Market také umí vyvolat silný první dojem, foto: Luba Mrkvica

Síla prvního momentu

Jeden jedinej tón, jeden grův, jeden úder na snér, jeden verš… a často je jasno – tahle kapela mě zajímá! To v tom lepším případě. Funguje to i obráceně, to v tom horším případě.

Dám příklad. Sedím na fesťáčku v jedné zastrčené vesnici, tyhle malé akce mám rád. Mají zde pěkné prostředí i zázemí, na zvukaři nešetří. Je to tu milé. … Hraje první kapela. Trochu nejistě, ale to nevadí, pomalu se rozjíždí. Nijak zvlášť mě to nebaví, ale ani nijak nevadí, občas se objeví i nevšední harmonie a nálada, na tom by se dalo stavět, probleskne mi hlavou. Ale to je tak všechno, celkově nevýrazný projev. Pozoruju i lidi kolem sebe, evidentně je to moc neoslovilo, nikdo to moc nevnímá. Trochu škoda, říkám si, v té hudbě se bylo čeho chytit, i když to byly jen náznaky. Ale samozřejmě nevím, jak to vnímají ti muzikanti, jakou o tom, co dělají a tvoří, mají představu oni.

Zvučí druhá kapela. Ajajaj, ten kytarista je teda divokej, až mi z toho přeběhl mráz po zádech! A je to tady, říkám si, ten „moment“ – a to ještě ani nezačali hrát. Tak tohle mě zajímá! … Hrajou. Profi výkon. Baví mě to, vnímám to jako celek, nikdo teď neřeší detaily, všechny to vtáhlo, někoho i semlelo. Mě taky, je se na co dívat, co poslouchat, jen hudba a scéna. Pomalu mi dochází, že to žánrově zrovna není úplně tak moje káva, ale baví mě to, aspoň pro tuhle chvíli. Jsou opravdu dobří a říkám si, že o nich ještě uslyšíme. Pokud jim to vydrží.

Tou kapelou, kterou jsem před lety na fesťáčku viděl, byli The Atavists...

Kde se bere ten „moment“, za zpráva, ta informace?

Doma mi prakticky pořád hraje jedno nekomerční internetové rádio. A občas z té kulisy najednou vyskočí nějaká kapela, muzika, nálada, něco, co mě v ten moment naprosto zaujme. Pak všeho okamžitě nechávám a hledám, co že to zrovna je. Objevuju tak nové a nové, pro mě dobré a inspirující písničky. Schválně píšu písničky, protože jsem už mnohokrát zjistil, že jsem sice objevil kapelu, ale ta měla dobrou jen tu jednu písničku. Najednou mě to zasáhne, už ten pocit znám, a v ten moment vím, že TO JE ONO!

Zaráží mě, že jsem se v tom POCITU zatím snad nikdy nezmýlil. Ta kapela z fesťáku, o které jsem psal, po čase získala ocenění Kapela roku, je velmi úspěšná a hraje už i v zahraničí. A tohle jsem už zažil mockrát. Spolehlivě samozřejmě naživo, ale častokrát i jen z poslechu rádia.

Působí na vás síla prvního momentu stejně? Dokážete hudbu poslouchat všemi smysly? Stává se vám, že vás na koncertě kapelu ani nenapadne hodnotit kritickým okem (kolegy) a necháte se úplně unést? Obnáší podle vás dobré „zvládnutí řemesla“ právě takovou schopnost (okamžitě) vybudit zájem a uhranout? Přemýšleli jste o tom, jak takové dovednosti dosáhnout?

Zásadní v tom všem je podle mě naslouchat vlastním pocitům. Vnímejte, co s vámi samotnými vaše hudba dělá. Buďte si tím, co děláte, jistí, dávejte do toho všechno – a tím takový „pocit“ vytvářejte. Poslouchejte vaši hudbu tak, jako by ji hrál někdo jiný...

Přesto to nezabírá? Testujte dál na sobě i na posluchačích. Vždyť lidé jsou tak čitelní. Prozradí je jejich tváře, oči i těla, která spolehlivě reagují na každé napětí i uvolnění...

Tagy: