Squier Vintage Modified Jazzmaster: tak trochu unikát

K sepsání (ne)recenze na VM Jazzmaster jsem se odhodlával velice dlouhou dobu, avšak upřímná radost z vlastnictví tohoto krásného nástroje mě nakonec přesvědčila, abych se o svoje poznatky podělil s ostatními (třeba i budoucími) kytaristy. Rovněž mě s touto kytarou pojí zvláštní okolnosti, které předcházely její koupi. Níže uvedené řádky budiž toho důkazem.

Je tomu už téměř rok a půl, co jsem promýšlel důstojnou náhradu za Ibanez ARX300, se kterou jsme si k sobě ani za několik let nenašli cestu i přes to, jak vskutku skvělá byla. Tou dobou jsem intenzivně hledal a vyzkoušel snad každou kytaru, která se ocitla v mém dosahu, žádná však neuspokojila mé specifické požadavky. Začal jsem tedy v duchu stavět svůj imaginární ideální nástroj – asymetrické tělo jaguara/jazzmastera (je netradiční a líbí se mi), celojavorový krk (příjemně se na něj hraje), pevná kobylka (nehrozí rozlaďování, páku stejně nepoužívám), lehké dřevo (z mahagonové Ibanezky mě bolí záda), třípolohový přepínač v pozici alá Les Paul (je vždy po ruce), jednoduché ovládání (stačí mi jedna hlasitost a tónová clona), barva ideálně světlá, výrazná, blond. A zvuk? Kovová kulatost jazzmasterovského krkového snímače a zároveň dravost.

Rád říkám, že mi ji vyrobili na míru, taky jsem ji k sobě možná prostě přitáhl, nicméně se zčistajasna objevila v nabídce a o pár týdnů později jsem ji už doma držel v rukách.

Rozepisovat se zde o historii kytary Fender Jazzmaster, kterou jazzmani zavrhli, ale našla si cestu ke kytaristům surf music a indie rockerům, považuji za zbytečné. V případě Vintage Modified Jazzmastera se jedná přece jen o jakéhosi hybrida, z mého pohledu až dokonce unikát.


Znalé oko na první pohled zaujmou prvky z různých typů kytar. Zřejmě nejvýraznějším z nich je miska jackové samice, kterou si designér vypůjčil ze Stratocastera a je tedy umístěna na přední straně olšového těla, zešikma. Následuje dvojice netradičně dvoupatrových potenciometrů, které lze vidět na prapůvodních baskytarách Fender Jazz Bass. Za unikátní považuji u Fender/Squier kytar dosud neviděnou pevnou kobylku "Top loader", nápadně připomínající kobylky některých modelů kytar Danelectro. Její příjemnou vlastností je možnost nastavit nejen výšku samotné kobylky, jednotlivých kamenů, ale i úhel zalomení strun. Pokud tedy někomu činí problém vytahování strun, jednoduše zvedne záď kobylky, čímž se struny rázem stanou pocitově volnějšími.

Nástroj je osazen dvěma single snímači Duncan Designed (JM-101B u kobylky, JM-101N u krku, oba Alnico 5) bez pólových nástavců. Třípolohový přepínač snímačů byl přesunut do horní části jednovrstvého pickguardu, kde nahradil klasický jazzmasterovský volič rhythm/lead obvodů a k němu přidružené zapuštěné potenciometry. Celojavorový lakovaný krk s příjemně buclatým "C" profilem a radiusem 9,5“ je osazen 21 pražci a za pomyslnou třešničku na dortu můžeme považovat na hlavě umístěné kvalitní vintage ladící mechaniky typu Kluson. Vybrat si lze ze dvou barevných variant nástroje s polyesterovým lakem. První je kombinace barvy Butterscotch Blonde a černého pickguardu včetně černých krytů snímačů, druhou pak hnědý sunburst s bílými plasty.

Vás ale nepochybně nejvíc zajímá, jak (se na) to hraje. Sdělím to tedy již bez dalších průtahů: skvěle. Krk padne do ruky jako ulitý a máte pocit, že držíte skutečně kus dřeva. Metalový závodník "céčkový" profil krku pravděpodobně příliš neocení, srdce bluesmana však zcela jistě zaplesá. Výrobce pražce usadil velice přesně, je tedy možné dosáhnout nízkého dohmatu, aniž by docházelo k citelnému drnčení. Ačkoliv struny nejsou taženy skrze tělo, kytara hraje "nasucho" poměrně hlasitě a dřevo dosti slušně rezonuje.

Velkou devízou nástroje jsou ladící mechaniky a to proto, že se prakticky vůbec nerozlaďují. Příliš mě neoslovily pouze ony dvoupatrové potenciometry, které není příliš jednoduché ovládat malíčkem při současné hře trsátkem. Třípolohový přepínač v umístění "na Les Paula" samozřejmě je náchylný na nechtěná přepínání, to však lze při troše šikovnosti obrátit ve svůj prospěch.

Nejhůře se popisuje zvuk. Pokud je Crow Left Of Murder vaše nejoblíbenější deska od Incubus, zvuk snímače v krkové poloze budete milovat. U kobylky je zvuk o poznání agresivnější, víc crunch, a kapelou se díky tomu bez problému prodere. Mezipoloha nebrumí a její zakulacený charakter se špetkou pověstného telecasterovského twangu se mi velice líbí. Snímačům zkrátka nelze než přisoudit, že se příjemně doplňují.

Pokud bych měl udělat krátké shrnutí, řekl bych jednoduše: za relativně málo peněz dostanete poctivou kytaru s nevšedním designem, výbornou hratelností a nezaměnitelným zvukem. Spravedlivé bude dodat, že za vyzkoušení stojí i ostatní modely z řady Vintage Modified, ale také Classic Vibe, mezi kterými lze rovněž najít vynikající kousky.