Slashův studiový sound ve skladbě Welcome to the Jungle

CD Appetite for Destruction, které jako svůj debut vydal kalifornský hardrockový kvintet Guns N' Roses v červenci roku 1987, je podle fanoušků kapely a velké části odborné kritiky zřejmě nejlepším studiovým počinem GNR, a to i přes komerční úspěch a masivní mediální podporu známého dvojalba Use Your Illusions I+II (1991), čítajícího 30 skladeb včetně hitů Right Next Door to Hell, November Rain, Civil War nebo You Could Be Mine.

Appetite for Destruction, kterého se prodalo na 30 milionů prodaných nosičů, se začalo natáčet v lednu 1987 v dnes už neexistujícím studiu Rumbo Recorders (nyní Metronome Studio), pod producentskou taktovkou Mika Clinka, jenž spolupracoval např. se skupinami Whitesnake, UFO, Mötley Crüe, Triumph nebo Megadeth.

Poté se členové kapely přemístili do Take One Studios v Burbanku, finální mix probíhal ve studiích Mediasound, mastering v newyorském komplexu Sterling Sound a o vydání a propagaci CD se postaral label Geffen. GNR měli na celý projekt rozpočet cca 370 000 dolarů, což na v podstatě začínající a zatím ještě nepříliš známou kapelu nebyla zrovna nízká částka, ale i tak se musel tým muzikantů a techniků hodně snažit, aby tento finanční limit nepřekročili.

Stopy s rytmikou bubeníka Stevena Adlera, byly sice natočeny během 6 dnů, basa Duffa McKagana a kytara Izzyho Stradlina také nezabraly příliš mnoho času, ale protahovalo se především nahrávání vokálů Axla Rose, který se svým perfekcionismem trval na tom, že hlavní linky nazpívá na jeden zátah a určité časové penzum zabralo i úmorné hledání správného zvuku kytaristy Slashe, jenž nakonec většinu partů přetočil.

Nicméně úsilí všech zúčastněných protagonistů nakonec přineslo své ovoce a výsledkem bylo energií nadupané album s 12 skladbami, z nichž většina se zcela po právu zapsala do zlatého fondu rockové muziky. K nejvýraznějším počinům patří vedle tracků Sweet Child o' Mine, Paradise City nebo Nightrain také otvírák Welcome to the Jungle, jenž byl americkou stanicí VH1 později vybrán jako nejlepší hardrockový song všech dob.

Na aranžmá skladby, jejíž kytarový riff připomněl Slashovi zpěvák Axl, který si nápad zapamatoval ještě z doby, kdy bydlel v suterénu domu kytaristovi matky, se podíleli i ostatní členové kapely a téměř kompletní forma byla údajně hotova za tři hodiny. Welcome to the Jungle tak potvrzuje, že geneze rockové pecky s typickou strukturou (riff, sloka, bridge, refrén, mezihra, modulace atd.) může být velmi přímočará, a jaké studiové nářadí v této skladbě Slash použil se můžete dozvědět z následujících řádků.

Kytara

Stejně jako u většiny tracků z Appetite for Destruction vsadil Slash při nahrávání Welcome to the Jungle na dnes už ikonickou repliku Gibsonu ’59 Les Paul Standard postavenou v polovině osmdesátých let kytarářem Krisem Derrigem. Slash dostal tento nástroj darem v průběhu natáčení alba od manažera Alana Nivena a byl ze zvuku kytary tak unešen, že s ní přetočil všechny party.

Speciál v povrchové úpravě Lemon Drop byl původně osazen pravděpodobně originálními PAF vintage humbuckery Gibson 1959, ale Slash snímače vyměnil za své oblíbené modely Seymour Duncan Alnico II v provedení zebra a s tímto osazením kytaru používal i v průběhu následujících koncertních turné.

U doprovodných partů Welcome to the Jungle Slash využil výhradně kobylkový humbucker SD Alnico II a pro decentnější pasáž v cca polovině tracku, kde se z pohledu kytar objevuje vzdušnější crunch, stahoval částečně potenciometr hlasitosti, což se středně silným výstupem snímače a non-master aparátem vytvořilo čitelný, ale stále kompaktní sound s příjemnými výškami.

Podobně jako ostatní Slashovy kytary byl custom model Derrig LP 59, známý spíše pod označením "Appetite Guitar", potažen strunami Ernie Ball Regular Slinky .010–.046 a podladěn do Eb (Eb Ab Db Gb Bb Eb). Svůj podíl na výsledném zvuku měla i trsátka Dunlop Tortex o síle 2.0 mm (nové signované typy .73, 1, 1.14 mm jsou nyní dostupné ve formě paketu s označením Dunlop GNR).

Povedené kopie LP Standard si Slash velmi cenil a po určité době se pokusil kytaráře Derriga kontaktovat, ale nonkonformní a velmi talentovaný řemeslník, absolvent školy Berklee College of Music a fanoušek kapely Allmann Brothers, který žil ve starém přívěsu za prodejnou hudebnin Music Works, sídlící tehdy na bulváru Artesia v kalifornském Long Beach, bohužel zemřel dva měsíce před oficiálním vydáním alba AfD, a to v pouhých 32 letech.

Replika "padesát devítky", kterou manažer Niven pořídil za 2 500 dolarů, tak byla asi jedním z posledních nástrojů z jeho garážové dílny. Na své Les Pauly, z nichž jednoho vlastní i Lenny Kravitz, sháněl Derrig vhodné dřevo po celém území Spojených států (Slashův exemplář je údajně vyroben ze zbytků stodoly v New Hampshire) a kresbu javorových topů zvýrazňoval anilínovými barvami míchanými podle staré receptury. Samotářský Derrig byl prostě absolutní originál s nekompromisními požadavky na kvalitu a tomu odpovídá i zvuk a precizní zpracování jeho nástrojů.

Zesilovač a box

Ve skladbě Slash použil raritní modifikovanou 100W hlavu Marshall Super Tremolo Model 1959T ze sedmdesátých let, kterou si pronajal v losangeleské hudební půjčovně S.I.R. (Studio Instrument Rentals). Prvotní úpravu (cca r. 1985), spočívající v navýšení gainu preampu, posílení středů a lehké modifikaci koncové jednotky, prováděl tehdejší servisman podniku Tim Caswell, jenž poté s částí technického oddělení S.I.R. založil firmu Studio Electronics.

Caswell spolupracoval i s Mikem Soldanem, což se otisklo např. na vývoji programovatelného rackového MIDI preampu Soldano/Caswell X99, kde měl Caswell kromě jiného na starost sekci automatické rotace motorizovaných potenciometrů. Popisovaný Marshall, používaný ve studiu také kytaristou Georgem Lynchem, byl poté částečně upravován firemními techniky S.I.R. Frankem Levim a Glennem Buckleyem.

V případě songu Welcome to the Jungle zvolil Slash u tohoto zesilovače následující nastavení: Presence: 8, Bass: 5, Middle: 8.5, Treble: 7, Volume: 10 (zdá se, že v nahrávací místnosti dostaly ušní bubínky pořádně zabrat), kytaru zapojil do horního, citlivějšího vstupu kanálu 1 a jako box sloužil klasický Marshall 1960B osazený čtveřicí reproduktorů Celestion Vintage 30.

Mimochodem, Slashe výjimečný zvuk upraveného Marshallu natolik okouzlil, že se rozhodl si jej po ukončení studiových prací na Appetite for Destruction ponechat, personálu S.I.R. nahlásil ztrátu aparátu a raději zaplatil tučnou pokutu.

Nicméně po letech se Guns N' Roses v prostorách S.I.R. připravovali na natáčení CD Use Your Illusions a jeden z kytarových techniků omylem vrátil po kapelové zkoušce zesilovač do místního skladu, kde jej zaměstnanci půjčovny samozřejmě poznali a Super Lead se tak opět stal součástí inventáře. Paradoxní je, že unikátní Marshall s inventárním číslem # 39 (některé zdroje uvádějí čísla # 34 nebo # 36) začátkem 90. let znovu zmizel a dodnes se jej nepodařilo vypátrat.

Efekty

Jediný přímo zapojený efekt v cestě kytarového signálu představoval dnes už nevyráběný rackový multiefekt Roland SRV-2000 Digital Reverb, u něhož byla v intru skladby využita sekce delaye (Time: 318ms, Feedback: 30, Output: 50) a pro slide a další dílčí party byl digitální delay s prodlouženým časem 425 ms doplněn presetem plate reverbu.