Slowdive i na páté desce chrlí zpod shoegaze koberce silné abstrakní obrazce

O pohádkové, i když velmi krátké shoegaze jízdě Britů Slowdive na začátku 90. let toho bylo napsáno opravdu hodně. Tak jen ve zkratce: nadšené teenagery ještě navštěvující střední školu upsal pod svůj expandující label Creation records slavný manažer Alan McGee. Skupina slavila velký úspěch se svými prvními dvěma deskami, byla vlajkovou lodí shoegaze vlny, ale ambientní třetí deska Pygmalion jim podsekla nohy. Tehdy se plus mínus 25letí muzikanti ocitli na dlažbě, a protože navíc pětice prožívala složité období i po personální stránce, brzy nato se rozpadla. Autorský tahoun Neil Halstead brzy nato založil spolu se zpěvačkou Rachel Goswell a bubeníkem Ianem McCutcheonem zajímavé, akustičtěji pojaté Mojave 3, kytarista Nick Chaplin pověsil nástroj na hřebík a basák po nějaké době pokračoval v nastoupené cestě v kapele Monster Movie. Na Slowdive se postupně zapomínalo. Na začátku milénia se ale objevila nová generace muzikantů zamilovaná do „scény, která oslavuje sebe sama“, která donutila velká jména shoegaze scény (My Bloody Valentine, Ride ad.) probouzet se k druhému životu. Slowdive procitli v roce 2014 díky neúnavnému dramaturgovi španělského festivalu Primavera. Ten tak dlouho kapelu zval, až ji nakonec přesvědčil k návratu. Překvapivý úspěch zanesl skupinu na pódia, o kterých se jí v první vlně fungování pouze zdát. Pětice nakonec spanilou jízdu zakončila vydáním výborné návratové eponymní desky. A protože zájem o hudbu Neila Halsteada a spol. neutuchal, bylo jasné, že původně nečekaný návrat bude mít výrazně delší dobu fungování, než si sama kapela dokázala zpočátku představit. Letošní pátá řadová deska Everything Is Alive jízdu na pozitivní vlně evidentně znovu prodlouží.

„Když přišel Covid, neměl jsem chuť skládat písničky na kytaru, a tak jsem strávil veškerý čas u syntezátorů a dalších elektronických mašinek“, rozkrývá pozadí vzniku nového materiálu Neil. Na cca čtyřiceti elektronických základech začala kapela pracovat po opadnutí kovidové izolace, až ze společného jamování vykrystalizoval základ letošní dlouhohrající kolekce. Kolekce, která už názvem naznačuje, že reflektuje to, co hýbalo v posledních letech lidstvem, a k tomu opět zkoumá roztodivné odstíny života a jeho četné neuralgické body. „Nepřipadalo by mi správné dělat teď opravdu temnou desku,“ jasně charakterizoval Halstead připravované album s vydáním prvního, na poměry Slowdive hitového singlu Kisses. Na druhou stranu kapela přiznává, že album ovlivnily i ryze osobní životní momenty řady členů. Zpěvačka Rachel i bubeník Simon se museli vyrovnat se smrtí svých rodičů. „U některých z nás došlo k výraznému přehodnocení života,“ přiznala Goswell. Tyto křižovatky se odrážejí v mnohovrstevném emocionálním podání řady kompozic. Smutek a vděčnost, propady i naděje. To jsou nálady, které ze skladeb tryskají. Slowdive nikdy nebyli doslovní, a tato ambivalentnost funguje na Everything Is Alive více než dobře.

Co na desce jako hudebníci oceníte?

Základem alba jsou črty, které Neil Halstead vyčaroval při hraní doma s modulárními elektronickými instrumenty. Skladby většinou opravdu elektronicky začnou, ale dříve nebo později se elektronika začíná proplétat s větším či menším množstvím akustických nástrojů. Skladby tak jasně naznačují, že od prvních nápadů k finálnímu tvaru všech osmi položek, které na Everything Is Alive najdeme, musela pětice odvést velké penzum práce. A „pracovní deník“ kapely nám dává za pravdu. Opakovaná návštěva studií (Courtyard Studio, Wolds of Lincolnshire, ale také Neilovo Cornish studio) se střídala s následnou domácí úpravou natočeného materiálu. Po třech letech pak výslednou podobu většině materiálu dal svým mixem Shawn Everett, jehož služeb dříve využili například The War On Drugs, Alvvays nebo SZA. A předák Slowdive si při vzpomínce na závěrečnou skladbu Slab jeho služeb nemohl vynachválit. „Nesčetněkrát jsme se snažili dát skladbě vhodnou výslednou podobu, ale nikdy jsme nebyli s výsledkem spokojeni. Až se písnička dostala do rukou Shawnovi a náhle všechno sedělo tam, kde mělo,“ neskrýval nad jeho vkladem velkou spokojenost Neil Halstead.

Slowdive si znovu při tvorbě materiálu vystačili sami. Výsledný tvar desky, možná i díky vyššímu zastoupení elektroniky, zní uhlazeněji, vyleštěněji. Přesto posluchač nemá z nahrávky pocit přeprodukovanosti, ztráty energie. „Klidná síla“ shoegaze elementů, minimalistické elektroniky a často nepokrytě popových melodií, dělá z nahrávky potěchu pro audiofilovo ucho. Neopakovala se tak situace, jaká nastala u třetí desky Pygmalion, kdy celé album vytvořil téměř kompletně zpěvák kapely. Jeho elektronické tendence se přirozeně mísí s více rockovým cítěním zbytku kapely. „Nejlepší kousky jsou ty, kde se všichni potkáme někde uprostřed,“ přiznává Halstead. „Takhle to zkrátka dopadne, když se nás pět sejde v jednom studiu,“ dodává Goswell a mezi řádky z obou vokalistů nad výsledkem vyzařuje spokojenost. A také vyrovnanost, kdy se kapele podařilo znovu posunout svůj sound novým směrem, napsat silné písničky a neztratit svou typickou tvář.

A čím to je, že tento příběh má tak pozitivní vyznění? Otupením eg jednotlivých členů, která dříve cloumala děním v kapele? Dostatečnou dobou na přípravu nového materiálu (album vyšlo šest let po vydání předchůdce)? Těžko říct. Možná za vším hledejme, i přes všechny rány, které kapelu provázely, jistý pocit vděčnosti za to, že jejich společná vášeň se jim na druhý pokus stala příjemným zaměstnáním.

Slowdive – Everything Is Alive

Dead Oceans, 2023, 41:49

80 %