Susanne Sundfør novou deskou oslavuje sílu rodinné pospolitosti

Norská zpěvačka a skladatelka Susanne Sundfør pochází z rodiny plné výrazných osobností. Lingvistů, ale i umělců. „Vyrostla jsem v malém městečku Haugesund a vždy jsme jako rodina působili výstředně, jinak,“ vzpomínala Susanne v rozhovoru pro portál Stereogum. A pokračovala v obecnějším duchu: „Myslím, že mnoho lidí, kteří jsou v Norsku jiní, se cítí částečně izolovaně.“

Dokládá to na příkladu dědečka Kjella Aartuna, který před posluchači pózuje na obalu nové desky blómi. „Býval významným lingvistou a studoval mrtvé jazyky pocházející z Blízkého východu. Hovořil plynně hebrejsky a arabsky. Byl super talentovaný a v norské akademii také superkontroverzní pro své teorie o runové interpretaci a původu minojské civilizace,“ prozradila autorka zase v jiném povídání, a to pro britský portál New Musical Express.

Dědečkovy zhudebněné úvahy rámují letošní album, které je částečně věnováno rodinným kořenům. Aby ne, vždyť Susanne se stala před v 2020 matkou. Právě tříleté dceři je album blómi (slovo se ze staré severštiny překládá jako „květ“ nebo „květina“) věnováno. „Moje matka je také lingvistka v důchodu. Studovala angličtinu a němčinu. Manžel zase jazzový muzikant. Jsme zkrátka praštěná nerdská rodina (Susanne sama sebe nedávno charakterizovala jako Hermionu z Harryho Pottera), takže toto album je také oslava rodinných kořenů,“ shrnuje Sundfør v interview pro Sterogum.

Obrácení pozornosti dovnitř na nové desce je také reakcí na čím dál vyhrocenější atmosféru ve společnosti. Minulá kolekce nazvaná Music For People In Trouble reflektovala řadu bolestí, se kterou se autorka setkávala při svém cestování. V souvislosti s letošní deskou ovšem Sundfør přiznává, že situace se za posledních šest let výrazně zhoršila. Vinu připisuje mimo jiné i médiím, které honbou za čteností polarizují společnost clickbaitovými titulky. Proto obrácení se směrem dovnitř, k rodinám a komunitnímu způsobu fungování.

„Socializace dnes probíhá přes obrazovky a myslím, že to škodí našemu zdraví. Jsme velmi společenský druh, tak jsme se vyvinuli. Jsme na sobě závislí a nemyslím si, že obrazovka může nahradit fyzický kontakt s lidskou bytostí,“ vysvětlovala Susanne v rozhovoru pro New Musical Express. Z toho by se dalo usuzovat, že nová deska je lamentem nad lidskou zkažeností. Opak je ale pravdou. Původní myšlenka, o desce věnované květinám, se smíchala s výseky dědečkových spisů o starověkých textech (skladba Ṣānnu Yārru Lī je například založena na erotickém minojsko-krétském textu přeloženém do staré norštiny), myšlenkami Tao a (obrazy) animistických náboženství. Výsledná myšlenková koláž blómi nakonec působí na posluchače jako optimistické dílo oslavující život a plodnost.

Co na desce jako hudebníci oceníte?

I když jsme na novou řadovou desku Susanne Sundfør museli čekat šest let, střípky svého rukopisu Norka rozhazovala v mezidobí nenápadně mimo hlavní mediální cestičku. Pro pochopení letošní novinky je dobré vyslechnout koncertní záznam minulého alba nahraného v londýnském Barbican centru. Niternější podoba desky, která už sama o sobě nakročila výraznějším způsobem z popově elektronického světa nazpátek k akustičtější tvorbě, potvrdilo EP Self Portrait z roku 2020, hudební doprovod pozoruhodného stejnojmenného dokumentárního filmu věnovaného norské umělkyni Leně Marii Fossen žijící od svých deseti let s mentální anorexií.

I díky submisivnějšímu obsahovému zacílení letošní novinky je důraz na akustičtější nástroje pochopitelný. Na druhou stranu není striktní. Autorka se svými spolupracovníky se na mnoha místech nevyhýbá ani syntezátorům nebo elektronickému čarování. Vše je ale podřízeno klidnější atmosféře desky, podobně jako se syntezátory pracovali před lety Clannad nebo nověji St. Vincent.  

Sama Sundfør kromě zpěvu obsluhuje na blómi akustickou kytaru, klavír a syntezátor. Ke spolupráci byli přizváni muzikanti z domácí jazzové scény: baskytarista Nikolai Hængsle Eilertsen a klávesák Ståle Storløkken z Elephant9, a také bubeník Gard Nilssen s manželem Susanne, dechařem André Rolighetenem. Ti dva zase působí v Gard Nilssen's Acoustic Unity a řadě dalších sestav. Krátkými, ale o to efektnějšími folklórními vstupy zaujme Hardangerský houslista Erlend Viken.

Autorka spolu s producentem a pravidelným studiovým spolupracovníkem Jorgenem Træenem dali na desce mnohem větší důraz na vokály, které většině písní vládnou. Susanne se v tomto bodě obloukem vrátila tam, odkud před lety s alby The Brothel a The Silicone Veil vyrazila do světa. Sepjetí s přírodou pak reprezentuje časté užití přírodních samplů mezi písničkami.

Dlouhé čekání na novou desku Susanne Sundfør se vyplatilo. Autorka nám na své šesté řadové desce vydestilovala to nejlepší, čím disponuje – uhrančivé melodické nápady, které mají – i díky křehkým aranžím postaveným na klavíru, akustických nástrojích a vokálech – sílu posluchače vytrhnout ze všech marasmů. Alespoň já tuto schopnost mohu potvrdit.

Susanne Sundfør – blómi

Bella Union/PIAS, 2023, 45:59

indie pop/alternative pop

90 %