Steve Hackett: Loňský rok byl pro mě jedním z nejlepších v mém životě

Kariéra Steva Hacketta je nesmírně bohatá. V 70. letech pomáhal tvořit zvuk Genesis a po svém obchodu v roce 1978 se vydal na sólovou dráhu, kdy sklízel úspěchy nejen na poli progresivního rocku. Inovativní kytarista, od roku 2010 člen Rock´n´rollové síně slávy, čerpá na svých albech z široké škály žánrů a vlivů, není mu cizí ani world music, flamenco nebo klasika, jak ostatně ukazuje i na svém aktuálním počinu Under a Mediterranean Sky. Ten oficiálně vychází 22. ledna (recenzi jsme přinesli v pátek). Steve, který splňuje všechny atributy typického britského gentlemana, si pro nás našel chvilku, aby nám o novince, a nejen o ní, pověděl více. 

Vaše nové akustické album Under a Mediterranean Sky funguje skvěle jako lék na současné dění ve světě. Vypadá to jako by se svět zbláznil, děje se toho hodně – Covid, násilí v Americe, Brexit a člověk už je z toho všeho unavený. Ovšem s prvními tóny z vaší desky se všechen ten stres a napětí jakoby vytratí. Byl i tohle váš záměr? Uvést své posluchače do klidu?

Svým způsobem je to uklidňující album, i když je tam přítomen aspekt války, a to vlastně hned v první skladbě Mdina, která je poctou tomuto městu překrásného ostrova Malta. Ale ano, věřím, že při poslechu alba si člověk odpočine. Je akustické, orchestrální a instrumentální a každá skladba je inspirována daným místem ve Středozemí. Chtěl jsem posluchače vzít, když už se teď moc nedá cestovat, na malý výlet po této oblasti. Navštívíme Maltu, Francii, ale také Egypt a Blízký východ. Všechny tyto země s mou ženou Jo rádi navštěvujeme. Říkal jsem si, že je nyní ten pravý čas pro album jako je tohle.

Jak moc se zajímáte a máte zmapováno hudební dědictví těchto států, a která z těchto zemí je vašemu srdci nejblíže?

Ano, o všechny se zajímám a všechny mne ovlivnily. Každý region je něčím výjimečný, každá země je jiná. Rád cestuju. Když mi bylo 7 let, mí rodiče se přestěhovali do Kanady. To bylo něco, jako dítě jsem poprvé poznával svět, cestoval jsem vlakem po krajině, viděl ledovce, moře. Když jsme se pak zanedlouho vrátili zpátky do Anglie, tak jsem vlastně necestoval až do doby, co jsem začal hrát v kapelách. Navštívil jsem kus světa, celou Evropu, Ameriku, byl jsem v Rusku, jsem za to moc rád. Teď si to s mou ženou užíváme. Hodně máme rádi Itálii, tamní kulturu, památky, obyvatelstvo. Už v dobách, kdy jsem hrával s Genesis, jsem si to místo oblíbil. Pompeje mi učarovaly. Poprvé jsem je navštívil už začátkem sedmdesátých let, kdy jsme s Genesis měli možnost se tam během turné zajet podívat. Do dnešního dne v Itálii rád hraju, máme tam s Jo spousty přátel. Vždycky, když tam přijedu, hned se cítím jako Ital, jako bych byl jedním z nich. Jsem si jistý, že jestli si někdy Itálii navštívil, tak si to cítil taky tak. V každém z nás je malý kousek Itala. 

Skladba Andalusian Heart má flamenco nádech. Pamatujete si, kdy jste se s flamencem setkal poprvé?

Ano, bylo to v 60. letech, kdy jsem viděl nějaké hráče v televizi. Později jsem se o to začal více zajímat, a když jsem pak navštívil Andalusii a viděl hrát tamní muzikanty, tak to bylo úžasné. Flamenco je tedy na albu zastoupeno, stejně tak ale i třeba klasická hudba, mám rád tvorbu Andrése Segovii. Je to rozmanitá nahrávka.

Pro elektrickou kytaru využíváte poměrně rozsáhle vybavený pedalboard. Zajímalo by mě, jestli pro klasickou kytaru s nylonovými strunami máte také nějaké oblíbené efekty?

To je zajímavé, k tomu zatím nedošlo. Co se týče klasické kytary, tak jsem v tomhle ohledu celkem purista. Do budoucna by se s tím však určitě dalo něco vymyslet. Myslím, že bych to mohl zkusit. Děkuji ti za tip.

Zrodil se nápad natočit Under a Mediterranean Sky až po vypuknutí pandemie, nebo jste na něm pracoval už dříve?

Dvě skladby jsem měl hotové už před tím, než přišla pandemie. Už jsem je stihl i zahrát naživo. Byl jsem zrovna na turné v Americe, když se situace s virem začala ve světě zhoršovat. Naštěstí jsme stihli ještě včas odletět a vrátit se domů. Pak jsem začal pracovat na dalších skladbách. Původně jsem zvažoval, že by ty dvě písně, které už jsem měl, mohly být součástí rockového alba, ale posléze jsem si řekl, že se mi to moc nehodí, a tak vznikl nápad udělat v tomhle stylu celou desku. 

Byl to jediný nový materiál, na kterém jste během lockdownu pracoval, nebo máte rozpracovány další věci?

Nebyla to jediná věc, které jsem se věnoval. Vzhledem k tomu, že se nekoncertovalo, měl jsem spousty času, který jsem využil pro skládání. Napsal jsem také písně pro chystané rockové album, které mám už rozdělané a pomalu jej dokončuji. Pro mě to byl velmi produktivní rok. V září mi ještě k tomu vyšlo živé album Selling England By The Pound & Spectral Mornings z Hammersmith a v červenci jsem stihl vydat svou autobiografii. Mimochodem, dnes mi právě dorazily první kopie Under a Mediterranean Sky. Mám vždycky rád, když konečně můžu vidět, a v rukou držet, konečný výsledek, otevřít si to album a podívat se na něj. Je to taková vstupní brána k celému dílu. 

V listopadu jste původně měl vyrazit na turné Seconds Out s repertoárem Genesis, to ale nakonec muselo být kvůli pandemii přesunuto, konkrétně na září 2021. Věříte, že je tohle nové datum reálné?

Uvidíme. Chtěli jsme letos vyrazit koncertovat se stejnou sestavou. Záleží teď na vakcínách. S nimi se následně rozhodne, jestli se můžeme znovu pustit do práce, ale samozřejmě bezpečnost pro celý náš tým a publikum je důležitá. Naštěstí jsem mohl nadále pracovat alespoň tak, že jsem psal muziku. Jak už jsem říkal, byl to produktivní rok a v tomto ohledu to pro mne byl jedním z nejlepších v mém životě. 

Jaké to pro vás vůbec je, hrát staré skladby od Genesis? Jak na ty písně nahlížíte po více než čtyřiceti letech? Fascinuje mě, že jste věci jako Selling England By The Pound dokázali napsat v tak mladém věku. Všem členům vlastně tehdy bylo okolo třiadvaceti let!

Ono o věku jsme tenkrát vůbec neuvažovali. Když ti je dvacet tři, tak si nepřipadáš nějak mladý, cítíš se dospěle, jen jsi v mladém těle. Bylo vidět, že jsme se muzikantsky vyvinuli. Myslím, že se nám spolupracovalo dobře, bylo nás pět skladatelů, ale společně to fungovalo. Samozřejmě jsme se kolikrát neshodli a došlo na výměnu názorů. Tahle sestava nemohla trvat věčně. Člověk se vyvíjí a časem třeba chce začít hrát i jinou muziku a vydat se například popovější cestou, tak jako Phil Collins v osmdesátých letech. 

V uplynulém roce jste rovněž vydal svou autobiografii A Genesis In My Bed. Jak vlastně probíhalo psaní knihy? Přeci jen pamatovat si věci, které se staly před čtyřiceti a více lety, je někdy hodně těžké. Musel jste sahat do archivu, prohlížet si například staré fotky nebo si číst dávné články, aby se vám daná vzpomínka vybavila?

Některé situace jsem si nepamatoval a museli mi je připomenout mí známí. Pak začaly vzpomínky vyplouvat na povrch. Naše paměť je nespolehlivá. Několikrát jsem musel některé pasáže přepisovat. Shledal jsem psaní knihy jako mnohem obtížnější než psaní písniček, rozhodně tedy aspoň po časové stránce. Je to těžká práce. 

Na scéně jste už přes padesát let. Za tu dobu jste dospěl v dokonalého kytaristu. Trénujete ještě na kytaru? Je ještě něco, v čem byste se chtěl zdokonalit? A nemyslím tím pouze kytaru, ale třeba i další nástroje, které ovládáte, basu, harmoniku, klávesy...

Na harmoniku jsem začal hrát už jako dítě, ve dvou letech, ještě před kytarou, už během hraní v Genesis jsem začal s melotronem, chtěl bych se zdokonalit i v hraní na oud a další nástroje, ovšem na to bych potřeboval ještě jeden život, už to pravděpodobně všechno nestihnu. (smích) Stále se snažím zdokonalit ve zpěvu. Bavil jsem se o tom s Garym Brookerem z Procol Harum. Pověděl mi, že se chce ve zpěvu ještě zlepšit, říkal jsem mu, že to už snad ani nejde, že je jako zpěvák dokonalý, ale on trval na tom, že se pořád může posunout. Měl pravdu, člověk se stále může rozvíjet. S hlasem se dá neustále pracovat, časem se ti mění, takže nacházíš nové způsoby, jak zpívat a využívat svůj hlas. 

Za těch padesát let se hudební branže hodně změnila. Odlišné je to po obchodní stránce, fyzické nosiče jsou na ústupu a hudba se kupuje především online, změny nastaly i na poli technologií. Jednou z výhod moderní doby určitě je, že pořídit nahrávku lze i jednoduše doma. Někteří muzikanti stále preferují tradiční nahrávací studia, ale u vás vím, že jste tuto možnost už několikrát využil. Natáčel jste doma i tentokrát?

Ano, i nyní jsem většinu desky natočil doma. Je to určitě velká výhoda a je to pro mne pohodlné. Další nástroje se natočily na jiných místech, například v Paříži, dokonce i v Azerbajdžánu nebo Arménii, poté nám své stopy zaslali. Je to skvělé a vše tak probíhá rychle. Roger King přidal orchestrální aranžmá a pak skladby smíchal v Siren Studios. Je to jiné než v době, kdy spolu museli muzikanti trávit čas v jednom studiu, což má určité výhody, mne ale tento moderní způsob práce vyhovuje.