Spirituální průvodce hudebníka: 7 triků pro cvičení

Pojďme se podívat, jak maximálně využít náš čas a strávit cvičením na nástroj nezbytné minimum. Určitě narazíte na mnoho věcí, které už třeba automaticky aplikujete, ale vězte, že nikdy nezaškodí si je zopakovat a případně je i vylepšit. Vždyť pro hudeníka není nic horšího než nudná rutina a bezmyšlenkovité opakování „osvědčených“ postupů.

1. Cvičte každý den

Ale pozor na rutinu! Nemusíte si z toho udělat druhé zaměstnání a stres. To stejně nevede k nějakým smysluplným výsledkům. Je lepší cvičit 15 minut každý den než 1 hodinu jednou za čtyři dny (ha, trochu matematiky). Co je opravdu důležité je, že vezmete nástroj do ruky, začnete hrát a poté už i ten čas běží úplně v jiném tempu. Třeba najednou zjistíte, že jste jenom tak mimoděk strávili pěkné dvě hodiny brnkáním na kytaru. Nejtěžší je první krok. Pak to už jde snadno. Jaco Pastorius měl svoji basu vždy volně položenou někde v místnosti, takže ji nešlo ignorovat (zejména ne v případě, kdy jste o ni zakopli) a všichni členové domácnosti se s ní celý den mazlili a hráli na ni. Mějte svůj nástroj pořád na dosah a na očích, ať vás láká si na něho sáhnout... pak už je ke cvičení jenom malý krůček.

2. Vyhněte se stereotypům

Necvičte pořád dokola stejné pasáže, stupnice, knížky, písničky nebo techniky. Ano, opakování je matkou moudrosti, nikdo učený z nebe nespadl, bla, bla, bla, ale stereotyp vraždí (ano, doslova decimuje) nadšení, motivaci a energii. Udělejte si cvičení pestré a cvičte malé, snadno zapamatovatelné fragmenty, které lze snadno „zasmyčkovat“. Pokud máte omezený čas na cvičení a vychází vám například jenom jedna hodina denně, tak tu svoji svatou hodinku věnujte každý den nějakému jinému tématu – jeden den stupnice, druhý den nějakou lekci z YouTube, třetí den se zkuste naučit nějakou skladbu poslechem, čtvrtý den názvy not, které leží na linkách, pátý den zkuste novou techniku, atd. Na první pohled to vypadá trochu jako guláš, ale uvidíte, že časem stejně poznáte, čemu se věnovat více, v čem máte mezery a hlavně u čeho vydržíte nejdéle.

3. Cvičte pomalu... nebo šíleně rychle

Co to znamená? Určitě jste už tisíckrát slyšeli o tom, že cvičit se má pomalu. Metronom na 40 BPM a hlemýždím tempem vpřed. Bullshit! Pokud vás baví hrát rychle, tak hrajte tak rychle, jak jenom dokážete. Obojí je správně! Pokud totiž budete cvičit jenom v pomalých (= pohodlných) tempech, tak váš mozek bude permanentně na dovolené. Jenom pokud přepnete na vyšší kosmickou rychlost tak zjistíte, jestli něco doopravdy umíte zahrát. Jasně, že všichni chceme hrát rychle a zběsile. Ale stejně tak můžete hrát pomalu, rozvážně, bluesově a s každým tónem se pomazlit. Nenechte si ale namluvit, že to jediná správná cesta, jak se stát „dospělým“ hudebníkem*cí. Hudba jsou emoce a vy si můžete vybrat, jestli chcete pohodu, klídeček nebo zběsilost a energii.

4. Hrajte tak, jak mluvíte

Máte bohatou slovní zásobu? Jste skvělý vypravěč historek? Rozesmějete své kamarády při vyprávění vtipů? Tak proč neoplýváte stejnými magickými schopnostmi, když hrajete na kytaru? Protože hudební vyjadřování musí být stejně bohaté jako vaše lingvistické vybavení. Jak dlouho se učíte cizí jazyk? Rok, dva, tři? A jak dlouho hrajete na kytaru, basu, bubny, klávesy? Zkuste cvičit na nástroj tak, abyste ho doslova přinutili „mluvit“. Když totiž slyšíte výjimečné hudebníky hrát na svůj nástroj, tak máte pocit, že k vám promlouvají. Pracujte na svém tónu a frázování. Obojí musí být jasně čitelné a rozpoznatelné. Když cvičíte něco, čemu sami nerozumíte, tak tomu nemůžou rozumět ani vaši posluchači.

5. Pozornost je všechno

Naučte se soustředit! Před cvičením si vypněte mobilní telefon, izolujte se od okolí dveřmi, zdí, ostnatým drátem (dle libosti), vykuřte cigaretu, vypijte „kafíčko a odskočte si na záchod. Pak už jenom hrajte. Čím déle vydržíte hrát bez přestávky, tím lépe. Pokud začnete vnímat, že vaše myšlenky putují ke konverzaci z tramvaje, sexuální obrazotvornosti nebo úvahám o šílenství světa, je čas si dát pauzu, znovu sebrat pozornost a opět pokračovat v soustředěném cvičení. Vnímejte všechny detaily – pohyb prstů, napětí svalů, skluzy po strunách, dřevo paliček, váhu kláves... na všem totiž záleží. Každý sebemenší detail vašeho hraní je nesmírně důležitý. Vy a váš nástroj se totiž spojujete a stáváte se JEDNOTOU.

6. Pohled zvenčí

Každý, kdo to s cvičením na nástroj myslí vážně, se dřív nebo později dostane do mrtvého bodu. To je stav, kdy máte pocit, že ať cvičíte sebevíc, tak očekávané zlepšení ne a ne přijít. A v tomto stádiu potřebujete někoho, kdo vám pomůže jít dál. Nemyslete si, že na všechno přijdete sami. Pár lekcí u zkušeného, respektovaného učitele vám může poskytnout tu správnou motivaci a hlavně postřehy a rady někoho, kdo si tímhle procesem už dávno prošel. Nestyďte se nebo prostě nebuďte příliš pyšní při žádostech o radu. Najděte si někoho, koho obdivujete a od koho rádi přijmete radu či doporučení. Pokud si myslíte, že potřebujete jít na konzervatoř, hudební akademii, či do jiné instituce, kde se učí hudba podle osnov a jasných pravidel, tak do toho. Každý jsme jiný a některým z nás bude určitě vyhovovat řád a rytmus školního roku.

7. Z ostudy kabát

Čím dříve budete veřejně prezentovat svoje snažení, tím lépe. Vždyť není nad pořádnou ostudu, nejlépe před početným publikem. Nejsilnější motivací pro váš hudební rozvoj je datum příštího koncertu. Cítíte ten tlak? Ano, to je tlak lidí, kteří vás budou soudit za váš výkon na pódiu. Máte tři možnosti – budou vás milovat, budou vás nesnášet, budou se nudit. V hudbě je pravda a pokud vaše hraní bude bídné, tak to poznáte již po několika sekundách... buď vám to připomene letící půllitr nebo v lepší variantě nelibé zvuky linoucí se od nedávno přátelsky naladěného publika. Lidi přišli na váš koncert v dobré víře – chtějí se pobavit, zažít něco výjimečného a vy jim tam vylezete s tímhle? Není snad lepší motivace pro cvičení? Jaké jsou vaše postřehy a zlepšováky pro efektivní cvičení na nástroj? Podělte se s námi o vaše zkušenosti.

Tento text vyšel u příležitosti letos už 11. narozenin Frontmana, kdy se ohlížíme za úspěšnými články magazínu. Poprvé byl zveřejněn 24. dubna 2015.