System of a Down a múzy, které mluví za války

Kapela System of a Down vydala hned dvě nové nahrávky. Předtím patnáct let nepřišla s žádným novým materiálem. Upozorňuje na zločiny proti lidskosti, kterých se podle nich na Arménech v Náhorním Karabachu dopouštějí ázerbájdžánští vojáci a jejich spojenci, a vybírají peníze na oběti. A také si zadali s válečnou propagandou.

Kapela fanouškům může provést dvě nejhorší věci: rozpadnout se a po letech se dát zas dohromady. System of a Down není přesně ten případ. Kapela od roku 2011 do loňska koncertovala. Jen byste z nich marně páčili, kdy už konečně vydají nové album.

Jednotliví členové si občas vypomůžou s bočními projekty. Jednou John Dolmayan nabouchal bicí kytaristovi a zpěvákovi Daronu Malakianovi ve Scars on Broadway, podruhé Dolmayana hostil zpěvák Serj Tankian v These Grey Men. Skládat materiál přímo pro domovskou kapelu ale nejspíš nebyla priorita úplně pro všechny.

Patnáct let čekání ukončil vpád ázerbájdžánské armády do Náhorního Karabachu, tzv. republiky Arcach. Do kapely, která donedávna nevěděla, co se sebou, najednou bušila inspirace ze všech stran, a složila dvě zbrusu nové skladby.

„Těžké dělo ti poví, čí život má cenu / a čeho se nám dostane, až ten svět ukončíme / Až vás zkusí zahnat hodně daleko / zůstali byste stát a bránili se / bojovali se zbraní v ruce? / Oni brání zemi“ (System of a Down, Protect the Land)

System of a Down nejsou první, kdo někomu vyjádřil podporu v lokálním konfliktu. Maoistické Světlé stezce, která v Peru bojovala s pravicovou diktaturou, fandili Rage Against the Machine a Guns‘N‘Roses. První jí věnovali Bombtrack, druzí Civil War. Sousední Chilany zase podpořil český Spirituál Kvintet. Pod názvem Až vzlétnou ptáci zpíval píseň Luchín od Victora Jary, jehož během puče zavraždili pohůnci Augusta Pinocheta (1973).

Revolucionáři, kteří jsou dnes s trochou nadsázky trendy, pocházejí z Rojavy, autonomní kurdské oblasti v Sýrii. Podporují je hardcore metalisté z Martyrdöd i tuzemští Cruadalach. Mnozí levicoví intelektuálové v syrském Kurdistánu spatřují oázu demokracie na Blízkém Východě. Mluví hodně o jeho důrazu na náboženskou toleranci, rovnost pohlaví, práva dělníků i udržitelný rozvoj, méně už o obviněních z válečných zločinů, která z místa tlumočí Červený kříž.

Ve věci System Of A Down a Náhorního Karabachu je však situace odlišná, přestože Arménie v jejich podání Rojavu připomíná. Kapela má totiž arménské kořeny. U Spojených států kapela vidí jasně rozpory mezi ideály a politickou praxí i nacionalismus. To druhé před deseti lety na sólovce Imperfect Harmonies trefně glosoval Serj Tankian v Borders Are:

„Hranice jsou oprátky / pro naše kolektivní národní vědomí / Pomyslné čáry v písku a vodě / oddělují úplně všechno / Strach je příčinou rozdělení / Podporují ho zapovězené rozhovory / a dohazují neustálá odsuzování / a krví podbarvená národní přesvědčení.“

Co se ale týče jejich staré vlasti a ázerbájdžánského vpádu na sporné území, System of a Down si neumí zachovat chladnou hlavu. Upozorňují na porušování lidských práv, zoufalou situaci místních, kteří bojují, protože nemají kam a kudy utéct, a vybírají peníze pro válečné uprchlíky. Obě nové skladby ale dost dobře obstojí i jako válečná propaganda.

Lze lehce domyslet, koho myslí těmi genocidními humanoidi. A proč se v Protect the Land objevují zničené kostely, Arméni z Náhorního Karabachu a diaspor i taxikář, lékař a učitelka oblékající mundúr. Sdělují tím: „Máme vyšší, starobylou kulturu, žijeme tu dva a půl tisíce let a teď všichni bojujeme. Nenechte nás v tom.“

Do takového příběhu se nevejde, že za předchozí války o Náhorní Karabach (1988-1994) byly kruté obě strany. Arméni kontrolovali oblast v rozporu s mezinárodním právem a po válce vyhnali osm set tisíc Ázerů. A už úplně mimo diskuzi stojí, že naprostá většina Kavkazanů se po léta zabydluje v útulných (dez)informačních bublinách.

V té, ve které prodlévá kapela hrdých Arménů, tudíž nejde jen o spornou poloviční enklávu na území Ázerbájdžánu, kde žijí hlavně Arméni. Klan Alijevů, který Ázerbájdžánu vládne, má silné vazby na Ankaru, která jim dodává zbraně a asi i experty, kteří loni v Sýrii zmasakrovaly Kurdy. Jestli Alijevové potřebovali doma odvést pozornost od svých skandálů a autoritář Erdogan snadné vítězství, Armény pořád štve, že Turci popírají genocidu 1,5 milionu jejich předků (1915-1918). Proto si invazi podporovanou Tureckem zpravidla vykládají jediným způsobem, zvlášť pokud má křesťanská Arménie třikrát méně obyvatel než muslimský Ázerbájdžán.

Ázerbájdžán se podle očekávání rychle probil do strategického města Šuša. Prohrává jedině na kulturní frontě s jedinou slaboduchou náborovou reklamu v poli. Arménský premiér proto Pašinjan zatáhl za záchranou brzdu. Uvědomil Rusko, garanta arménské suverenity, který svému vazalovi prokázal medvědí službu. Rusko donutilo Arménii uzavřít mír s Ázerbajdžánem, který teď stojí na místě a musí počkat na ruské vojenské pozorovatele. Prohráli tedy všichni. Arménie ztratila většinu Náhorního Karabachu. Ruská armáda bude dohlížet na ázerbájdžánské územní zisky a doufat, že z nich nebude druhá Čečna, a stojí i Turci.

„Koneckonců, jsme demokracie, na rozdíl od našich sousedů, i když možná mladá a nezkušená. Prosím, přesměrujme náš hněv a zuřivost. Použijme katastrofické události této války jako odrazový můstek k sjednocení Arménie a každodenní práci na dosažení spravedlnosti. Vybudujme silnější, mocnější, ale spravedlivý národ.“ (z instagramu Serje Tankiana)

Frontman Serj Tankian už k situaci měl na instagramu dojemný proslov. Porážku přičetl na vrub obří přesile i politikům, kteří než by rozmnožovali národní bohatství, používali ho jako bankomat. Zároveň vyzval Armény, aby byli jednotní a stáli dál za demokratickými ideály. Proto, na rozdíl od jiných, podpořil současného premiéra. Nikol Pašinjan v roce 2018 vyhrál (na místní poměry docela) férové volby, snaží se zemi reformovat a teď je za zrádce, protože odmítl pokračovat v beznadějném boji a prohrát ještě víc.

Lze mít spousty oprávněných výhrad k vyhrocenému arménskému nacionalismu i jeho prosakování do úchvatné hudby System of a Down. Nicméně Tankianův projev ukrývá humanistické poselství, s nímž mohou souznít i ti, kteří se zrovna nepídí po alternativě ke kapitalismu.