Sólová deska Kirka Hammetta ukazuje odvrácenou tvář Metalliky
Byla to dosud nevídaná věc. Vydat sólovou desku si dosud nikdo ze členů Metalliky nedovolil, aby vedlejší projekty sanfranciské legendě zbytečně neubíraly na síle. Po skoro čtyřiceti letech se kytarový mág Kirk Hammett dočkal a vydal dlouhohrající EP Portals, které ukazuje, že coby kmenový hráč a kytarista kapely netvoří jen drsné riffy a lomené akordy, ale že má zalíbení i v epických a bohatých aranžích.
Snad za to může pandemie, která utnula koncertní šňůry Metalliky, a Hammett měl tak dostatek času na vydání svých prvních čtyř sólových písní. Každopádně má každá z nich dlouhou stopáž, během níž vypráví příběhy pomocí obratných modulací, bobtnajících orchestrálních aranží, kvílivých sól, nenadálých intermezz či metalových meziher.
Portals je ryze instrumentální ípíčko. Nejvíce si bere z legendárních raných skladeb Metalliky Call of Khtulu nebo Orion, přesto si ale buduje vlastní svět, v němž se mísí melancholie Pink Floyd s rozjařeností Santany nebo s minimalistickou ponurostí westernových děl Ennia Morriconeho.
Otvírák Maiden and the Monster zní jako poutavý hororový soundtrack, v němž si lze snadno představit hrdinu bojujícího s nemrtvou bestií. Pomalu se rozjíždějící drama v sobě zahrnuje hromadu pozitivních i negativních nálad; melodické linky se zpožděním kopírují sóla ve středním tempu, která jsou hluboce ponořena do orchestrální instrumentace. Zlověstnou náladu přikrmují hoboje, cella a lesní rohy. Prim hraje ale Kirkova kytara obohacená syntezátory v duchu Hanse Zimmera.
Následující The Jinn je hardrocková nálož, ovšem více než duch live desky S&M2 tu vystupuje odkaz a groove irských Thin Lizzy, který je umocněn pentatonickým sólováním a širokým vibrátem. Vzápětí ale smyčce přidávají další a další melodie, jež pak Kirk resetuje robustním riffem.
Do atmosféry hororového filmu nás vrací skladba The Incantation. Brutální riff podpořený bicími a smyčci trhá hlavní protagonista s bluesovou přesností, ponuře jamuje a až vojenskou rytmikou zvyšuje posluchači krevní tlak a pocity úzkosti. Symfonický power metal zazní i v High Plains Drifter, skladbě inspirované stejnojmenným filmem, v němž melancholie závodí s post rockem, co to dá.
Co na desce oceníte jako muzikanti?
Před dvaceti lety, kdy Metallica vydala garážový opus St. Anger a následně se ve filmu Some Kind Of Monster odkrývala celému světu, stálo Jasona Newsteda (baskytara) vydání sólové desky místo v kapele. Je skvělé slyšet Kirka Hammetta, jak ukazuje celému světu, co na posledních třech deskách Metalliky chybělo.
Nestoudné modulace, zlostná atmosféra filmů Johna Carpentera a magické kaskádové kytarové riffy – to vše dělá ze skladeb až soundtrackové kompozice, na které duo Hetfield/Ulrich pozapomnělo. Smysl pro tvůrčí svobodu je u Portals přímo hmatatelný. Uvidíme, kolik toho má „monstrum“ Kirk Hammett ještě zapomenuto v šuplíku.
Kirk Hammett – Portals
Blackened Recordings, 27:09
Power symfonic metal
80 %
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
