Slovenský herec Richard Autner je na debutu zpěvákem dvou tváří

Širší veřejnost zná Richarda Autnera především jako divadelního a v poslední době i televizního herce. Hudební stránku své osobnosti držel Richard dlouho pouze mezi nejbližšími přáteli. O to větší překvapení je debutové album Odpovede, které představuje Autnera jako zajímavý skladatelský a pěvecký objev.

Patří mezi nejmladší generaci herců, kteří se stali členy souboru Slovenského národného divadla, ještě větší skupina diváků na Slovensku ho zaregistrovala v řadě seriálů, které zde v poslední době vznikly. My se ale o osobě Richarda Autnera nebudeme na stránkách Frontman.cz bavit kvůli jeho bleskové herecké kariéře, ale připomeneme si ho jako hudebníka, který má čerstvě vydané album Odpovede.

Zatímco za divadelní kariérou mířil Richard už od útlého mládí, k hudbě si vytvářel vztah delší dobu. „Upřímně, ke klasice a teorii, kterou jsem měl na konzervatoři v rámci výuky klavíru, jsem si nejprve neuměl najít cestu,“ přiznává autor v promo materiálech. Vše se ale změnilo jedny Vánoce, kdy pod stromečkem našel elektrický klavír. Tehdy pro něj hudba, hraní a komponování začaly být útočištěm i úlevou při mladických trápeních. Tehdy se začaly ve vlastním pokoji rodit první autorské pokusy. Před třemi roky herec umístil na svůj YouTube profil první při ukázky své šuplíkové tvorby a tím se jeho veřejná hudební kariéra začala neznatelným způsobem rozjíždět. Nejprve nárazovými vystoupeními v televizi, koronavirová pauza pak zintenzivnila spolu s nabídkou vydavatelství Slnko records i jeho hudební úsilí. A ozvalo se v pravou chvíli. Den před telefonátem totiž Richard založil se svými kamarády kapelu Merkaba.

„Nebyť korony, album by asi ani nevznikol. Na albume malo byť jedenásť, je ich tam nakoniec len deväť. Polovicu piesní som napísal a dokončil práve počas korony, keďže som bol nútený ostať doma. Chalani z kapely mali zrazu čas na skúšanie a nahrávanie, album vznikol za pol roka, čo je v podstate veľmi krátky čas, za ktorý sa to všetko stihlo dať dokopy,“ vysvětlil okolnosti vzniku nahrávky Autner v čerstvém rozhovoru deník SME.

Zastavený život v autorovi jen znásobil počet otázek, které si klade a na něž se i v introvertních písničkách snaží hledat odpovědi. Hned v úvodním Bludáru se vydává na cesty, aby našel sám sebe (jak to dobře zapadá do sebe, když před třemi roky v televizním rozhovoru pro televizi JOJ odhaloval své plány na sólovou pouť do Santiaga de Compostely). Stejné téma rezonuje i v následující Zemi, zatímco v titulní skladbě se snaží dopátrat toho, proč se lidé místo racionálních řešení často uchylují k násilí.

O to větší překvapení je, když v druhé polovině alba se zamyšlená červená nit zvolna proměňuje v partnerské téma, až k ne příliš povedené žertovné odpovědi na skladbu Kráva od Barbory Polákové nazvané Vôl. Richard, který předtím dokázal suverénně kroužit na poměrně tenkém ledu, se náhle pohybuje v lehkém konverzačním tónu jako slon v porcelánu.

Co na desce jako hudebníci oceníte?

Podobně jako po textové stránce, tak i hudební stránka Odpovedí má svou stranu A a stranu B. Baladický úvod s výrazným vokálem a klavírem přihraje přirovnání k Ásgeirovi a nutno přiznat, že niterná nálada první čtveřice skladeb se udrží i díky citlivému doprovodu spoluhráčů Marka Žilinci (bicí) Vladimíra Nikulina (kytara), Martina Christova (klávesy) a Milana Koyša (baskytara) a dalších hostí včetně smyčců. Zde se Richard, který na sebe vzal spolu s Markem Žilinecom úlohu producenta, trefil do černého. O to větší překvapení přichází s „rozpouštěním ledů“ v druhé polovině, kdy nejen textová, ale i hudební stránka získává tuctovou podobu jakési televizní zábavové tvorby. A to přesto, že už ve zmiňovaném Vôlu v aranžích zařezává dechová sekce. Zpočátku mi nebylo jasné, proč si Autner potřebuje přivlastňovat skladbu Klára, kterou už před dvěma roky prezentovala na veřejnosti nejnovější podoba slovenské legendy Ventil RG. Podle informací z labelu si ale naopak Ventil RG tuto skladbu „půjčili“ od Richarda, aniž by k tomu od něj získali povolení.

Richard Autner o sobě hovoří jako o domácím muzikantovi. A je nutno přiznat, že niterné zpovědi mu jdou mnohem lépe než rajcovně popové hity. Pokud bych měl znovu připomenout už jednou zmíněného Ásgeira – ten se nebojí v podobném duchu natočit celou desku. Pokud je materiál silný, posluchač „jednobarevnou desku“ v klidu přežije. Osobně Richarda neznám, z materiálu jeho debutu ale odhaduji, že právě baladická, vážnější poloha je mu i osobnostně bližší a pro mne jako posluchače uvěřitelnější. Pokud se 28letý herec vydá v budoucnu tímto směrem, věstím mu slibnou hudební budoucnost.

Richard Autner – Odpovede

Slnko records, 2021, 36:00

Písničkářský pop

65 %