Teď už nemůžu někde „jen tak“ hrát a znít blbě, říká Ondřej J. Pivec (Kennedy Administration)

Varhaník a držitel Grammy za svůj přínos na desce Gregoryho Portera Ondřej J. Pivec vystoupí s kapelou Kennedy Administration na třetím ročníku Festiwallu (7. až 9. září 2018) v modřanském areálu Kytary.cz, kde zavede posluchače do své fenomenální fúze RnB, soulu, popu, jazzu a gospelu. Že má projekt našlápnuto do nejvyšších míst, potvrzuje i jejich nedávné vystupování před Eltonem Johnem.

Jak se vám povedlo zahrát si letos v červnu před Eltonem Johnem?

To byla v podstatě souhra náhod. Asi před dvěma lety si nás vybrala jedna banka z Gruzie, abychom jim zahráli na party. Byli s námi velmi spokojení a slíbili, že se zase ozvou. Uplynuly dva roky a oni se mezitím dost rozrostli. Ozvali se s tím, že pořádají dva koncerty Eltona a jestli bychom měli zájem být předskokani. Samozřejmě to muselo projít přes jeho management, což se povedlo a koncerty tak mohly proběhnout.

Byla to pro vás výzva, stát na pódiu před mnohatisícovém publiku oproti komorním prostorám, které znáte jistě lépe?

Ani ne, jsme na velká publika zvyklí – já od Gregoryho Portera, Nathaniel Townsley je na stadionovém pódiu jako doma a basista Chelton Grey hraje s Black Eyed Peas.

Máte představu, jak pojmete své vystoupení na Music Festiwallu?

Asi podobně jako všechna naše evropská vystoupení. Za ta léta nás to tak baví a troufám si říct, že nám to tak jde, že nechceme v tuto chvíli nic měnit!

Ondřeji, nelze se nezeptat na tvůj asi největší úspěch, kdy jsi loni za své klávesové mistrovství získal cenu Grammy. Co si na ní ceníš nejvíc?

Ona je to velká pocta, ale zároveň taky zodpovědnost. Teď nemůžu někde „jen tak“ hrát a znít blbě. To je na tom asi to nejcennější – takový přirozený vnitřní tlak, který mě nutí nic nešidit. Jsem za to moc rád, nutí mě to se pořád rozvíjet.

Působíš jako varhaník v Gospel Church v Brooklynu. Má hraní v kostele vliv na tvoji tvorbu, kde je slyšet i jistá inspirace gospelem?

Rozhodně. Za prvé mně hraní v kostele velmi zlepšilo sluch a pohotovost při hraní. Taky hudební paměť se mi dost zlepšila, protože mi nic jiného nezbývalo. Když se každý týden máte naučit nazpaměť šest nových věcí, které jsou docela komplexní, je pro mozek jednodušší a méně stresující si to začít pamatovat.

Dávají ti gospely více tvůrčí svobody oproti duchovní hudbě starých mistrů?

To každopádně – formy v písních současného gospelu jsou poměrně otevřené, takže si se skladbou do jisté míry můžete dělat, co chcete.

Původně jsi byl autorem především instrumentálních skladeb, nyní se nebojíš ani komponování vokálních písní. Bylo těžké pro tebe se přeorientovat?

Ani ne, ale byl to proces poměrně zdlouhavý. Já se na pět let v podstatě autorsky odmlčel, neboť jsem se věnoval především sidemanství. No a taky abych se uživil, začal jsem hrát v cover bandech na večírcích a svatbách pro smetánku. Musel jsem se proto naučit hodně široký repertoár populární hudby od šedesátých let až po současnost. Myslím, že mi to z hlediska tvorby hodně prospělo.

Jak vůbec probíhá skládání materiálu na desku? Jak moc řešíte „emailovou předpřípravu“ a které skladby vznikly třeba přímo ve studiu?

Asi třetina vznikla ve studiu společnými silami všech. Zbytek vznikal různě – nejčastěji z nějakého nápadu, co jsem si nahrál na telefon a pak ho doma s Kennedy dotáhl. Většinou dělám „předprodukci“, kterou donesu do studia, a do ní přitáčíme a přetáčíme nástroje. Vydavatelství si řeklo o novou desku na příští rok, asi zkusíme trochu jinou metodu.

Jsou pro tebe „hammondky“ v jazzu stejně nezpochybnitelné jako stradivárky ve vážné hudbě? Čím si pro tebe vydobyly svoji pověst?

K hammondkám jsem se dostal, když mi bylo zhruba dvanáct let. Na škole jsme dostali nového učitele angličtiny – Zdeňka Blažka. Je muzikant a strávil velkou část života v kanadském exilu. Přivezl si odtamtud spoustu jazzových a jiných CD, a když viděl, že mám zájem, začal mi je natáčet na kazety. Dával mi Santanu, Sade a taky Jimmyho Smithe a Joeyho DeFrancesca. Do té doby jsem zvuk hammondek příliš neznal, i když u nás je vehementně používal ve filmové hudbě Zdeněk Liška. Hned jsem se zamiloval a zůstalo mi to dodnes.

Prozradíš, jaké vybavení aktuálně používáš a v čem vidíš jeho výhody?

Teď je většina mého vybavení od Nordu. Už asi rok s nimi spolupracuji a začínají se objevovat první výsledky. Letos vyjde nový update operačního systému na Stage 3, na jehož vývoji jsem se podílel, přijdou nové zvuky a v září hned po Festiwallu za nimi letím do Stockholmu podílet se na vývoji nového nástroje. Na Festiwallu budu hrát na Nord Stage 3 a taky Nord Lead A1.