Studiový arzenál George Lynche na albu Guitars at the End of the World
Kytarista George Lynch (Dokken, Lynch Mob atd.) vydal loni v září své druhé sólové album Guitars at the End of the World, pro jehož nahrávání si vybral hollywoodské Henson Studios, a to jak kvůli atmosféře, tak i z důvodu akustických vlastností prostor, o nichž se tvrdí, že v oblasti Los Angeles jsou nejlepší volbou pro záznam bicích. Lynch se zároveň rozhodl zachytit na video některé momenty z natáčení kytarových partů a do studia pozval TV tým labelu Rat Pak Records, který se postaral o vydání zmíněného alba.
George Lynch je historicky vůbec továrním hráčem značky ESP, takže z pohledu výběru studiových nástrojů nepřekvapí řada modelů (např. Kamikaze, LTD Viper, GL Signature Super V atd.) tohoto japonského výrobce, ale použit byl i třísnímačový Gibson Les Paul Custom z roku 1960, starší HSS superstrat Charvel, Fender Telecaster s krkovým humbuckerem, Fender Stratocaster z šedesátých let, Gibson LP Junior 1958 s jedním snímačem P-90, dvanáctistrunný ESP XJ-12 připomínající svým tvarem Fender Jazzmaster, netradiční akustika s 21 strunami uzpůsobená pro hru bottleneckem atd.
V permanenci byl zesilovač Marshall Plexi 50 W z roku 1968 napájený přes attenuator snižující hodnotu 120 V na úroveň 90 V, což se odrazilo na nižší celkové hlasitosti a naopak vyšší komprimaci tónu, které částečně napomáhaly i předřazené drivy Klon Centaur či Ibanez Tube Screamer, doplněné phaserem MXR Phase 90, Tone-Benderem a dalšími pedály. V některých pasáží měla hlavní slovo hlava Fender Bassman Blackface z roku 1965, high-gainový Diezel Herbert v signálně zeleném tolexu nebo aparát PRS Archon.
„Chci, aby moje instrumentální desky byly náročné, ale ne vyčerpávající. Osobité, aniž by byly bojovně sebeobětavé, obsahovaly přiměřenou dávku kytarového narcismu a vzdávaly hold mistrům, aniž by to vypadalo a znělo, že soutěžím o to, abych byl konečným shrnutím všech kytarových vzorů, které mě předcházely,“ vysvětluje Lynch, jeden z průkopníku shreddingu, známý pod přezdívkou Mr. Scary. „Chtěl jsem také, aby podkladová hudba byla víc než jen prostředkem pro sóla, chtěl jsem, aby skladby fungovaly samy o sobě.“
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
