Stevie Ray Vaughan: Spasitel bluesové kytary by dnes oslavil sedmdesát

Rok 1983 můžeme považovat za datum chycení ne snad druhého, ale už bůhvíkolikátého nového dechu bluesové muziky. Stevie Ray Vaughan v něm vydal debutové album Texas Flood. Téhož roku nahrál ještě – vlastně jako začátečník – pro kanadskou televizi několik skladeb s jedním ze svých největších vzorů Albertem Kingem. Jejich jam vyšel až v roce 1999 na albu In Session a existuje i v obrazové podobě.

Albert King, abychom tak řekli, „strašil v hlavě“ Vaughanovi už od raného mládí, společně s Buddym Guyem, Jimim Hendrixem nebo Lonniem Mackem – tedy vesměs výsostnými hráči na elektrickou kytaru, z nichž každý do žánru, kterému můžeme říkat blues, rock, nebo prostě bluesrock, vnesl spoustu inovativních prvků a jasně rozpoznatelný rukopis. Tyhle vlivy Stevie Ray Vaughan dokázal přetavit ve vlastní výraz, kterým naopak získal a dodnes získává tisíce následovníků po celém světě.

Stevie Ray Vaughan, kterého ke kytaře přivedl starší bratr a dodnes také slavný muzikant Jimmie, prošel v 70. letech doma v Dallasu i jinde řadou kapel, než se mu podařilo najít tu pravou rytmiku, jež dokonale konvenovala muzice, kterou chtěl hrát. Dala si jméno podle písničky Buddyho Guye Double Trouble. Tvořili ji basista Tommy Shannon a bubeník Chris Layton, kteří oba zůstali Steviemu věrní po celou jeho krátkou, ale závratnou kariéru. Jejich první zásadní vystoupení se odehrálo v červenci 1982 na slavném jazzovém festivalu ve švýcarském Montreux – a byl to famózní úspěch.

Krátce poté zazvonil Steviemu telefon a na druhém konci se ozval hlas Davida Bowieho, který se chystal do studia natočit nové album Let's Dance, jež se, jak už dnes víme, stalo jedním z jeho komerčně nejúspěšnějších, a zval Stevieho ke spolupráci. Kytarista nabídku přijal a svými šesti strunami zbrázdil šest z osmi písniček, včetně titulního hitu třeba i další slavnou písničku China Girl.

To zásadnější pro Vaughanovu kariéru se ovšem odehrávalo mimo Bowieho gesci. V pozadí nahrávacího kontraktu pro Stevieho Raye Vaughana a Double Trouble, jehož výsledkem bylo skvělé debutové album Texas Flood, nebyl nikdo menší než producent a hledač talentů pro label Columbia John Hammond, jedna z nejdůležitějších šedých eminencí populární hudby dvacátého století, mimo jiné objevitel a první podporovatel takových osobností, jako byli Billie Holiday, Benny Goodman, Aretha Franklin, Bob Dylan, Leonard Cohen nebo Bruce Springsteen. Nahrávání tedy nemohlo dopadnout jinak než skvěle.

Ze Stevieho Raye Vaughana se stala americká hudební senzace. Nejenže vydal skvělé album, ale také hrál vynikající, doslova explozivní koncerty, na kterých jeho ikonický Fender Stratocaster doslova vybuchoval hráčskou, popravdě řečeno kokainem poněkud přiživenou pyrotechnikou, srovnatelnou předtím snad jen s Jimi Hendrixem.

A ještě ke všemu u toho Vaughan skvěle vypadal. Zatímco doba – mluvíme o první polovině 80. let – přála převážně oflitrovaným popovým idolům, případně naondulovaným popmetalovým hvězdičkám, ve Stevieho osobě předstoupil před posluchače dokonale „vystajlovaný“ Texasan s kloboukem, kovbojskými botami, ověšený spoustou nejrůznějších dalších propriet. Pro leckoho možná trochu Marťan, ale když vzal kytaru do ruky, nebylo úniku.

Stevie Ray Vaughan by byl blázen, kdyby svojí raketové popularity nevyužil a nezačal horečně pracovat. Hned rok po debutu vydal druhé album Couldn't Stand The Weather a v roce 1985 další, Soul To Soul. Tady už místy přesáhl svůj původní čistý, přímočarý styl texaského elektrického blues směrem k jaksi obecnějšímu rockovějšímu výrazu, což platilo i pro následující desku In Step. Singl z ní, písnička Crossfire, pronikla až na první místo nejrespektovanějšího rockového žebříčku, který vydává časopis Billboard.

Už byla řeč o tom, že Stevie Ray Vaughan s kapelou Double Trouble byli obrovskou koncertní atrakcí. Přestože se v průběhu let objevila řada nosičů s živými záznamy, za jeho života, konkrétně v toce 1986, vyšlo jen živé dvojalbum Live Alive. Nahrávka byla sestříhána ze tří vyprodaných koncertů v texaských metropolích Austinu a Dallasu. Kritika desku ve své době – jak se říká – poněkud umyla, a ani sami protagonisté včetně Vaughana nebyli příliš spokojeni, hovořili otevřeně o nesoustředěnosti a únavě, kterou zaháněli množstvím drog a alkoholu.

Úplně posledním albem si Stevie Ray Vaughan splnil svůj několikaletý sen: sejít se ve studiu s tím, od koho pochytil první kytarové akordy, tedy s bratrem Jimmiem. Deska Family Style vybočuje ze Stevieho diskografie personálně – nepodílí se na ní ani jeden ze členů Double Trouble – i stylově. Je mnohem různorodější, najdeme na ní rockové a funkové písničky, některé se blíží i popu nebo country. Podstatnou měrou ji poznamenal slavný producent Nile Rodgers, který mimochodem pracoval s Vaughanem už na Bowieho albu Let's Dance. Jedná se o vůbec poslední Stevieho studiové snímky. Album bratří Vaughanů vyšlo 25. září 1990, necelý měsíc po Stevieho smrti.

Rok poté ještě zkompiloval Jimmie Vaughan poslední studiové album svého mladšího a slavnějšího bratra. Obsahuje až na dvě výjimky samé převzaté písničky, které Stevie nahrál s Double Trouble během celé kariéry, ale nikdy se nevešly na žádnou předchozí řadovku. Deska se jmenuje symbolicky podle krásného pomalého blues Elmorea Jamese The Sky Is Crying.