Studiový gear Erica Claptona ve skladbě Sunshine of Your Love (1967)

Kytara

I když měl Clapton podle dostupných informací k dispozici také svůj Gibson Les Paul Custom Black Beauty z padesátých let, dal v daném tracku přednost modelu SG Standard z roku 1964, opatřeného psychedelickou grafikou „The Fool“. Vintage humbuckery Gibson PAF s nižším výstupem (odpor cca 7 až 8 kOhm) byly napojeny na logaritmické potenciometry s odporem 500 kOhm a keramické diskové kondenzátory Sprague s kapacitou 0.02 uF a napětím 50 V.

Mimochodem, Gibsonův Custom Shop vyrobil v roce 2013 exkluzivní sérii replik tohoto nástroje (Historic Collection), jehož olejová emailová malba těla a hlavice pochází původně od holandského dua Marijke Koger a Simon Posthuma, které mělo na starost i design kapelních kostýmů či plakátů Cream pro tehdejší americké turné. Název The Fool vznikl podle jména uměleckého kolektivu, který oba výtvarníci krátce poté založili.

Eric Clapton dostal SG Standard 1964 od George Harrisona ještě předtím, než byl nástroj pomalován, a dále jej používal jako jeden ze svých hlavních nástrojů s Cream, včetně nahrávek na albech Wheels of Fire (1968) a Goodbye (1969). Od sedmdesátých do počátku osmdesátých let vlastnil tento dnes už ikonický kousek známý kytarista Todd Rundgren.

Struny a trsátka

Kytara ve standardním ladění byla potažena strunami Fender Rock ’N Roll 150 Light (.010, .013, .015, .026, .032, .038), kombinující z dnešního pohledu osmičkové, devítkové a desítkové sety. Obdobnou sadu Fender doposud nabízel pod označením Original 150s / 150TR Pure Nickel Wound, ale zvukově příbuzné by měly být i sety Hendrix Voodoo Child Bullet Nickel Plated Steel 10-38 nebo Hendrix Voodoo Child Ball End Nickel Plated Steel 10-38. Při nahrávání Clapton pravděpodobně použil trsátko Fender Heavy „351“.

Zesilovač a box

Na albu byl patrně využit i aparát Fender Twin Reverb „Blackface“ z šedesátých let, nicméně pro Sunshine of Your Love vybral Clapton svůj pódiový halfstack Marshall, tvořený vysokým rovným kabinetem 4x12, osazeným dvacetiwattovými reproduktory Celestion Greenback G12M T1221 75 Hz, a celolampovou hlavou Marshall 1966 JTM 45/100 Super s koncovými elektronkami 4 x KT66, trojicí preampových lamp ECC83/12AX7 a výstupním transformátorem Drake 1204-43.

Zesilovač, který je v dnešní době skoro vyvažován zlatem a na jehož základech vznikla také speciální limitovaná edice Super 100JH Jimi Hendrix v počtu 600 kusů, měl korekce i hlasitost nastavené na maximum. Hlavním důvodem bylo „otevření“ celého frekvenčního spektra a dosažení potřebné komprese a sustainu. Signál bez předřazených efektů mířil z kytary přímo do vstupu Normal.

Clapton následně na koncertech s Cream či kapelou Blind Faith přesedlal na dvojici novějších obdobných modelů aparátu Marshall, vybavených čtyřmi koncovými elektronkami EL34, nebo verze KT66 a EL34 na pódiu kombinoval. Zajímavostí je, že dva stejné modely JTM45/100 si v roce 1966 při návštěvě Velké Británie pořídil i Jimi Hendrix.

V jednom ze starších rozhovorů Clapton zmínil, že u daných Marshallů upřednostňoval přístup „všechny potenciometry na maximum“ i při živém hraní, což při hlasitosti těchto zesilovačů zároveň znamenalo hrát téměř konstantně pod zpětnou vazbou, nehledě na decibelový uragán, který kosil vše živé do vzdálenosti 15 metrů.

Traduje se, že model JTM45/100 vznikl na přání Petea Townsenda z The Who, který v polovině šedesátých let přišel za Jimem Marshallem s požadavkem na výkonnější aparát. „V té době jsem hrál na padesátiwattový model,“ vzpomíná Townsend v knize History of Marshall Amps. „Šel jsem za Jimem a řekl: 'Chci to dvakrát hlasitější.' A Jimu Marshallovi se rozzářily oči skoro jako slavnému vojenskému výrobci Kruppovi. Řekl: 'Tomuhle člověku dodám zbraň, jakou potřebuje.' A z toho vznikl Marshallův stack a zesilovače šedesátých let s masivním výkonem.“