Svištím jako cadillac k nejbližšímu tanečnímu parketu

Vždy jsem byl spíše analogový typ muzikanta, staromilec se zálibou ve starých, podivných, někdy i nefunkčních aparátech, nástrojích a mikrofonech. S věcmi, které mají za sebou nějaký příběh, se mi lépe komunikuje, lépe jim rozumím. Moje ranné nahrávky byly právě proto dost dřevní, ve své syrovosti měly své kouzlo a někdy mohly budit dojem, jako by vznikly před osmdesáti lety.

Postupem času jsem začal hledat zvuk, který mi zněl v hlavě. Hledal jsem ho všude možně a zkoušel vše možné. Velice mě ovlivnila moje první cesta do USA, kde jsem objevil kouzlo delta blues a tradiční americké country. Konkrétně v Santa Fe v Novém Mexiku jsem potkal člověka, který mi ukázal, jak naladit kytaru do otevřeného lazení, které tak lahodilo mým uším a duši. Podladil jsem tedy svou americkou vintage kytaru značky Stella, zakoupenou v zastavárně kdesi v Montaně, do otevřeného D.

Tehdy se mi jako muzikantovi změnil život. Otevřela se mi brána možností, které jsem u standartního ladění, obzvláště při hře slidem neboli bottleneckem, postrádal. Toto byl přesně zvuk kytary, po kterém jsem tak toužil a který jsem potřeboval nalézt. Poté už to jen stačilo propojit skrze kytarový fuzz pedal a zvuk mého srdce byl na světě.

One man band: svoboda a absolutní kontrola

Tento zvuk kytary je výrazně slyšet na mém prvním studiovém albu s názvem Put Some Hog On It (vyšlo v roce 2021 u Polí 5). Je to deska ryze osobní, nahraná analogově na pásku ve studiu Rovník Records Ricardem Tejadou, který byl v té době majitelem studia a zároveň producentem této desky. Album je velmi ovlivněno USA, kde jsem na nějakou dobu zakotvil a kde také z velké části vznikaly texty i hudba.

Při nahrávání této desky jsem použil již zmíněnou vintage kytaru Stella osazenou snímačem pro elektrickou kytaru, naladěnou do otevřeného D. Druhá kytara, kterou jsem na albu použil, je americká Harmony z roku 1955, také osazena humbuckerem pro elektriku a naladěna do otevřeného G. Tyto dva typy ladění jsem v té době používal nejvíce. Později jsem ještě přidal otevřené A, které jsem hojně využil na mém aktuálním albu Delta Trash.

V této době jsem striktně vystupoval jako one man band pod názvem Jonny Richter and the Hog Ranch. Bavila mě ta svoboda a absolutní kontrola při tvorbě a koncertování. Vždy jsem velice dbal i na vizuální stránku věci, stylizaci, kterou si dodnes pečlivě hlídám při tvorbě obalů alb a videoklipů a nikdy mi není lhostejná.

Co se živého hraní týče, řídím se heslem: hrát kdekoliv a kdykoliv – nikdy nevíš, koho potkáš a kdo si tě všimne. To se mi potvrdilo, když jsem jednou v Grand Rapids ve státě Michigan hrál na nějakém lokálním openmicu a hned z toho vzešla nabídka účinkovat na festivalu Zombie Beer Fest, který se v tomto městě každým rokem koná – zkrátka jsem se zalíbil promotérovi, který zrovna seděl v publiku. Asi pět let jsem vystupoval všude možně, od zapadlých špeluněk kdesi v Montaně až po menší festivaly u nás. Zkrátka, byl jsem dirty one man band v pravém slova smyslu, ochotný to rozbalit kdekoliv a kdykoliv.

Experimenty s elektronikou

Produkce mé novinky Delta Trash se chopil Míla Veselý. Vždy cítil v mojí hudbě velký potenciál, a když mi navrhl, že by album mohlo znít více elektronicky a tanečněji a že bych se takto mohl otevřít většímu posluchačskému spektru, zdráhal jsem se. I na tak velkého fanouška Depeche Mode, jako jsem já, to bylo příliš velké sousto.
Já, analogový staromilec, a že by na mé desce mělo znít něco, co nejsem schopný zahrát naživo sám, vlastníma rukama a nohama? Nikdy!

Krátce nato jsem ale slyšel, jak by mohla znít moje skladba Backdoor Man, ze které Míla udělal taneční remix, a postupně jsem začal měnit názor. Znít více současně, tanečně a přitom neztratit svůj charakteristický rukopis, to se mi jevilo jako zajímavý nápad.

Musím ale hned zkraje podotknout, že ačkoliv jsem s výslednou podobou alba nadmíru spokojen, její zrod nebyl zrovna dvakrát jednoduchý. Nahrávat se začalo v listopadu 2021 v mém domácím studiu na dnes již legendární porta studio Boss BR 900. Zde jsem nahrál veškeré kytary, vokály a syntezátory, které jsem si pro tento účel pořídil. Dodatečné nahrávání, programming a postprodukce probíhala v Mílově domácím studiu.

Domácí nahrávání aneb tisíc a jeden tejk

Při nahrávání v domácím prostředí jsem si užíval prostor a svobodu, někdy to byl ale také pěkný vopruz. Desítky tejků, tuny nahraných stop, které vám domácí nahrávání umožní, jsou jistou výhodou – ale kdo se v tom všem bordelu má potom vyznat? Tudíž jsme strávili hodiny a hodiny posloucháním nahraných věcí, po čemž následovalo zdlouhavé polemizování a vybírání, který tejk nebo danou pasáž použít a co naopak vyhodit.

V klasickém studiu je to v tomto směru jednodušší, zvláště pokud se nahrává na pásku, jeden, maximálně dva tejky a hotovo. Moc času na zdlouhavé nahrávání a rozhodování tu není, protože čas jsou peníze a pokud nemáte sponzora nebo za vámi nestojí velká nahrávací společnost, pěkně se vám to prodraží.

I tak jsem si ale domácí nahrávání náramně užíval, obzvláště při nabírání vokálů. Nahrával jsem jen tehdy, pokud jsem se cítil v dobrém rozpoložení, a to vokálum na albu nesmírně prospělo. V průběhu nahrávacího procesu se písně měnily přímo před očima, a to někdy dost radikálně. Co jeden den znělo jako country, bylo ve výsledku taneční electro wave s příchutí grunge, viz singlovka Delta Child. Experimentování, vrstvení nástrojů a zvuků dodalo desce hutnější a harmoničtější zvuk. Více jsem se zde soustředil na melodii a stavbu písně.

Moje cesta s Delta Trash

Texty vznikaly jednoduše: když je dobrý groove, tak je dobrý rým a naopak. Nakonec jsme skoro po dvou letech desku dokončili a já jsem se jako muzikant, ale i jako člověk posunul o kus dál. Naučil jsem se více naslouchat, otevřít se a nechat do sebe proudit všechny vlivy a styly, které se nabízejí. Na Delta Trash jsou proto skladby inspirované punkovou scénou let sedmdesátých, popové věci čerpající z osmdesátek a vlivy devadesátkového grunge, to vše podpořeno tanečními beaty. A já svištím jako cadillac po otevřené dálnici směrem k nejbližšímu tanečnímu parketu a těším se, co bude dál.

Release party k nové desce Delta Trash, jejímž kmotrem a zvláštním hostem večera bude Phil Shoenfelt, se uskuteční ve čtvrtek 29. června v pražské Čítárně Unijazz.

Moji kompletní diskografii, včetně singlů, rádiových vystoupení, filmové hudby atd., najdete zde:
www. Jannyrichter.com
https://jannyrichter.bandcamp.com/