Přejít k hlavnímu obsahu
Skindred mají vlastní hudební rastafiánské náboženství, které se vryje pod kůži na první dobrou. | Foto: Paul Harries
Skindred mají vlastní hudební rastafiánské náboženství, které se vryje pod kůži na první dobrou. | Foto: Paul Harries
Martin Hošna -

Skindred se nebojí nefalšované hudební džungle

Welští reggae metaloví titáni na osmé řadovce servírují svůj typický crossover, v němž o skákavé rytmy, politický vztek, ale ani jamajskou pohodu není nouze.

Je málo kapel, které dokážou v nahrávacím studiu zprostředkovat živelnou energii z pódiové show tak jako Skindred. Dredy, kůže s cvočky, sluneční brýle, šílené barevné kombinézy – outfit členů formace, především jejího lídra Benjiho Webbeho, jako by odrážel celou filozofii kapely, ukrývající pod slupkou podmanivé muzicírování, které baví od začátku do konce.

Deska Smile se nese v duchu předchozích nahrávek, dává dostatečný prostor fanouškům mosh pitu, u nichž je kapela velice vyhledávanou senzací. Není proto divu, že otvírák Our Religion a poté i následující Gimme That Boom jsou thrashově nadupané skladby, v nichž se naplno projevuje Benjiho vokální šamanství. Groovy kytary ostře sekají svoje riffy, zatímco funky rytmika duní a podtrhuje politické texty, které rovnoměrně fuckují Bílý dům i Downing Street.

Čím deska pokračuje ve své jízdě dál, tím však nabízí optimističtější poslech a obdiv k jamajskému dědictví zpěváka Benjiho. Jeho impozantní výkon má šmrnc, který pod nánosy tvrdých kytar, elektronických hrátek a perkusního dovádění nemá daleko k roztomilému šílenství, jež utne sem tam uvolněné písně (Life That's Free) nebo hmatatelné reggae v Mama a L.O.V.E. (Smile Please), povzbudivé to oddechy v numetalovém běsnění (Black Stars) a rockovém dovádění (Set Fazers).

Co na desce oceníte jako muzikanti?

Hnacím strojem Skindred je bezesporu předák Benji, který svým vokálním chameleonstvím směle konkuruje kapelám podobného žánru (Disturbed, P.O.D.). Směs metalu, punk rocku, ska, reggae a hymnických refrénů zapomíná na elegantní hardrocková sóla; vousatý kytarista Mikey Demus svůj nástroj drží pečlivě zpátky ve prospěch vokálních linek, svoje riffy chvástavě servíruje v levorukém hraní hlavně v otevřených refrénech. Skindred mají vlastní hudební rastafiánské náboženství, které se vryje pod kůži na první dobrou. Deska Smile je určitě velkolepým návratem Skindred, jenž dokazuje, že nu metal v jejich podání rozhodně neřekl svoje poslední slovo.

Skindred – Smile

Skindred – Smile

Earache Records, 00:42:48

reggae metal/rock

80 %

Tagy Skindred Recenze alb

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.

Martin Hošna
Hudba mě provází celý můj život, snad proto, že ji beru jako „univerzální řeč“ všech. Miluju jakoukoli, která útočí na solar, a je jedno, jestli je to lidovka, hard rock, grind core nebo jazz. minulost: • v zajetí klasické hudby až do dospělého vysokoškolského věku, houslové…
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY