Teenage Engineering EP-133 K.O. II: sampler v těle retro kalkulačky #1

Osmdesátky útočí!

Chybí mi. Tak moc mi chybí, že jsem si vloni musel na bazaru najít jeho/jejich novější verzi z roku 1992. Řeč je o Human Rhythm Composer R5 od Rolandu, kterého jsem svého času používal v tandemu s R8. To se psal rok 1992. A právě v tom roce vyšel mně dlouhá léta neznámý Roland R70, který kombinoval zvuky z obou zmíněných mašin a navíc přidal sérii legendárních kopáků a céček z 808 nebo 909.

A proč o tom píšu u recenze na EP-133? Protože teprve s tímhle samplerem jsem pochopil, co mě tak moc chybělo. A odpověď je opravdu jednoduchá – byla to možnost hrát bicí a melodie na padech ve čtvercovém rozložení. Já vím, měl jsem MPC i Maschine a znám tyhle sofistikované stroje se šestnácti pady, já jsem ovšem jedním z těch, kteří myšlenku „méně je někdy více“ přijal za svou a K.O. II mi stylem práce naprosto připomíná už zmíněnou R5. A čím hlavně?

Opět odbočím. Kdo neví, Roland R5 uměl do jednoho patternu skloubit jak rytmickou stopu, tak basu a když jste byli kreativní, tak i melodie. Ty šlo vytvářet syntézou tři basových zvuků a když byl člověk kreativní, dokázal z obyčejného automatu udělat jakýsi pre-groovebox. A přesně takhle se chová EP-133. Je to vlastně groovebox a s R5 má ještě jednu věc společnou.

Tou je možná největší lákadlo, proč si ho pořídit. Nazval bych to, možná trochu krkolomně, jakousi okamžitostí tvorby/tvoření. Takhle rychle groove nevytvořím na žádném svém strojku. I když tady se musím přiznat, že musím použít čas minulý, snažím se doma držet maximálně tři nástroje (dnes jsou to M8, Microfreak a K.O. II). Zvyšuje to moji produktivitu a chuť ke skládání.

Geniální vzhled – mazané funkce

Pro ty, kteří prošli celým myšlenkovým úvodem, tu mám zasloužený výčet všech zásadních funkcí nástroje. Půjdu na to ale pěkně od začátku, tak jak jsem se s K.O. II seznamoval já sám. A asi hned na úvod musím poznamenat, že přestože Teenage Engineering použili název svého nejprodávanějšího kapesního operátoru KO a přidali k němu označení Mark II, jedná se spíše o jakýsi vykuchaný sampler z OP-Z a pokud bereme hudební kalkulačky jako děti OP-1, EP série bude recyklovat spíš OP-Z.

Začnu vzhledem: je geniální! Ostatně jako u všech nástrojů z dílny Teenage Engineering, jde přeci jen o designérské studio a kluci si rádi hrají, díky za to. Tělo je vyrobené z tvrdého plastu, je dostatečně pevné a těžké, vlastně váha je první, co vás přesvědčí o tom, že přes svůj vzhled stolní kalkulačky z 80. let, tenhle sampler i něco vydrží. A co nevydrží, to si vytisknete sami na 3D tiskárně. To je samozřejmě humor, ale EP-133 k modifikacím přímo vybízí.

K.O. II není stroj, ale nástroj

Čelo sampleru tvoří odnímatelný kryt na čtyři AAA baterie, mřížka reproduktorku a velký displej plný barevných ikon. A u něj se musím na (hodně dlouhou) chvíli zastavit. Největší potěšení z práce s K.O. II totiž bude přicházet při sledování tohoto panelu plného pestrobarevných stavových ikon. Všechny piktogramy zde mají svou funkci, některé kumulovanou, jiné pouze vizuálně konfirmační, jako celek ale působí naprosto úžasně. Troufám si říct, že estetika provedení právě tohoto zobrazovacího panelu povede k vyššímu uspokojení z práce se samplerem jako takovým.

Tady je na místě obrovská pochvala pro Teenage Engineering, všechny ostatní mašinky v podobném levelu vypadají spíš, jako by byly vysoustružené na CNC lince a výrobce je osadil maximálně dvouřádkovým černobílým displejem, na kterém se ukazují různé číselné veličiny. Reverb je prostě -127 až +127 a podobně. EP-133 na to jde odlišně, všechna nastavení různých hladin zvuku, kompresoru nebo filtrů, lze po zvolení patřičně funkce nastavovat otočným potenciometrem a sledovat na koláčovém grafu. Čím více dílků, tím větší hlasitost, jednoduché. Má to ale i svá úskalí.

Teenage Engineering sází u svých zařízení především na intuitivnost ovládání, ta je ovšem podřízená jakémusi intuitivnímu přístupu k tvorbě, ve kterém jsou melodie, rytmy a nálada nadřazeny strojovému záznamu. Stroj je zde pouhopouhým hrnčířským kruhem, na kterém vmžiku vysocháte potřebný tvar a vložíte ho do pece. A právě tato uhrančivá vlastnost nemusí sedět všem, takzvaný „control freak“ si tohle workflow nejspíš neoblíbí.

Piktogramy usnadní orientaci

Výrazným středobodem celého displeje je nepřehlédnutelný stavový ukazatel s jasně bílými čísly nebo písmeny. Ten je pevně spojen s pohybem v menu a zobrazuje aktuální informace a stavy podle toho, jaký parametr právě upravujete. A vůbec nevadí, že na to má pouhopouhá tři okénka, všechny zkratky jsou snadno pochopitelné i zapamatovatelné. Velmi pozitivně hodnotím i jeho svítivost, hodnoty jsou krásně čitelné i za jasného dne.

Dalších 95 % displeje pak vyplňují různobarevné piktogramy, které se rozsvěcují a zhasínají pouze ve chvíli, kdy upravujete hodnotu, na kterou je každý jednotlivý piktogram návazný. Práce s nimi je přehledná a oku lahodící, trochu jako byste řídili kosmickou loď na cestě k Alfa Centauri v padesát let starém sci-fi filmu. Největší srandy si s nimi užijete při používání takzvaných punch-in efektů, o nich ale později.

Příště si posvítíme na práci se samplerem, jak asi tušíte, bude to zábava!