The Stranglers přichystali důstojnou rozlučku s Davem Greenfieldem
Britští klasici The Stranglers přichází po devíti letech se svou osmnáctou řadovou deskou. Je to první album bez bubeníka Jeta Blacka, který před pár lety odešel do hudebního důchodu. Současně jde ale také o poslední album, na kterém se podílel klávesista Dave Greenfield, jenž zemřel loni v květnu ve věku 71 let. Dark Matters je tak nádhernou rozlučkou kapely s dlouholetým přítelem a jejím stěžejním členem.
Jelikož práce na albu začaly ještě za Greenfieldova života, je přítomen v osmi skladbách z jedenácti. Jediný původní člen, baskytarista Jean-Jacques „JJ“ Burnell, materiál následně dokončil s kytaristou Bazem Warnem a bubeníkem Jimem Macaulayem, někdejším technikem Jeta Blacka, jehož po odchodu na bubenické stoličce zastoupil. Výsledek zní přesně tak, jak má správné album The Stranglers znít.
Téměř spaghetti westernový vstup se rozvine v otvírák Water, skladbu pojednávající o vlně nepokojů a převratů, které probíhaly před deseti lety v arabských státech a dnes je známe jako „arabské jaro.“ V koncertním programu kapely se tato věc objevovala už v roce 2018 a má všechny standardní prvky, důležité pro písně The Stranglers – tzn. Burnellovu nezaměnitelnou basu a Greenfieldovy typické klávesové postupy. This Song je o něco dravější a Burnellovic parta jím připomíná, že měla také co do činění s první vlnou punk rocku. V doprovodném videoklipu k singlu pak zazářila fotbalová legenda a fanoušek skupiny Stuart Pearce.
Silný hudební zážitek ale v posluchači zanechají především pomalé skladby. Pocta Daveovi Greenfieldovi And If You Should See Dave, v níž kapela zdraví svého parťáka a vzkazuje mu, že se potkají na baru, je úžasná, a když posléze v klidně plynoucí písni Burnell pronese „This is where your solo would go“ (Tady by bylo tvé sólo), jde o opravdu dojemný moment. Další pomalou parádou je If Something's Gonna Kill Me (It Might As Well Be Love), která je srovnatelná s dřívější novovlnnou tvorbou kapely v období alb La Folie nebo Feline. Své kouzlo má i Last Men On The Moon, v níž můžeme slyšet, že Macaulay má do detailu přečtený Blackův styl hry a je tak jeho plnohodnotným nástupcem.
Co na desce jako muzikanti oceníte?
The Stranglers jsou zkušení harcovníci a po hudební stránce jim lze těžko něco vytknout. Je zajímavé, že i když se muzikanti kolem JJ Burnella změnili, neztratila hudba The Stranglers nic ze svého kouzla. Je jasné, že z Dark Matters nebude další The Raven nebo No More Heroes, ale určitě si s ním „muži v černém“ udrželi vysokou laťku kvality. A věřím, že pokud budou pokračovat v pozměněné sestavě i nadále, odkazu kapely to nijak neublíží.
The Stranglers – Dark Matters
Coursegood Records, 42:55
80 %
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
