Škola bude – mailem, skypem, jakkoliv

Koncem srpna jsme se, plni naděje, bavili o tom, co hudební školy dělají, aby mohly přijímat žáky osobně. Netrvalo to tak dlouho a kvůli stoupajícím číslům nakažených se vše navrátilo do právě opuštěných kolejí sociálního odloučení a žáci se s učiteli zase začali vídat pouze prostřednictvím obrazovek.

Staronový standard výuky přes obrazovku přináší hodně svérázné vyučování. V normální situaci by si rodiče i učitelé klepali na čelo – ještě na začátku roku bylo téměř nemyslitelné vyučovat hru na hudební nástroj přes kameru. Každá nuance hraje roli, každý detail v držení ovlivňuje výsledek! Jenže doba je zlá a pro mnoho učitelů, zřídka aktivních muzikantů, je online hudební výuka jedinou cestou k přivýdělku a pro žáky je to zase jediný způsob, jak si výuku udržet.

Kanálů máme na výběr

Představte si, jak by taková distanční výuka probíhala před slabými dvaceti lety. Tripod s kamerou na VHS-C (takové ty zmenšené VHSky), nahrát cvičení, vložit do obálky s dokumentací, poslat žákovi, ten vloží do redukce, přehraje, v mlze bídné videokamery pozná, co pozná, nahraje na VHS-C odpověď a pošle zpět učiteli i s prostudovanou dokumentací. Pokud balíček pošta neztratila, za týden může být první lekce za námi. Dnes máme k dispozici úplně jinou technologii. Mobil s foťákem a kamerou, které strčí někdejší chlouby domácích filmařů do kapsy, má dnes v kapse každý. A ve spojení rozhodně nespoléháme na vozík paní pošťačky. „Učím přes Viber, Skype, někdy přes Whatsapp… Přes co se dá,“ říká bubeník a lektor Eduard Štěpánek. S Edou jsme už loni, před koronavirem, řešili použití videa ve výuce, takže dávalo smysl distanční výuku probrat právě s ním.

Distanční – prezenční, distanční – kombinované

„Se svými žáky pracuju jak v reálném čase, tak pomocí zpráv, e-mailů a nahraných videí. Naživo si povídáme přes video a děti přehrávají ta cvičení hned, nebo ukazují předem připravené kusy. Snažíme se výuku koncipovat kolem úkolů, kde jsou na to prostředky. A tam kde nejsou, tak mi e-mailem pošlou videa a já jim k tomu připravím zpětnou vazbu, ať v psaném textu nebo taky ve formě videa,“ upřesňuje práci online lektora Eda. U některých žáků hrají podle něj roli i rodiče, kteří zvlášť u výuky v reálném čase pomáhají dítěti pochopit, co přesně od nich učitel chce. „Samozřejmě i zadání s rodiči konzultuju, protože ta situace je pro obě strany hodně nezvyklá,“ dodává Eda.

Největší problém – čas

Snadno se řekne, že když je teď tolik lidí na home officu, určitě mají dost času na to s dětmi cvičit. Ale když zvážíte rodiče, který musí dohlížet na školní povinnosti, na stravu a další potřeby, k tomu mají běžnou pracovní dobu, začne se seznam úkolů dost podstatně vršit. „Ještě jsem neměl vyloženě negativní zpětnou vazbu od rodičů, někteří jsou rádi, že mají děti nějaký program, někteří se snaží pomáhat a cvičit, nebo na to aspoň dohlížet. Spíše se třeba omlouvají, že nebyli schopni na cvičení dohlédnout, případně že dítě bubnům nevěnovalo potřebný čas, kvůli škole,“ zmiňuje Eda reakce na online výuku. Dodává, že termíny v tuto chvíli neřeší, spíše se snaží udržet komunikaci a kontakt se svými žáky a co nejvíce je motivovat k další práci.

Zde v redakci doufáme, že se s nynější situací vypořádáme dříve, než ze škol vyjdou první distanční absolventi. Ale za daných okolností buďme ještě moc rádi, že technologie dospěly dost daleko, aby výuka po telefonu byla aspoň do jisté míry možná. Jak pro rozvoj dětí, tak pro duševní zdraví rodičů je to dost možná jediná naděje.