Squier Contemporary Stratocaster: řvaní, žádné cinkání!

Modelová řada kytar Fender Contemporary slavila v 80. a 90. letech velký úspěch a asijská filiálka Fenderu, firma Squier, by na něj se stejnojmennou řadou ráda navázala. Z její nabídky jsem si k otestování vybral model Squier Contemporary Stratocaster HH MN BLK. Už od pohledu zajímavá záležitost.

Jak to vypadá?

Každý kytarista ví, jak vypadá stratocaster, tudíž pasáž s rozsáhlým popisováním můžeme myslím směle vypustit. Co ovšem činí tuhle kytaru mnohem zajímavější, to je její osazení dvěma keramickými humbuckery v černobílém provedení, tedy tzv. „zebra“ známá zejména z kytar Les Paul.

Co se materiálů na výrobu týče, tělo kytary je vyrobeno z topolu a krk je spolu s hmatníkem vyroben z javoru. Krk má příjemný „C“ profil, nultý pražec je ze syntetické kosti a na hmatníku nalezneme 22 solidně zasazených i začištěných pražců. Nechybí jednozvratné tremolo ukotvené pomocí dvou šroubů, které je stejně jako ladící mechaniky v chromovaném provedení.

Dvojice humbuckerů je ovládána pomocí potenciometrů Volume a Tone (absence druhého potenciometru Tone je tak další z odlišností od běžných „stratů“) a třípolohovým přepínačem, který funguje systémem – snímač u krku, oba snímače současně, snímač u kobylky. Zbývá jen doplnit třívrstvý pickguard v barvě výrobcem označované jako pergamen.

Po řemeslné stránce jsem neshledal žádné vážnější prohřešky a nedostatky, u kytary v této cenové relaci bych její zpracování hodnotil i jako lehce nadprůměrné. Ladící mechaniky fungují spolehlivě, krk se nijak nevlní ani nekroutí, snímače také nejsou zralé na okamžitou výměnu, stačilo kytaru trochu seřídit a dál není co řešit – jdeme hrát.

Jak to hraje?

Příznivci cinkavých tónů, surfových nebo country melodií a všeho ostatního, co dělá stratocaster stratocasterem si teď na chvíli zacpou uši. Tenhle strat je z trochu jiného těsta. Dva humbuckery bez možnosti rozepnutí cívek dávají tušit, že tahle kytara bude doma především v tvrdších žánrech a hutnějších tónech.

Snímače nepatří mezi nějakou špičku, ale jejich zvuk je silný a čistý s vcelku vyváženým frekvenčním spektrem. Sustain je o maličko kratší než bych si osobně představoval, ale jsou samozřejmě i daleko horší případy. I bez použití zkreslení je kobylkový humbucker o poznání agresivnější než hodně kulatý zvuk humbuckeru u krku, což bohužel způsobuje lehkou „válku snímačů“ při použití obou snímačů najednou. Tato drobná „vada na kráse“ lze sice do jisté míry zkorigovat pomocí tónové clony, leč ani ta není všemocná.

Při nakřápnutém crunchi se nakonec ve zvuku dá vystopovat i stratocasterovská klasika a když pootočíte gainem ještě více doprava, zvuk krásně zšťavnatí do plnokrevného hardrockového hávu. A přesně ten téhle kytaře sluší úplně nejvíc. I zmíněná „hádavost“ snímačů ve střední poloze se při větším zkreslení trochu zmírní. Do kytary se nemusíte bát i hodně z ostra opřít, snímače to ustojí bez problémů a dokážou pořádně zařvat. Snad kromě death metalu a podobných stylů si tuhle kytaru umím představit asi ve všech tvrdších žánrech.

Závěr

Slušně zpracovaná kytara se zajímavým zvukem, který je ovšem na hony vzdálený klasickému „cinkání“ stratocastera. Pokud tedy máte rádi tvar kytar stratocaster, ale zároveň toužíte po silnějším a hutnějším zvuku, zkuste tuhle „modernu“. Za necelých deset tisíc korun českých se jedná o cenově dostupné a atraktivní oživení legendy.