Sto let od narození Tootse Thielemanse, otce jazzové chromatické harmoniky

Nebýt Thielemanse, zanikla by jazzová chromatická harmonika zřejmě v padesátých letech s vynuceným přerušením kariéry amerického mága Larryho Adlera. Ten se stal po Chaplinovi zřejmě nejvýraznější oběti mccarthismu, který tvoří dodnes temnou kaňku na americké demokracii.

Jean Baptiste Thielemans se narodil 22. dubna 1922 nedaleko Bruselu do rodiny kavárníků. Jeho tatínek v synkovi brzy objevil talent k hudbě a ve třech letech mu daroval akordeon, který tak trochu předznamenal budoucí tvůrčí život malého Jeana. V pubertě si Thielemans koupil první chromatiku, ovlivněn filmy se zmíněným fenomenálním americkým chromatikářem Larry Adlerem. 

Brzy se zamiloval do swingu, který mu přinesl změnu jména z Jeana na Tootse, protože „Jean“ podle jeho přátel postrádal tu správnou swingovou „šťávu“. V době dospívání se rovněž na popud svých přátel začal věnovat kytaře. Jestliže vzorem v chromatice mu byl Adler, tak v kytaře to byl Django Reinhardt. Toots neměl klasické hudební vzdělání a vše se učil v podstatě po sluchu. Původním vzděláním matematik přistupoval ke kumštu nesmírně citlivě a empaticky, ovšem s pokorou a pracovitostí matematického génia.

Po válce začal tento vnímavý Belgičan spolupracovat s legendární Edith Piaf a posléze s orchestrem Bennyho Goodmana, se kterým projel Evropu. V roce 1951 emigroval do New Yorku a díky své hudební genialitě brzy stanul na pódiu bok po boku takových mistrů jako Charlie Parker nebo Miles Davis. Je také zcela uchvácen bebopem.

Roku 1963 se dostavuje jeho první opravdu dílčí úspěch, když natočí skladbu Bluesette, jejíž pojmenování je kombinací Blues a belgické modré květinky. Na legendární melodii přišel tak trochu náhodou, když se rozcvičoval v šatně před koncertem se Stephanem Grapellim a legendární houslista najednou vykřikl: „Co to je? To neznám!“ A budoucí legendární melodie byla na světě.

Thielemans byl velkým dříčem a neochvějným průkopníkem nejen v chromatické harmonice, ale rovněž v osobitém bebopovém pojetí kytary, a také, což může znít legračně, v pískání. Coby pískač byl nesmírně vyhledávaným specialistou a jako interpet byl najímán nejen například na nahrávky filmových melodií, ale rovněž do reklam a televizních znělek.

Nehynoucí slávu si nicméně vydobyl roku 1969 nahrávkou své chromatiky v soundtracku světově úspěšného Schlesingerova existenciálního filmového dramatu Půlnoční kovboj v hlavních rolích s Johnem Voightem a Al Pacinem. Od té doby se zakázky jenom hrnuly.

Roku 1972 natočil Toots album s brazilskou pěveckou hvězdou Elis Reginou, které se přezdívalo Hurikán. Okamžitě se stal miláčkem brazilského publika a s brazilskou hudební scénou zůstal v kontaktu i po tragické smrti Elis roku 1982. V devadesátých letech na jihoamerickém kontinetu natočil ještě další dvě alba.

Thielemans je zřejmě nejoslovovanějším evrpoským jazzmanem. Jeho umění můžeme ocenit například i ve spolupráci s Paulem Simonem či Quincy Jonesem. Roku 2001 získal čestný doktorát Svobodné Univerzity v Bruselu. Zemřel roku 2016 ve čtyřiadevadesáti letech.

Před nějakými patnácti lety jsem hrál na jednom festivalu v Belgii, kde mi organizátor vyprávěl následující historku: „Volal jsem Tootsovi, jestli by u mě nechtěl u mě zahrát, a on mi na to řekl, že si za koncert bere deset tisíc euro. Tak jsem mu vesele řekl, ať není vůl, že já přeci nejsem nějakej velkopodnikatel v šoubyznysu a že jsem jen obyčejnej hipísák, kterej miluje dobrou muziku, a můžu mu dát maxilmálně tisíc euro a zavěsil jsem telefon. Člověče, uběhlo pár týdnů, začal první den festivalu, přijelo auto, z něj vystoupil Toots Thielemans a řekl mi: 'Tak mě tady máš, hipísáku!' A odehrál za tisícovku takovej koncert, že všichni rockeři a bluesmani padli na prdel!“