Štěpán Janoušek: Nikdo mi nikdy neříkal, na co mám hrát

Zpívající dechař je nezvyklá kombinace. Takový, který zároveň hraje pop i jazz, a s bigbandem i s komorními tělesy, pak ještě větší. “Baví mě pestrost,” krčí rameny další v sérii SIDEMAN, Štěpán Janoušek.

Zásadní otázka: říkáš svému nástroji raději pozoun nebo trombon?

Častěji používám trombon, ale je to v zásadě jedno. Faktem je, že se na to lidi často ptají…

Od kolika se na něj dá hrát? Existují nějaké menší pro děti, jako jsou třeba tříčtvrteční housle?

Já jsem začal v jedenácti letech, ale dá se začít i o trochu dříve. Trombónů je, podobně jako saxofonů, celá rodina – od sopránového po kontrabasový. Standardně se ale, myslím, začíná na tenorový, který je v praxi nejpoužívanější – ty ostatní jsou spíš specializace. Často se taky začíná na baskřídlovku.

Jak ses k němu dostal? Nepřijde mi, že by to pro dítě bylo moc sexy, stát se trombonistou?

Od dětství jsem hrál na zobcovou flétnu. Táta měl kovovou altovou, a my se sestrou sopránové. Ale nechodil jsem nikam na hodiny. Také jsem hrál na foukací harmoniku, a taky jen jako samouk. Potom jsem u spolužáka viděl baskřídlovku a chtěl na ni hrát, jenže baskřídlováků v klatovské ZUŠ bylo zrovna víc než dost, a tak mi můj první učitel František Kubáň nabídl trombón. Celé to tak nějak vyplynulo – nikdo mi nikdy neříkal, na co mám hrát. Jinak z muzikantské rodiny přímo nejsem, ale oba rodiče muzikální jsou – táta i pro radost hraje na kytaru a foukací harmoniku a zpívá…

Vždycky mě napadá, jak u podobných instrumentů děti vůbec vydrží – na rozdíl od klavíru či kytary je těžké se naučit vůbec jen vyloudit čistý tón. Natož zahrát třeba první skladbu či písničku? Jak si na to vzpomínáš u sebe?

Tím, že mě do toho nikdo nenutil, mě to dost bavilo takže jsem vydržel. Taky dost pomohlo, že mi to šlo a hned za rok jsem začal chodit do dechového orchestru – přeci jen s kapelou to člověka baví ještě víc.

Co jste hráli za repertoár?

S dechovkou? No… dechovku, hehe.

Je pro tebe rozdíl, hrát s kapelou a s orchestrem?

No, já většinu v moc velkých tělesech nehraju… Jedině s big bandy, nebo s Komorním orchestrem BERG, kde ale to množství lidí stejně není tak velké, abych nemohl vnímat jednotlivé lidi.. Rozdíl to ale samozřejmě je… moc nevím, jak to popsat. Každá kapela má svoje specifika, takže je pro mě v podstatě rozdíl mezi jednotlivýma kapelama vždycky, bez ohledu na jejich velikost.

Být profesionálním muzikantem pro tebe bylo jasnou volbou? Ničím jiným jsi být nechtěl?

O jiné dráze jsem uvažovat nějak nestihl – že půjdu na konzervatoř jsem si usmyslel už ve třinácti.

Mnozí herci se po absolvování akademie netají tím, že jim to nedalo to, co čekali. A už jsem zažil i muzikanty, kteří mají názor, že konzervatoř naučí techniku, ale zabije invenci, protože její absolventy už pak obvykle ani nenapadne, že by něco hráli jinak, než se to správně má. Co dala či vzala konzervatoř tobě?

Nemyslím si, že by to tak bylo. Možná to někdo říká, protože je to pohodlné. Já mám pocit, že to, jak se člověk nechá nebo nenechá ovlivnit je jeho odpovědnost a když se člověk nechá semlít nějakým špatným vedením, možná to tak má být… Mně na uměleckých školách připadá nejdůležitější setkávání se s lidmi, navazování kontaktů.

Kdy a jak se stalo, že ti už jen jeden orchestr nestačil?

Nikdy jsem to nevnímal tak, že mi něco nestačí. Spíš mi tak nějak postupně přibývaly kapely.

Jaká byla ta první? A jak si pamatuješ první koncert?

První byla kapela Dva a půl cvrčka, která hrála ska-punk a první koncert byl v Rokycanech.. bylo to skvělý, měl jsem trochu trému, ale ten pocit byl super. Taky jsem tam zkoušel pít pivo, ale tehdy mi moc nechutnalo…

Dá se mimochodem hrát na trombon i “pod vlivem”?

Nejlépe se hraje za střízliva…

Jak moc je pro tebe určující, co hraješ za žánr? Z výčtu je jasné, že tě baví hlavně jazz, ale na druhou stranu jsi hrával s poměrně známou ska partou Green Smatrol a jako stálého hosta tě jeden čas uváděli i popoví Toxique?

Není pro mě důležité, co hraju za žánr. Důležité je, aby mě hudba, kterou hraju, bavila, aby mi dávala smysl. Kromě toho, co jsi zmínil, jsem hostoval i s mnoha jinými muzikanty různých žánrů. S Anetou Langerovou, s Janou Kirschner, s Krucipüsk... Ale také hrávám třeba s Komorním orchestrem BERG, který se zaměřuje na soudobou vážnou hudbu. Baví mě pestrost.

Tak jinak. Podle čeho se rozhoduješ, když ti někdo nabídne spolupráci nebo třeba hostování ve studiu?

Podle toho, jestli mě to baví. Ale na rovinu – když mě to nebaví, já nemám zrovna co do huby a on nabídne smysluplnou odměnu, jdu do toho. Ale nikdy to nesmí být něco, s čím bytostně nesouhlasím. Většinou se třeba snažím nehrát pro politiky, protože umění jako nástroj politiky je pro mě děsivá věc, kterou nemůžu zkousnout.

A je nějaký styl hudby, který tě odpuzuje? Který bys z principu nehrál?

Nevím o něm. Nemyslím si, že jde vždy o styl. Pořád máme tendenci škatulkovat, a to i do škatulek, které dávno ztratily smysl. Třeba jazz – pravda, hraju asi jazz, ale nemyslím si, že by se příznivcům standardů z 50. let (které mám ale taky rád) líbilo, co pod touhle hlavičkou dělám třeba s Michalem Wróblewskim v našem kvartetu. A často se zapomíná na to, jak kvalitně je ta hudba hrána, napsána atd.

Baví tě improvizace? Nebo máš raději pevně dané skladby, kde je důraz kladen na interpretaci?

Nedá se říct, že bych měl něco z toho raději…

Kytaristé nebo klávesisté, a to i ti amatérští, mívají běžně více nástrojů, časté je i střídání různých typů či značek. Jak je to s pozouny? Kolik jich máš?

Někteří trombónisti mají více nástrojů a střídají je. Já mám obvykle jenom jeden. Teď konkrétně Michael Rath R3/F, který jsem vyhrál na soutěži před rokem a půl. Nástroje různých výrobců se samozřejmě liší, stejně jako u kytar nebo kláves..

Co to bylo za akci?

Mezinárodní soutěž jazzových trombónistů do 25 let – J.J. Johnson competition, pořádaná ITA (International Trombone Association).

Soutěžíš rád? Máš v plánu se zúčastnit nějaké další?

Zúčastnil jsem se ještě jedné soutěže, kde jsem dostal cenu pro nejlepšího sólistu – jmenovala se Junior Jazz (dnes Czech Jazz Contest). Jinak jsme jednu prestižní soutěž vyhráli se Sketama – to byl vokal.total v Grazu, a v červnu se chystáme na dvě další, v Dánsku a Finsku.

Co hostování ve studiu? Trombon je nástroj, na který zas nehraje tolik lidí... Dostáváš nabídky často?

Už jsem toho nahrál docela dost – naposled, když jsem se to snažil počítat, došel jsem k asi třiceti deskám, ale myslím, že jsem na něco určitě zapomněl… Nabídky dostávám, ale nevadilo by mi, kdyby jich bylo ještě víc, haha.

Tradiční závěrečná otázka: Svoji vlastní kapelu, nějaký Štěpán Janoušek Quintet, kde by ostatní hráli jen tvoje skladby, jsi nikdy mít netoužil?

Toužil a taky ji chystám…

---

KDE HRAJE:
- Skety – a cappella sextet (2012- )
- MarZ /duo s Markétou Zdeňkovou/ (2013- )
- Janoušek-Wróblewski quartet (2015- )
- Concept Art Orchestra (2012- )
- Komorní orchestr BERG (2016- )
- Bucinatores Orchestra (2008- )

KDE HRÁL:
Big Band Českého rozhlasu, Gustav Brom Big Band, Green Smatroll, Mocca Malacco, CCTV Allstars

NA CO HRAJE:
trombón – Michael Rath R3/F,
nátrubek – Al Cass S-1 T-1,
mikrofon – Electro-Voice RE20,
zpěvový mikrofon – Shure Beta 87A.

VYUČUJE NĚKDE:
Konzervatoř Jaroslava Ježka v Praze a také soukromě.