Tallies objevují pro novou generaci kouzlo zvonivých kytar 90. let
Léto se přehouplo do své druhé poloviny, a tak pojďme chmurné myšlenky pomalu se blížícího podzimu zahnat hudbou, která je doslova nasáklá sluncem. Kanadská pětice Tallies vzhlíží k podobně laděné vlně kytarových kapel devadesátých let, ale „inspirovanou“ tvorbu na svém druhém albu Patina předkládá s takovou vervou, že jí větší míru opisování prominete.
Už obal desky Patina jasně naznačuje, s jakou hudbou budeme mít při poslechu jen mírně delší než půlhodinové desky co do činění. Grafika se opírá o typické znaky alb vydavatelství 4AD z počátku 90. let a devět položek druhé desky pětice s kanadského Toronta svou náladou evokují stejnou etapu hudební historie. Zvonivé kytarové tóny se jednou blíží darkwave snění Robina Guthrie z Cocteau Twins, podruhé drnkanému předivu Johnnyho Marra z The Smiths. Není divu, že po vydání podobně laděného, tři roky starého debutu, si kvinteto stáhl pod křídla labelu Bella Union bývalý basák Cocteau Twins Simon Raymonde.
Spojení světla a tmy je na letošní novince silným tématem Tallies. Zatímco řada melodií desky Patina hýří pozitivní energií, texty zpěvačky Sarah Cogan do písniček často přidávají nádech stínu. Například první singl No Dreams of Fayres ve svižném otvíráku se silným refrénem hovoří o těžké depresivní epizodě během dospívání zpěvačky, která se obtiskla i do dalších skladeb během tvorby alba. V podobné, primárně pozitivně laděné Hearts Underground pak frontmanka popisuje plošší stránku řady osobních vztahů – samozřejmě podepřeno lahodně nesouhlasným kytarovým vybrnkáváním. „Tahle stránka naší tvorby stojí určitě za pozornost,“ přikyvuje kytarista Tallies Dylan Frankland. A dodává: „Hudba může být optimistická, ale vy ve stejný čas popisujete realitu života.“
Co na desce jako hudebníci oceníte?
Letošní album Patina hudebně následuje stejnojmenný debut Tallies z roku 2019 s tím, že se snaží víc krotit psychedelické spády pětice ve prospěch přehlednější, perlivější polohy tvorby Kanaďanů. Příbuznost s The Sundays, ale třeba i ranými The Cranberries, je zřejmá, přesto kapela dokáže nabídnout i jinou stránku své hudební osobnosti. V klipovce Wound Up Tight v sobě muzikanti najdou garážově hlučnou stránku osobnosti, v Memento pak pětice nezapře s drobným přispěním elektroniky dobře zamaskované popové hitmakery. Producent Graham Walsh z rockových Holy Fuck potvrdil, proč si jeho práci cení rockeři Metz stejně jako popaři Alvvays.
Torontští indie popaři Tallies se svým zbrusu novým druhým albem Patina našli způsob, jak se zkušeně procházet po tenkém laně. Nepokrytě přikyvují svým oblíbeným kapelám z minulosti a zároveň se snaží pracovat na tvorbě svého vlastního jazyka. Prozatím jsou stále na začátku cesty, jejich svěží hledání je ale radost sledovat.
Tallies – Patina
Bella Union/PIAS, 2022, 34:22
70 %
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
