Suhr Classic T Antique SS RW BK: non plus ultra

Pro Telecaster mě nadchl Joe (Strummer). Suhr jsem si chtěl pochovat, co jsem na youtubu objevil Guthrieho Govana. Jakmile se tedy v pražských Modřanech objevil Suhr Classic T Antique SS RW BK, jel jsem za ním. Také jsem byl zvědavý, jak se představy odpadlíka od Fenderu liší od zbytku jeho někdejší konstrukční kanceláře.

První rozdíl poznáte ještě před napíchnutím na aparát. Suhr uvádí, že kytaru postavil ze dřev, která se na Telata běžně používají, tedy javoru (krk) a olše (tělo). Pocitově však váží asi jako Godin z tvrdšího kanadského javoru. V pořádku. Nástroj napodobující archivní kousky musí mít váhu. Suhr však šel do krajnosti. Když jsem víc udeřil do strun, horní éčko vyskočilo z drážky v lehce začernalém nultém pražci. Vůbec jsem přitom strunu nerozladil. Firemní uzamykatelná mechanika se ani nepohnula.

Výjimkou z pravidla je složený rádius, který také nabourává představu, že čím užší krk a menší zakřivení hmatníku, tím lepší kytara. Když se všestranný céčkový profil krk a přesně usazené pražce zkombinují s devítipalcovým rádiusem u hlavy a dvanáctipalcovým směrem ke zvratné kobylce, výsledek sedne komukoliv, ať už hraje prsty, špetkou nebo trsátkem. Prim nehraje rychlost, ale pohodlí.

Na solidnosti kytaře přidávají taktéž snímače. Chytají daleko jemnější škálu zvuků než drásání plechu. Nejvyšší Fenderovy řady tím nezahanbují, jen nástroji s chováním a vzhledem archivního kousku přidávají zvuk bez charakteristických dobových vad. Je víc ukotvený ve středním frekvenčním pásmu, s výraznějším sustainem na úkor volume a zjemněný střídmou porcí basů. Nicméně si pořád zachovává výrazný fenderovský temperament.

U spousty nástrojů za sedmdesát a více tisíc si říkám, že výrobci s nimi snad spekulují, u Suhrova Telecasteru nikoliv. Chyby Suhr buď už předem vyloučil, nebo se s nimi počítá. Zdánlivě jednoduchý, přitom promyšlený a do detailů zpracovaný nástroj totiž sedne i té nejzpovykanější kytarové smetánce.