Struny na akustiku na elektrické kytaře

„Vidíš Marge, já ti říkal, že se ta košile dá fritovat,“ kasal se Homer Simpson. „Já neříkala, že nedá, ale že to nemáš dělat,“ namítla Marge. Ze stejného důvodu jsem na elektrickou kytaru natáhl struny na akustickou, abyste už stejnou chybu nemuseli opakovat.

Na úvod trocha středoškolské fyziky. Struny na akustické a elektrické jsou v jádru stejné. Mají v něm ocelový lanko. Liší se ve vinutí, kterým jsou obalené. Akustické ho mají nejčastěji bronzové, elektrické zase niklové. To proto, že nástroj, který zní i bez zesilovače, nepotřebuje zvuk zesilovat. Elektrické kytary naopak znějí teprve po zapojení do sítě, a to díky snímačům. Ty nejsou ničím jiným než elektromagnety převádějícími chvění strun na elektrický signál. Aby jejich signál byl co nejčistší, používá se feromagnetické vinutí z niklu, které ho zvýrazní víc než v zásadě nemagnetický bronz.

Netvrdím, že když natáhnete na elektrickou kytaru akustické struny, že nebude hrát. Ovšem že bude a takto se neimprovizuje jen v krajní nouzi, když struny na elektriku zrovna nejsou po ruce. Mezi některými jazzmany je to oblíbený fígl, jak napodobit zvuk prvních elektrických kytar. Těch velkých dutých potvor s výřezy. Někdy vymění jen tři horní (tenčí), jindy klidně úplně všechny. Pokud se ale spíš než Methenymu klaníte Jaredu Dinesovi, smiřte se se zvukem, který bude slabý. I u nástrojů z tvrdých tropických dřev, s minimem řezů, které jsou napojené na aparát připomínající spíš než kombo ten bílý monolit z kuchyně.

Je celkem jedno, jestli použijete tranzistorový nebo lampový aparát. Zvuk elektrické kytary s dráty na akustiku je výrazně tlumený a jakoby zahuhlaný. Neznamená to, že má více basů. Těch ubude úplně stejně je jako středů a výšek. Proto se také tyto dvě sady strun obvykle nezaměňují. Ne že by to nešlo, prostě se to nedělá, a to z velmi dobrého důvodu.