Silver Moth posouvají postrockový zážitek do jiné dimenze

Přiznejme si, že přes všechno dobré, co sociální média dokážou, se jedná často o prostředí zaneřáděné horou odpadků, od pochybných a zavádějících názorů, až po nesmyslné nebo přímo lživé informace. Naštěstí v případě vzniku formace Silver Moth byla síla Twitteru využita správným způsobem. Skrze komunikaci na této platformě se nejen sedmičlenné těleso dalo dohromady, ale vznikl zde i základ debutové desky uskupení.

A kdo kapelu tedy tvoří? Základními stavebními kameny a hybateli dění jsou především multiinstrumentalistka Elisabeth Elektra a skladatel/kytarista Matthew Rochford postpunkových psychedeliků Abrasive Trees. K jejich vizi společné kapely se postupně připojili další zajímavé osobnosti. Jednou z nich je bezesporu Stuart Braithwaite z Mogwai, zpěvačka Evi Vine známá například z desek atmosférických gotiků The Eden House a její spoluhráči z kapely Steven Hill a Ben Roberts. Nesmíme zapomenout i na Ashe Babba, bubeníka shoegaze grungeových Burning House. Ti všichni si vyšetřili v kovidovém mumraji na jaře 2021 týden času, společně odjeli do ostrovního studia Black Bay, aby zde nechali vzniknout materiálu debutové desky pojmenované po místě vzniku – Black Bay.

„Přestože jsme se před odjezdem do Black Bay neznali,“ prozradila v promo materiálech Elisabeth Elektra, „po příjezdu na ostrov Bernera jsme ihned přešli do opravdu intenzivního kreativního režimu. Byli jsme uzavřeni v kreativní bublině, kterou bychom mohli přirovnat k tlakovému hrnci,“ vyznala se Elektra novinářům. Je pravdou, že pokud od začátku posluchače něco zaujme, zachytí, je to silná atmosféra, která z šesti kompozic tvořící album Black Bay vysloveně sálá. Intenzivní sepětí s přírodou proniklo na několika místech do nahrávky i formou samplů, do desky se promítly (vedle už několikrát zmíněného kovidu) i jiné inspirace. Ztišená Gaelic Psalms je psychedelická pocta skotskému básníkovi a spisovateli Gerardu Rochfordovi (otci Matta), hymnická, vyklidněná The Eternal je zase vzpomínkou Elektry její zesnulou přítelkyni Alannu. Celkově třičtvrtěhodiny dlouhá kolekce působí jako intenzivní terapie, kterou si účastníci nenechali pouze sami pro sebe, ale dali možnost příběh kreativního uvolnění nahromaděné tenze prožít i posluchačům.

Co na desce jako hudebníci oceníte?

Proč máte potřebu jet natáčet zrovna na Vnější Hebridy, které cestovatelka Klára Skuhravá popisuje jako „tvrdými životními podmínkami souženou zemi, s nevlídným počasím v zimě a hejny nepříjemného kousavého hmyzu v létě“? Možná proto, že potřebujete nutně utéct od civilizace, mít možnost se soustředit na sebe, případně úkoly, které před vámi stojí? Členové Silver Moth nějaký takový amalgám důvodů jistě měli, a k tomu ještě cíl v podobě pět let fungujícího studia v prostorách bývalé krabí továrny na ostrově Bernera. I tak bylo rozhodnutí vyrazit na „konec světa“ do studia, aniž by bylo předem něco napsáno, spoléhat se na intenzivní proces spolupráce a naději, že budete s lidmi, se kterými jste se nikdy předtím neviděli, schopni vytvořit něco, co stojí za to, velkým „skokem víry“. Nutno ale ihned dodat, že skokem nadmíru vydařeným.

Hned první tóny otvíráku Henry, kdy do nálady nastolené kytarou Stuarta Braithwaiteho postupně vplouvají jednotlivé nástroje (včetně účelně využitého cella Bena Robertse) a křehký, emocemi přeplněný hlas Evi Vine, nás suverénně vtahují do atmosféry septeta. Ano, máme co dočinění s primárně postrockovým materiálem, ten se ale ke kořenům vrací pouze v hlučných výbojích, jinak s oblibou putuje po nezvyklých, nenápadných cestách. Hned následující The Eternal svou křehčí atmosférou posunuje nahrávku blíže shoegaze, ale i darkwave břehům. Mother Tongue svou atmosférou „ticha před bouří“ může připomenout Laurel Canyon nebo dokonce Pink Floyd. Gaelic Psalms do hry vtáhne nejen poezii recitovanou Matthew Rochfordem, ale i výrazné užití přírodních field recordings. Náladou se dostáváme až někam k paganským vodám Wardruny a podobným projektům. Vrcholem desky je pak 15minutový opus magnum Hello Doom, kde se všechny doposavad užité valéry přirozeně prolínají, při poslechu se pocitově zastavuje čas, s kapelou potujeme nahoru a dolů, do tichých zátočin i na vrcholky, kde nástroje znovu plně zabouří. Vokál je náhle pouze jedním ze základních prvků Silver Moth. Závěrečná Sedna pak povolí napnuté otěže až stísněné atmosféry, aby sedmičlenná posádka dokormidlovala s posluchačem do zálivu ve vyrovnanějším rozpoložení.

Album Black Bay není obyčejné album. Vzniklo ve speciální době, nahráno bylo na speciálním místě nevšední sestavou muzikantů. Brilantně atmosférická kolekce může fungovat jako průvodce fantaskní krajinou i jako katalyzátor niterných osobních rozpoložení. Jak budou Silver Moth pokračovat dál, když všechny riskantní kroky s úspěchem zvládli na svém debutu?

Silver Moth – Black Bay

Bellu Union, 2023, 44:27

90 %