čtyři 6L6GC. Zadní panel nám nabízí hned čtyři vstupy pro footswitch. Jedním z nich ovládáme přepínání mezi Master A a Master B a aktivaci Middle Voiced, dalším přepínáme mezi jednotlivými kanály, třetí je určen pro FX Loop Noise Gate (úroveň Noise Gate lze regulovat potenciometrem) a konečně čtvrtý je určen pro MIDI přepínač Engl Z9. Dále zde nalezneme efektovou smyčku, její ovládání a úplně nakonec nechybí celých pět výstupů pro reprobox.

Jak to hraje?

Ještě než se pustíme do samotného zvuku, musím dodat, že obě hlavy jsem zkoušel přes reprobox Engl Standard Straight E412 osazený čtyřmi 12" reproduktory Celestion Vintage 60. A začněme opět u Blackmoreova modelu. Díky zjednodušenému ovladání, se ze zesilovačem "skamarádíte" během chviličky a už můžete hledat ten "svůj" kýžený zvuk. Kanál Clean zní opravdu velmi čistě a příjemně, ale je třeba opatrně zacházet s ovladačem gain. S přidáváním gainu radikálně narůstá ostrost zvuku, kterou je potřeba krotit ovladačem treble, jinak přijdete o uši. Gain na maximum vám pak vyčaruje cruch "nakřáplý" až běda. Zvuk je ale i tak pořád velmi příjemný, konkrétní a každičký tón perfektně čitelný.

Už tady jsem si aparát okamžitě zamiloval a to jsem ještě netušil, jak si budu chrochtat blahem u kanálu lead... Kanál Lead je v lo gain režimu vynikající pro doprovodnou hru všude tam, kde není vyžadováno přílišné zkreslení, nechybí zde rychlá odezva a opět ani konkrétnost tónu, která je tomuto aparátu tak nějak vlastní. Po přepnutí Lead kanálu do režimu hi gain nastává ten pravý mazec. Neuvěřitelně dynamické, hutné, ale přitom stále příjemné zkreslení s (pro někoho bohužel) až nepříjemnou čitelností hry. Tenhle kanál vám totiž sice umožní hrát všechny fintičky, hammeringy, flažolety a podobné parádičky, které zkreslený zvuk nabízí, avšak pozor! Na rozdíl od některých jiných aparátů, které při maximálním zkreslení nějaké nepřesnosti vaší hry spíše zahladí, tenhle dravec každičkou chybu tvrdě trestá a pošle ji z reproboxu hezky ven. Tento aparát tedy kromě toho, že výborně hraje, může zdokonalit i vaši hru... což může být přínosný bonus. Navíc velmi dobře hraje i při nízké hlasitosti, ale dokáže se spolehlivě prosadit i ve velmi hlučné kapele a uhrát prakticky jakýkoliv prostor. Naprostým luxusem je pak možnost vše ovládat pomocí foootswitchů nebo Custom pedálu, ale vzhledem k počtu přepínačů a kombinací mezi nimi to chce trochu cviku a rychlou nožku alá Mr. Harapes. Jinak celkově velká spokojenost.

Přejděme k bestii č. 2, od páně Viktora. Už jen samotné označení jackové zdířky "Straight To Hell", namísto tradičního "Input" dává tušit, že tady bude potřeba mít se sakra na pozoru, aby člověk nepřišel k úhoně. Začněme tedy opatrně, kanálem Clean. Ten nám nabízí pestrou škálu skutečně čistých zvuků o toho nejčistšího, zvonivého, až po kulatý a teplý zvuk, který se krásně hodí ke kytarám s humbuckery. Přidáváním Gainu začne aparát kreslit směrem k mírnému crunchi s vynikající dynamikou. A když nám již nestačí zkreslení dodané pouze Gainem, můžeme směle přepnout na kanál Crunch. Jeho rozsah je neuvěřitelný a od nakřáplého bluesového zvuku se můžeme pouze za pomoci gainu dostat až ke zvuku téměř metalovému. Opravdu luxusní záležitost.

Kanály Lead 1 a Lead 2 jsou spolu provázány společnými korekcemi a umožňují tak pouze rozdílné nastavení gainu na každém kanálu, což může být vhodné zejména pro hraní typu doprovod/sólo, nebo i jen pro vypíchnutí sóla. Zvukově jde kanál Lead nastavit od nabroušenějšího crunche až po pořádné metalové „maso“. Zkreslení je zde opravdu maximálně brutální a masivní a nastavit zvuk alá cirkulárka či drsný metalový štěkot je dílem okamžiku. Ani při maximálním zkreslení a vysoké hlasitosti jsem ve zvuku neslyšel nějaký extrémní šum a je tedy nasnadě, že i zabudovaná šumová brána funguje na jedničku. Aparát spolehlivě prolézá kapelou, ale nemá tendence zbytečně vyčnívat a ostatní nástroje přeřvávat, což mi trochu vadilo u Blackmoreova modelu (že by Ritchie do aparátu zaklel i kousek své pověstné povahy)?

Závěr

Oba aparáty hodnotím více než kladně a ať už jste vyznavači poctivého hard rocku či spíše moderního metalu, tyhle aparáty udělají radost především vyznavačům dobrého kytarového zvuku a konkrétního tónu. Ani o jednom z nich nemohu říct, že je určen jen a jen pro daný styl. Spíše naopak, oba jsou velmi inspirativní a kdo rád hledá, experimentuje, nebo prostě jen rád kroutí knoflíky, přijde si na své. Zvláště u signature modelu Victor Smolski jsem občas nabýval dojmu, že aparát tak nějak hraje v podstatě při jakémkoliv nastavení. Takže za mě dostávají oba plný počet bodů. Ceny aparátů jsou přímo úměrné jejich kvalitě, přičemž model Ritchie Blackmore pořídíte za cca 33,5 tisíc korun a model Victor Smolski (vzhledem k větší variabilitě a vybavenosti) za cca 50 tisíc.