Štěpán Voráček: Českým streamingovým platformám dominuje rap, nejvíc u mladých lidí

Podle ročního přehledu IFPI – Mezinárodní federace hudebního průmyslu – bylo za loňský rok v TOP 10 albech CZ pět rapových alb, a to od Calina, Viktora Sheena, Ektora, Yzomandiase a NikTenda. Jak si ve Warner Music vysvětlujete rostoucí zájem o rap u nás?

Vnímám to jako kombinaci několika aspektů. Zaprvé zakořeněnost rocku. Zadruhé pro posluchače ve věku pětadvaceti a méně let může být rockový žánr vyčpělý. Slyšeli jsme to všichni a mnohokrát. Třetím aspektem je bariéra pro vstup do hudebního světa. Tedy co všechno musím udělat, abych si nahrál písničku. Je jednodušší – a teď to myslím bez ohledu na kvalitu – zarapovat a smíchat to s hudebním podkladem, než ozvučit a nahrát celou kapelu. Jednodušší časově, personálně i technicky.

A s nástupem online distributorů si hudbu každý nahraje sám z pohodlí domova, bez potřeby labelu.

Přesně tak. Což je další věc, že jsme přehlcení hudbou. Denně se jen na Spotify nahraje přes sto tisíc nových songů, takže objevit něco kvalitního je stejné jako hledat jehlu v kupce sena. Když se vrátím k těm důvodům, tak mě ještě napadá autentičnost. V dnešní době sociálních sítí a přetvářky nabízí rap mladším ročníkům více právě svou autentičností. A mám pocit, že kdo je opravdový a na nic si nehraje, dosáhne úspěchu. Což platí i naopak.

Zmiňuješ autenticitu. Yzomandias v jednom z tracků nového loňského alba Zpátky na svoji planetu říká: „Nezaprodat se a vydělat, ano, říkám to zas.“ Vnímáš to tak, i v porovnání se zahraničím? Jsme autentičtí? Nebo se u nás stále ukazuje, že k nám trendy přicházejí se zpožděním a současný úspěch rapu je tedy něco, co ve světě na západ od nás funguje už několik let?

Částečně je to pravda. Musíme si přiznat, že jsme malá země a v hudebním světě globálně dominuje anglo-americká kultura. Takže ano, přebrali jsme rap, který vznikl v 70. letech v Americe, ale vždy si danou „novinku“ upravíme k obrazu svému. A právě proto to funguje. Kdyby si každý u nás hrál na Kanyeho Westa, nefungovalo by to. Byla by to právě ta přetvářka.

Co tedy podle tebe stojí za úspěchem rapu u nás?

Prakticky – nejúspěšnější rapové skladby za posledních několik let u nás na Spotify jsou například Až na měsíc od Calina, Viktora Sheena, Hasana a Nik Tenda, teď Habibi od Steina27 nebo Safír od Viktora Sheena a Calina. Všechny mají společný prvek – taneční beat. A to je originalita našeho prostředí. Nedokážu si představit, že by něco podobného fungovalo třeba na americké scéně, kde spíše dominují pomalejší, trap beaty.

Sám Calin loni napsal bakalářskou práci na Masarykově univerzitě, kde se zabývá marketingem rapové scény u nás. V ní zjednodušeně říká, že současná scéna stojí na kolaboracích, tedy featuringu, a sociálních sítích, čímž se snaží zasáhnout široké publikum. Když se ještě vrátím k autenticitě – je jejich tvorba opravdu uvěřitelná, svá? Netvoří jen určitý obraz sebe sama, aby získali vyšší dosah, vyšší čísla, lepší jméno? Nebyla tvorba dřívějších autorů jako PSH a dalších třeba před dvaceti lety uvěřitelnější?

Samozřejmě určitá přetvářka v tvorbě být může. Nehledě na to, že to děláme asi všichni na svých sítích. Ale když si vezmu jména, která se opravdu proslavila, to jsou všechno lidé, kteří za posledních zhruba šest let vzešli z obyčejných normálních kluků na úplný vrchol. Calin je na Slovensku nejúspěšnější český interpret v historii. Žádní Kabáti, žádná Lucie, ale Calin.

A ano, život prezentovaný rappery může spoustu sledujících motivovat k tomu, aby i oni zkusili jít hudební cestou a začali rapovat. Reálně ale být svůj a tvořit texty o tom, jaký můj život doopravdy je, být upřímný, to je to nejtěžší a komu se to daří, toho si lidé vždy najdou a budou ho poslouchat.

Do jaké míry je pro českou sekci Warner Music rap významným žánrem?

Určitě je to bezpochyby jeden z nejvýznamnějších stylů, které máme. Mezi nejsilnější interprety se silnou fanouškovskou základnou patří Calin s Viktorem Sheenem. 

Nebylo tomu tak ale vždy.

To je pravda. Historicky jsme my Češi a Slováci velmi konzervativní a rockově zaměření. V posledních asi deseti letech se to ale výrazně změnilo.

Kolik Warner Music zastupuje rapperů?

Je to mezi deseti až dvaceti umělci. Máme podíl v Mike Roftu, který zastupuje jména jako Calin, Stein27, Kojo, Indigo a další. Kromě toho spolupracujeme s labelem Ty Nikdy, tedy Paulie Garand, McGey, Rest a další. Taky zastupujeme Viktora Sheena. Zmínit musím Prago Union, na Slovensku SIMILIVINLIFE a znovu-objev české scény Rohony. Spolupracujeme i s 58G, Cashanova Bulhar, Annet X nebo Grey256.

Přibíráte další jména, nebo jste se „ustálili“?

Z pohledu hudebního vydavatelství jsme zaměřeni na hledání nových talentů, to je smysl naší práce. Stop stav nemáme, díváme se po zajímavých objevech a lidech ze scény, kteří by mohli profitovat ze vzájemné spolupráce. 

Na základě dat, která od různých streamovacích platforem máte, dostáváme se k pomyslnému „vrcholu“ rapu? Má ještě kam růst? Nebo se množství nových tracků a autorů zmenšuje a příchod dalších zpomaluje?

Je pravda, že v současné chvíli je těžké najít nového Calina, nového Viktora Sheena. Hudební scéna je přesycená, a vzhledem k tomu, že jsme malý trh, je obtížné uživit víc takových interpretů. Vidět je to na vydavatelích, kteří se zaměřují na rap. Nejsilnější v Česku jsme my a Universal, pak Championship. Ještě je potřeba zmínit RukaHore na Slovensku. To jsou čtyři nejvýznamnější hráči na trhu a většinu ho přebrali. Je proto těžké se prosadit. Zároveň si ale myslím, že ještě máme kam růst.

Podle čeho soudíš?

V Česku platí paradox, že existuje svět rádií a svět streamingu. A zatímco v rádiu si u nás moc rapu neposlechneš, na streamovacích platformách je velmi silně etablovaný a dominuje všem žebříčkům. Takže se můžeme snažit více prosadit v rádiích, v reklamě, v audiovizuální tvorbě. Tam ještě zaostáváme.

Loni uspořádali Calin se Sheenem vyprodaný koncert v O2 aréně. Něco, co bylo pro rapovou scénu asi nepředstavitelné. Bude se to opakovat, přibude víc rapperů v O2 aréně?

Budou přibývat další koncerty tohoto typu. Těsně před Calinem a Viktorem jsem viděl, že tam byl Kontrafakt, teď se prodávají lístky na Ektora. Vlastně nejen rappeři, ale i další zpěváci teď míří do O2 arény, roztrhl se s tím pytel. Za rap si myslím, že to bude přibývat – ve chvíli, kdy budou mít stabilní velkou základnu fanoušků.

Je možné prosadit tyto top interprety do zahraničí? 

Je to extrémně náročné. V Česku dominuje český rap a nějaký jeho export ve větší míře je, dá se říct, nereálný. A to i proto, že Česko je velmi malá země s jazykem, kterým se ve větší míře nemluví v podstatě nikde jinde na světě. Navíc je extrémně těžký na naučení se. Obdobně to mají například ve Finsku.

Když už to zkoušíme, cíleně vybíráme kroky a postupy. Umět perfektně daný lokální jazyk, případně angličtinu, je absolutní základ. Jinak je to dost poznat a daný interpret nebo skladba následně významně ztrácí na autentičnosti. Jinými slovy, stejně jako proč by Poláci měli poslouchat český rap a my v Česku polský rap?

Co jsou tedy ty kroky, které zmiňuješ, že podnikáte, abyste někoho prosadili mimo český trh?

Vnímám, že nejpřirozenější cestou moohu být remixy a featuringy. Pokud chceme prosadit někoho cizího u nás, snažíme se ho napojit na někoho z místních, aby daný výsledek měl lokální vibe, a obráceně. Další možností jsou writing campy, kde se potkávají skladatelé z různých zemí pohromadě, nicméně to musí dávat smysl nepůsobit strojeně, ale přirozeně. 

V posledních letech se na českých hudebních oceněních objevuje i kategorie rapu či hip hopu. Ze zkušenosti s vašimi interprety, je to pro ně důležité a zajímavé? Nebo jde o ocenění odborné veřejnosti, která se ale do tohoto žánru a publika nepropisuje?

Upřímně, když vezmu třeba Ceny Anděl, to jsou české Grammy. A pokud by neměly aktuálně rapovou kategorii, stejně jako Rock nebo Jazz, tak za mě nemají relevanci. Jestli to ale má smysl pro samotné jednotlivé interprety, s tím už musí naložit každý z nich podle svého uvážení sám.