Tea Sofia: Nejdůležitější je, aby píseň měla duši

Zadumaný vokál, texty usilující o emoční otevřenost a minimalistické aranže producenta Bojana Bojiće v ne vždy předvídatelné písňové struktuře. Tak se na svém prvním albu STANI představila Tea Sofia, osmnáctiletá vítězka loňského ročníku soutěže Czeching Radia Wave. Svou hudbu měla příležitost prezentovat také během online streamů na poslední Nouvelle Prague a nejnověji před dvěma týdny na Eurosonic Noordeslag, kde její účast finačně podpořil SoundCzech. Jaké má zkušenosti s rozjezdem kariéry v době kulturního útlumu? Čím se jako autorka a klavíristka ve své tvorbě inspiruje? A jaké parametry má podle ní splňovat skladba, aby uspěla nejen v českém hudebním éteru?

Máš čerstvé zážitky z účasti na showcasovém festivalu Eurosonic Noordeslag 2021. Jak to celé probíhalo? A máš už nějaké ohlasy?

Tento rok celý festival poprvé probíhal online formou. Stačilo se pouze zaregistrovat a jednotlivé koncerty se streamovaly v určitých časech podle harmonogramu. Jako každý rok tam byly samozřejmě přístupné i panelové debaty, přednášky a pro umělce i konference. Zároveň jsem měla tu možnost natočit skvělé live vystoupení s Járou Moravcem a Filipem Markem, za což jsem opravdu vděčná a jsem z výsledku nadšená. Celá tato zkušenost mi pomohla se propojit se spoustou lidí z hudebního průmyslu a získat hned několik nových posluchačů.

V listopadu 2020 vyšlo tvé debutové album STANI. Jak vypadá promo nového alba v době covidové? A jaké jsou tvé aktuální muzikantské plány?

Promo nebylo o moc jinačí než v době ne-covidové, protože se to nijak nedotklo rozhovorů nebo komunikace s médii. Mrzí mě, že se nemůžou pořádat koncerty, což je samozřejmě velká část proma. Co se týče mých plánů, ty jsou docela vágní. Spoustu z nich jsem odložila na dobu neurčitou, vzhledem k tomu, že se letos hlásím na vysoké školy a maturuji. Hudbu však samozřejmě stále tvořím.

Stále platí, že lockdown přeje intenzivnějšímu skládání nové hudby? Co je pro tebe momentálně největším tématem nebo inspirací? A do jakých dalších hudebních vod byses chtěla v budoucnu skladatelsky vypravit?

Mám pocit, že lockdown v tomto smyslu přál umělcům víc v první vlně. Připadá mi, že spíš než čas na tvorbu bych momentálně potřebovala jít ven a prožívat něco nového. Je totiž docela jednoduché se zacyklit a ztratit v každodenní rutině. Nyní spíše čerpám ze starších textů a melodií a snažím se znovu oživit jak je, tak moje pocity z doby jejich psaní. Jinak při skládání nikdy nemám jasné cíle. Nechávám to volně plynout a co vznikne, vznikne.

Na jaké muzice jsi vyrostla?

Vyrostla jsem na všem možném. Nejraději jsem zpívala písně od Lady Gaga, Adele nebo Amy Winehouse, protože mají podobně nízko posazený hlas. Zároveň jsem hrála na klavír, takže jsem – byť v té době nuceně – poslouchala i klasickou hudbu. Moje mp3 byla zároveň plná hitů od Black Eyed Peas po Avril Lavigne, ale i klasik jako je třeba Leonard Cohen nebo Chris Rea.

V rozhovoru pro Radie Wave jsi zmiňovala, že tě při skládání hodně ovlivňuje klasická hudba. Řekla bys o tom víc? Třeba kteří konkrétní skladatelé, slohová období a jaké konkrétní harmonické nebo formální postupy máš ráda a jsou pro tebe inspirací ve vlastní tvorbě?

Klasická hudba mě ovlivňuje už jen proto, že jsem ji aktivně hrála asi 13 let (teď už tolik ne, protože skládám vlastní hudbu a nemám moc čas cvičit). Jsem proto zvyklá hrát těžší věci a to mi pomáhá odbourat zábrany při komponování vlastní hudby. Mám pocit, že už jsem toho hrála tolik, že si mohu spoustu nápadů obhájit a nebojím se experimentovat. Mimo to mám také spoustu zkušeností s frázováním a gradací v klasické hudbě, které doteď využívám, aby některé písničky měly větší “build up”. Nejvíce mě ovlivnil jeden ruský hudební skladatel, kterého nechci jmenovat. Mám pak také ráda Sibelia, Chopina nebo Liszta.

Jak moc se tvoje skladby strukturálně a zvukově proměňovaly od první demonahrávky po výslednou studiovou verzi?

Strukturálně se nemění ve většině případech vůbec, protože si kompozici dělám sama a nedávalo by smysl ji měnit. Zvukově se ale často mění docela dost, protože ve svých projektech v Logicu nemám moc kvalitní plug-iny a ani se tím upřímně tolik nezabývám. Tyto věci totiž následně řešíme ve studiu s Bojanem Bojićem, producentem a sound designerem, se kterým jsem doposud pracovala na všech projektech. Ten je skvělý v tom, co dělá, a vždy se na všem shodneme.

A teď oblíbené „gear“ okénko. S jakou nástrojovou výbavou pracuješ ve studiu a při živém hraní?

Upřímně se v tom moc nevyznám. Nevlastním studio, mám doma akorát pár nahrávacích pomůcek a studiové monitory. V dobré nástrojové výbavě se spíše orientuje Bojan.

Věnuješ se hudbě i v rámci studia, nebo studuješ úplně jiný obor?

Studuji na gymnáziu v Praze a minulý rok jsem také dokončila hudební školu. Momentálně se snažím zorientovat ve výběru vysoké školy, není to snadné.

Co musí podle tebe mít dobrá skladba, aby uspěla jak na mezinárodní scéně, tak také v českém hudebním rybníčku? Teď myslím po hudební stránce, vyloženě zvukově – když pomineme texty v různých jazycích.

Podle mě je nejdůležitější, aby píseň měla duši a aby zanechala určitý dojem, pocit. Také si myslím, že pokud jde o zpívanou píseň, která není vyloženě založena na beatu, měla by znít dobře i akusticky. Zároveň ale vzniká tolik neosobní a hloupé hudby, že už ani sama nevím, co je měřítkem kvality. Připadá mi, že v této době už je skoro vše přijatelné a najde si posluchače.

Vnímáš jako skladatelka a interpretka své vlastní hudby nějaké rozdíly v přístupu k ženám-muzikantkám v zahraničí oproti českému prostředí, ať už v negativním či pozitivním smyslu?

Ani ne. Někdy se samozřejmě stane, že mě někdo nebere vážně, ale to si nikdy neberu moc osobně. Nemá smysl se tím zabývat. Mám pocit, že mi naopak spousta lidí chce pomáhat a podporuje mě v tom, co dělám. V Česku mi neskutečnou podporu poskytuje třeba Radio Wave – taky díky výhře Czechingu – a lidé už se ozývají i ze zahraničí. Ten přístup mi tady i v zahraničí zatím připadá dost podobný.