Tady se muzika žije, říká Adriana Holanová z JammClubu

Vyrazit jen tak nalehko na pivo a přitom si zajamovat? Večírek JammNight v dejvickém JammClubu probíhá pod taktovkou Adriany Holanové každé úterý. „Práce v klubu je jedna z mých vášní, je to takový můj milenec. Tady se muzika žije a všichni toho mohou být součástí,“ říká. K ruce má nejen slušnou erární nástrojovku, ale rovnou celý JammBand.

Jak ses k organizaci JammNight dostala?

Do klubu jsem začala chodit asi před dvěma lety, nejdřív jako pouhá návštěvnice. Začínala jsem tehdy zrovna čerstvě hrát na kytaru – a jeden z koordinátorů jamu mi asi po dvou hodinách cvičení řekl, ať jdu zazpívat a zahrát rovnou na podium. Byla to pro mě výzva. Postupně jsem pak přišla na to, že pokud hudbu děláš naživo před lidmi, posouváš se mnohem rychleji dopředu. A nakonec se mi v JammClubu líbilo tak moc, že jsem tam začala pracovat.

Začínajícím kapelám jsem vždy radil spíš opak – nejdřív se zavřít do zkušebny a tvrdě cvičit a až pak jít s kůží na trh…

To k tomu určitě patří. Stejně tak ale i výstup z komfortní zóny, improvizace a nenacvičená spontaneita. Do JammClubu může chodit každý, ať už zpěvák nebo muzikant, osahat své vlastní hranice, hrát covery nebo svoji tvorbu. V Praze jsou mraky instrumentálních jamů. Bývá tam svoboda a sranda, jenže často jen pro ty muzikanty samotné. Navíc to vyžaduje delší zkušenost a um muzikanta. U nás hraje JammBand covery, na které se chytne každý. Možnost hrát vlastní věci i jam ale samozřejmě zůstává.

Prý někdy dojde i na tančení u tyče, je to pravda?

No, jsme otevření veškerému umění, takže i tanci. A párkrát do měsíce k nám zavítají děvčata z tanečního studia Firefly s pole dance. Je to krásný sport a nejen chlapům se to líbí.

Původně jsi studovala medicínu, kterou jsi ale nedokončila. Hudba tě táhne víc?

Měla jsem v sobě naučený vzorec, že abych byla úspěšná, musím vystudovat vysokou školu. A medicína mně přišla jako správná volba. Jenže už ve druháku jsem pochopila, že to bylo pouze rozhodnutí hlavou – a že pokud chci být opravdu šťastná, musím se řídit srdcem. Hudba vyhrála, i když zdraví se dodnes věnuju taky prostřednictví podnikání v Green Ways. Je to kus mého životního příběhu. Od malička jsem byla nemocná a právě zelené potraviny mě z toho dostaly.

JammClub je tedy pořád hlavně koníček, žádný plný úvazek?

Moc to nerozlišuju a snažím se všechny věci dělat naplno. Řekla bych to tak, že Green Ways je můj životní partner, kterého miluju a bude tady vždycky. A JammClub je takový můj milenec. Každopádně hudba mě táhne odmalička – a je víc než životní partner i milenec dohromady.

Co je tedy hlavní náplní tvé práce v klubu?

Marketing a produkce. V JammClubu se mimo jamy pořádají i koncerty, oslavy, školení... Neustále se dá něco zlepšovat, posouvat, vymýšlet nové věci, ale zároveň je důležité pečovat o ty tradiční akce jako je třeba právě JammNight.

Jak jamování v klubu funguje?

Na místě je klubová kapela JammBand. Máme playlist kolem 110 songů. Můžeš buď zpívat nebo hrát s kapelou, popřípadě kapelu zastoupit. Pokud nechceš hrát převzaté věci, tak se hraje něco jiného – vlastní tvorba nebo jam.

Máte vlastní kapelu – JammBand. Má stabilní obsazení?

Ano, je to Petr Mikeš, Tomáš Vondráček, Tomáš Kovářík, Ivana Rybáková a Ochi Bravenec.

Které skladby z playlistu hrajete nejčastěji?

Často hrajeme třeba Highway to Hell od AC/DC, Blue Moon, Rolling In The Deep od Adele nebo Best of You od Foo Fighters. Právě pracujeme na novém playlistu, který se rozšíří o další populární žánry jako je indie, r&b, house, metal, funk, soul, disco. Slibujeme si od toho přitáhnutí pozornosti i mladších lidí, kteří ujíždí na současné moderní hudbě.

Děláte i jiné akce, třeba pondělní Chytrý kvíz. Není problém tento úplně odlišný koncept kombinovat na místě, kde se věnujete hlavně jamům?

Vůbec ne. Hlavním úkolem našeho klubu je vytvořit přátelské prostředí a zajistit zábavu, která se lidem líbí a která je baví. A to Chytrý kvíz splňuje. Je to večer strávený s kamarády u dobrého pití, kdy společnými silami za správné odpovědi sbíráte body a soutěžíte tak nejen s týmy v našem klubu, ale i s dalšími týmy po celé republice. Zažijete u toho mnoho zábavy, napětí a překvapení. Na své si ale samozřejmě přijdou i milovníci hudby. Chytrý kvíz má u lidí úspěch, proto jsme se rozhodli ho produkovat nejen každé pondělí, ale i středu.

Snažíš se při propagaci do klubu nějak programově dostávat i nějaké zajímavé muzikanty?

Snažím, a vždy nejlíp osobním kontaktem…

… a jakou přidanou hodnotu jim kromě možnosti si zahrát a zajamovat nabízíš, aby měli vůbec chuť zvednout zadek?

Nelíbí se ti tu?

Ale jo, líbí.

A přidaná hodnota kromě úterního odpočinku a radosti z hudby jsou určitě fajn lidi, kteří se tu navzájem propojují, vznikají nová seskupení a projekty. Kolikrát hledáš někoho na záskok, třeba bubeníka nebo saxofonistu, už se to nejednou hodilo.

Jakou v klubu půjčujete nástrojovku?

Máme bicí Roland TD-30K SET, kombo Nux Mighty 15 SE, zesilovač Marshall MG100, basu Stagg BC300, elektrickou kytaru Fender Syuier Bullet Strat, akustickou kytaru Washburn WMJ11SCE a mikrofony Shure SM58 a Lewitt MTP 250 DMs a samozřejmě je u nás i piano.

Zažili jste během úterního večera i nějakou pořádnou ostudu?

Naše otevřenost samozřejmě přináší nějaká rizika. Občas se třeba stane, že na podiu nějaký čupr muzikant potká nějakého méně čupr muzikanta a nevydýchá to. Ve chvíli, kdy muzikanti nejsou dostatečně nad věcí a hlavní roli hraje jejich ego, holt nastává problém. Nic fatálního se ale nestalo.

Jakou hudbu preferuješ ty sama?

Je toho hodně, srdcovka je Tracy Chapman nebo Amy Winehouse. Mám ráda hlavně pop rock, rock, jazz a soul.

Dává ti tahle práce ještě něco dalšího?

Motivaci na sobě pracovat, inspiraci ostatními muzikanty, ocenění jejich hudby. Baví mě lidi podporovat v tom, co jim dává smysl. Díky téhle inspiraci jsem se začala učit na piano, bicí a kytaru, začala jsem sama tvořit hudbu, psát texty a co nevidět se těším na první cédéčko. Práce v klubu je jedna z mých vášní. Tady se muzika žije a všichni toho mohou být součástí. Budování úterní komunity vnímám jako manifestaci jedné z nejdůležitějších věcí – abychom dělali to, co opravdu milujeme.