Syrové riffy fungují u Kurtizán stále skvěle

Jedenáct let trvalo Tomáši Varteckému, aby reinkarnoval Kurtizány z 25. avenue, a naservíroval nám opět charismatickou porci bigbítového nu-metalu v podobě nové desky Honzíkova cesta. Restart se povedl na výbornou.

Ze staré sestavy Kurtizán z 25. avenue zbyl jen Tomáš Vartecký. Přesto není důvod se oddat plačtivé nostalgii. Posila Dan Kurz z metalových Atari Terror, který zaujmul již před lety místo po frontmanovi Simonovi, není lecjaká záplata. Tomášovým písním dodává svůj hlasový groove, odlišný od své domovské kapely, a je rozhodně na místě ocenit, že své role se ve studiu zhostil na výbornou. V přetížených refrénech sem tam zjemňuje svůj pověstný řev. Ve vokálech mu vydatně pomáhá nejen Vartecký, ale i Honza Křížek. Oba se ozývají hlavně v melodičtějších odpovědích a mezihrách, které chlípně po svém rozvíjejí písňovou formu plnou syrového rock´n´rollu.

Hlavní slovo mají ale riffy. A těch je na novince přehršle. Devět písní nese název podle jmen, které determinují lidské osudy a mají vliv i na samotné Kurtizány. Otvírák Gréta nastavuje laťku proklatě vysoko. Energický nosný riff se táhne celou písní, postupně graduje s refrénem „Dej mi ruku, Gréto!“ do bohatýrského metalu, pečlivě ošetřeným kytarovými mezihrami a dynamickou rytmikou. Lze jen s podivem glosovat samotný název Gréta. Tomáš Vartecký po několika panácích slivovice kdesi v severovýchodních Čechách, kde lišky dávají dobrou noc, již v létě minulého roku vysvětlil autorovi recenze, že po textové stránce se skladba věnuje nikoliv aktivistce Gretě Thunbergové, ale překvapivě vzdává hold hardrockové partě Greta van Fleet. Ať je tomu jakkoli, ostudu nedělá ani jedné straně.

Půlhodina Honzíkovy cesty pokračuje dál v kytarovém běsnění, démonických vokálech a sborech. Pomalejší tempo nasazuje kapela spíše u písní nesoucí  ženské jméno (Viktorka, akustická balada Julie), naopak skladba Mirek (Dušín), „který jako batman, to je nadčasovej typ“ a „cítí se jako ježek v kleci“ vtipně ukazuje nahou lyriku Kurtizán, která pro šprým daleko chodit rozhodně nemusí.

Co na desce oceníte jako muzikanti?

Přestože má Honzíkova cesta kratší stopáž než obvykle, z každé písničky je cítit slušný tah na bránu. Rockový groove je všudypřítomný a pečlivě producentsky ošetřený Milanem Cimfem. Samotné kompozice jsou učebnicí tuzemského nu-metalu, který psal devadesátky a inspiroval další generace muzikantů. Lze jen doufat, že kapela se vrátí na pódia co nejdříve, protože naživo tyhle pecky budou znít o poznání pekelněji.

Kurtizány z 25. avenue – Honzíkova cesta

Vlastní náklad, 2020, 35:51

70 %