Steve Riley a jeho L.A. Guns vrací úder

V roce 2016 opustil bubeníka Stevea Rileyho zpěvák Phil Lewis, aby se dal znovu dohromady s Traciim Gunsem, samozřejmě pod hlavičkou L.A. Guns, a od té doby vydali už dvě alba. Teď je ale na tahu Steve Riley (exkluzivní rozhovor jsme přinesli v dubnu) , který je také vlastníkem jména L.A. Guns. Nenechal na sebe dlouho čekat, dal dohromady novou sestavu, včetně původního basáka Kellyho Nickelse a společně připravili nové album Renegades.

Phil Lewis se nedávno o Rileyho verzi celkem nevybíravě vyjádřil, když jejich skladby označil jako chabé, sentimentální a znějící rádoby jako Billy Idol. Nezapomeňme taky, že mezi oběma tábory stále probíhá soudní spor. „Investovali jsme do toho hodně, nemůžeme tady mít další sračkovou verzi,“ dodal Lewis s pevnou vírou ve své vítězství. Nechme ale spory stranou, pojďme se podívat na samotné album. Rileyho a Nickelse v sestavě doplnili Scott Griffin, ten už hrával v L.A. Guns ještě s Lewisem, tentokrát ale místo basy drží kytaru, za mikrofonem a na doprovodnou kytaru je tady pak poměrně neznámý Kurt Frolich.

S tou podobností s Billym Idolem nebyl Lewis zas tak daleko od pravdy, alespoň tedy u titulní skladby Renegades. Ta svými kytarovými postupy a melodiemi skutečně může blonďatého zpěváka připomenout, nicméně chytlavé harmonie v refrénech posunují píseň jinam než do chabé či sentimentální kategorie. Začátek alba obstarává povedená Crawl, ve které neslyšíme kytarové sólo, ale místo něj dostává prostor Kelly Nickels a jeho baskytara. Jakoby nám tím chtěl oznámit, že je zpět. Well Oiled Machine není špatná, ale je to jen obyčejná rockeřina s nijak objevným textem. Lepé je na tom navazující Lost Boys s příslušnými gang vokály. 

Je dobře, že se kapela nepokouší o vzývání minulosti, nesnaží se napodobit staré L.A. Guns a místo toho si přirozeně nechává svou vlastní, novou tvář (All That You Are, Why You Ask), byť některé kroky mohou připomenout momenty z přelomu 80. a 90. let (Don´t Wanna Know nebo už zmiňovaná Crawl). Scott Griffin není žádný Tracii Guns, ale ani se jím být nesnaží, jeho sóla jsou krátké, nikterak složité, ale písním slouží skvěle. Překvapivě se povedly i obě přítomné balady, zvláště pak You Can´t Walk Away. 

Co na desce oceníte jako muzikanti?

Velkým přínosem je určitě návrat Kellyho Nickelse, který měl vždycky čuch na jednodušší, chytlavý materiál. V oblasti svého žánru má deska vše, co má mít. Zde není potřeba žádných moderních výdobytků,  kytary, basa a bicí těmhle chlapíkům postačí. Ať už soud s bývalými spoluhráči dopadne jakkoliv, Steve Riley a spol. přesvědčili, že mají právo na existenci a ve velkém rockovém světě s přehledem obstojí, ať už se budou jmenovat jakkoliv. 

L.A. Guns – Renegades

Golden Robot Records, 2020, 39:27

70 %