Teenage Engineering OP-XY #3: Pokročilý sekvencer, ale Ableton to není, jasný pane!

Nefoukejte do mikrofonu!

A protože nejsem generická AI, nejprve se s vámi podělím o to, kde se po třech měsících používání OP-XY nacházím. Poslední update firmware je už naprosto stabilní, nezažívám žádné trable jak při přenosu dat, tak při práci s nástrojem, vše běží rychle a plynule. Tedy až na první načtení knihovny samplů, které trvá dvě až tři vteřiny. To se může zdát jako docela dlouhá doba, zatím mě to ale nijak neomezuje. Limit pro samply v RAM se skutečně zvýšil na avizovaných 64 MB, což určitě přispělo ke stabilitě systému.

Také jsem začal úspěšně samplovat nejen přes line-in vstup, ale i přes interní mikrofon. A tady vám musím popsat, s čím se potýkám. Tak zaprvé to je nutnost držet stisknuté tlačítko pro nahrávání. Když mám v ruce nástroj, třeba ukulele, třetí ruka chybí. Řeším to přiložením odnímatelné svítilny z čelovky, která je přesně tak široká a dostatečně těžká a stabilní, aby tlačítko udržela zmáčknuté. Naprosto šílené řešení pro nástroj v ceně ojetého auta.

Kvalita nahrávky je ale víc než solidní, na DYI tvorbu naprosto dostačující. Zkoušel jsem nahrávat i zpěv a výsledek byl také uspokojivý. Jen si musíte dávat pozor, abyste do mikrofonu nefoukali, je nutné zpívat z větší vzdálenosti nebo pod šikovným úhlem, kdy vzduch míjí mikrofonní zdířku. Můj sólový projekt vznikne celý tímto způsobem. Je to osvobozující, příjemně rychlé a všechna omezení s tím spojená mě nutí být kreativnějším.

8 odstínů šedi

OP-XY je druhý nejrychlejší nástroj na tvorbu muziky, který jsem kdy držel v ruce. Prvním je EP-133 K.O také od Teenage Engineering. Od chvíle, kdy ho zapnete, do momentu, kdy vytvoříte nový beat s melodiemi, uplyne vysloveně pár minut. Proč to jde tak snadno a jak zacházet se sekvencerem v OP-XY, si povíme právě v této kapitole.

Sekvencerová stopa je na nástroji barevně odlišená – tedy vlastně černobíle: jde o onen řádek v gradientu od temně šedé po bílou barvu. Zajímavostí je, že si tuto škálu museli v Teenage Engineering navrhnout sami, protože jim žádná všeobecně dostupná nevyhovovala. Důvod je nasnadě: odlišné barvy označují jednak čtveřici kroků větším poklesem odstínu a pak i dvojice kláves, abyste měli lepší přehled o místě, ve kterém se v sekvenceru zrovna nacházíte. Šestnáct kláves má tedy osm různých odstínů šedi.

Tím jsem naznačil, že OP-XY pracuje s klasickým sekvencerem, který má šestnáct kroků. Pro klasické „four on the floor“ by vám to stačilo, ale pro melodické linky je to zoufale málo. Proto se hned na konci této řady nachází kouzelné tlačítko „bar“, po jehož stisku se dostanete do podrobného nastavení. Pouhým přidržením vám na displeji vyskočí okénko, na kterém si můžete zkontrolovat aktuální nastavení. Pokud chcete jakoukoliv hodnotu změnit, je lepší použít kombinaci kláves „shift“+„bar“ – okénko zůstane aktivní a vy se můžete pustit do změn.

Natáhněte sekvencer podobně jako na OP-Z

První, do čeho se nejspíš pustíte, bude větší počet kroků, tedy přidávání takzvaných barů. K tomu slouží tlačítka „+“ a „-“ v levé dolní části nástroje. Bary můžete mít až čtyři, tedy dohromady čtyřiašedesát kroků. Tady to ale nekončí – některé zvuky, například plochy/pady, potřebují o mnoho delší čas, aby se stačily rozvinout a vytvořit náladu. Řešením je zpomalení, nebo-li natažení sekvenceru. Defaultně je nastavené na hodnotu 1 u popisku „track scale“. Na numerické klávesy (druhá odspodu) můžete na „2“–„8“ navolit hodnoty zpomalení, klávesa „9“ zpomalí sekvencer šestnáctkrát a klávesa „0“ naopak zrychlí jeho průběh jedenapůlkrát.

Přidržením tlačítka „bar“ a stiskem jakékoliv klávesy sekvenceru určíte počet kroků v jednom baru. Příznivci polyrytmických sekvencí teď určitě zaplesali. A ještě jedna vychytávka: pokud budete rozšiřovat počet barů o chtít přitom duplikovat již vytvořené sekvence, stačí použít kombinaci kláves „bar“, „shift“ a znaménko „+“. Chytré a jednoduché zároveň.

Pokračujeme dál v nastavování. V tabulce pod prvním řádkem totiž lze upravit míru kvantizace na 0–100 %, dále délku noty zadané do stopy ručně, groove pro danou stopu zvlášť a nakonec veledůležité tlačítko, které nese název „shape“. OP-XY totiž umí používat takzvané „parameter locks“, tedy zamykání parametrů v sekvencerové stopě. V praxi to znamená, že při nahrávání knoflíkem ovlivňujete kupříkladu ADSR nastavení synťáku, to se zaznamená přímo do stopy a následně přehrává zpátky tak, jak jste změny prováděli. V základním nastavení ale OP-XY zamyká změny natvrdo do kroků sekvenceru bez prolínání (tedy uhlazení), a ty jsou pak skokové. Parametrem „shape“ si pak nastavíte, jak moc hladce tyto změny mají probíhat.

A to stále není vše, na displeji se nad funkčními tlačítky M1-4 nacházejí ještě tři možnosti – smazat noty ze sekvenceru, ale zachovat zamknuté změny, smazat ony změny, anebo smazat vše. Tady výčet možností končí, ale i tak mi přijde naprosto ohromující. Dle mého by šla přidat ještě možnost smazat punch-in efekty dané stopy. Jedno prázdné okénko tu stále zbývá, tak uvidíme.

9 petternů, 99 scén, 14 písní, nekonečno projektů

Sekvenceru už tedy rozumíme, jdeme nahrávat. K tomu poslouží osm stop pro nástroje a dalších osm pro různé efekty, MIDI stopu nebo externí nástroj. Tuto část dnes nebudu rozvádět a nechám si ji na samostatnou kapitolu. Jen prozradím, že vaše možnosti jsou zde celkem neomezené a když budete chtít, lehce zaplníte všechny dostupné stopy svými kreacemi. Co je ale pro nás dnes důležité, je fakt, že tyto stopy se nacházejí v patternech, které můžeme poskládat do scén, scény do písní a písně do projektů. Hned vysvětlím.

Pattern je to základní, o čem se tady dnes bavíme. Skládá se až ze čtyřiašedesáti kroků, které ale můžete zpomalit a prodloužit tak i celý pattern. Patternů můžete pro jednu stopu vytvořit devět. Zdá se to jako malé číslo, ale ve finále vám bude ve většině případů v pohodě stačit. Bavíme se totiž o patternech pro jednu stopu a těch stop máte osm plus osm (píšu to záměrně takto), tedy dvaasedmdesát krát dvaasedmdesát patternů na celý projekt. Navíc každý pattern může pojmout jiný nástroj, takže když třeba potřebujete pro bicí patterny 1–5, zbylé čtyři můžete použít pro jiný nástroj nebo nástroje.

Přidávání patternů je jednouché, slouží k tomu tlačítka „M1–4“. Důležité pro vás budou určitě tlačítka „copy“ a „past“, kterými zkopírujete současný pattern a můžete pohodlně vytvořit jeho variaci.

Patterny lze následně různě kombinovat do devětadevadesáti scén. Scény jsou tak dlouhé jako nejdelší pattern v nich. Scény si pamatují nastavení mixu a také takzvané „MUTE stavy“, kdy kýžený pattern/stopu pro danou scénu umlčíte. Teoreticky tak prvních X scén můžete vytvořit pouhým vypínáním stop, mimo jiné funkce, kterou jsem na OP-Z miloval.

Jak na song mode?

V téhle fázi byste už měli mít ideu o tom, jak vaše píseň bude vypadat. Můžete tedy začít řadit již vytvořené scény za sebe v song modu. Ten vyvoláte stisknutím tlačítka „shift“ a tlačítka pro scény (horní řada, třetí zleva). Před oči vám vyskočí tabulka s dvaatřiceti okénky, do kterých budeme vkládat scény.

Pro začátek napíšu, že se vyplatí udělat si například pod číslem 99 dlouhou scénu, tedy nejlépe zamutovat všechny stopy kromě jedné, do té vložit prázdný pattern a zpomalit ho šestnáctkrát. Tuto scénu budeme potřebovat na konci songu, protože by se jinak začala píseň přehrávat zase od začátku.

Scény se do okének přidávají stisknutím numerických kláves, scény s vyšším číslem zadáváte stiskem číslice „0“ a následným dvojklikem podle čísla potřebně scény, tedy „10“–„99“. Mezi okénky se můžete pohybovat šipkami, které najdete nad klávesami „M2“ a „M3“. To se vám bude hodit, když budete chtít přidat scénu do sekvence, nebo naopak uděláte chybu a bude potřeba někde něco smazat.

Když si nevystačíte s dvaatřiceti políčky pro scény, všimněte si, že nahoře na displeji máte napsáno, že se pohybujete v písni číslo 1. Další scény tak můžete v rámci projektu vložit do dalších třináct písní. A kde je najdete? Jsou ukryté pod klávesami pro punch-in efekty, tedy ve spodní řadě napravo od tlačítka shift. Když vám dohraje song číslo 1, kliknete na jakýkoliv další a ten po skončení celé fráze začne hrát. To se bude hodit pro vytvoření delšího setu v rámci jednoho projektu.

A už to ulož!

Zatímco OP-Z, na který OP-XY navazuje, ukládal projekty automaticky, tady musíte ukládat každý projekt ručně, nezapomínejte na to! Stisknutím tlačítka s perem, hned pod volume knobem, se dostanete do nastavení projektu. Zde ho pak můžete přejmenovat, uložit a nakonfigurovat. Jakmile stisknete „shift“ + „pero“, vyskočí vám seznam všech projektů a každý z nich lze navíc i duplikovat, nebo se dostat do historie uložení, což může být zajímavé, když nebudete třeba spokojený se současnou verzí a bude se vám zdát ta z minulého týdne zajímavější. Projektů můžete mít tisíce, tady nemáte vlastně žádné omezení.

OP-XY je opravdu komplexní nástroj – v malém těle sídlí velký duch, který pojme všechny vaše nápady. A kdyby Teenage Engineering přidali do song modu ještě možnost bouncnout celý projekt dohromady i po stopách, byl bych maximálně spokojený. Stačí se podívat, jak to má vyřešené Timothy z Dirtywave ve své M8. Zatím nezbývá nic jiného, než připojit XY k počítači přes USB-C kabel a v reálném čase nahrát píseň do počítače.