Teenage Engineering OP-XY #4: Hrátky se zvukem

Klonuj, „ukládej jako“ a aranžuj do 96 políček

A není toho málo. Update s číslem 1.0.29 přinesl zásadní věci pro tvoření scén a písní. Tou nejdůležitější je nejspíš zvětšení počtu políček pro aranžování písní na devadesát šest z původních dvaatřiceti. A stále zůstává možnost uložit si různé aranže pod čtrnáct tlačítek v jednom projektu. Bomba! Písně lze nově navíc kopírovat a vkládat, takže si například pod prvním tlačítkem necháte současnou verzi písně, zkopírujete si ji pod druhé, kde provedete změny a když se vám budou zdát lepší, přehrajete song pod prvním tlačítkem.

A to není vše. Nové funkce přibyly i do scén, které nyní můžete klonovat nebo resetovat, stačí jen zmáčknout „shift“ a příslušné popisky se vám objeví nad funkčními tlačítky „M1-4“. V nové verzi 1.0.32 pak přibyla snad nejvíce kýžená funkce – „save as“. Doteď jste mohli projekt pouze duplikovat, ale to jen před tím, než jste ho otevřeli. Pokud jste v něm následně udělali nějaké změny a nebyli si jimi jistí, museli jste buď song prostě uložit a pak v historii uložení najít starší verzi a porovnat je, nebo ho prostě neukládat a o změny přijít. „Uložit jako“ neuvěřitelně ulehčuje práci s projekty.

Změn je ale daleko víc, například v sampleru můžete přidržením tlačítka se zvukem vyvolat funkci „copy“ a následně ten samý zvuk stejným přidržením vložit pod jiné tlačítko. Nejde o plnohodnotný „sample chopping“, ale už jsme blízko! Brouzdání knihovnou samplů je už také bez zádrhelů. Co jsem ale vypozoroval, je změna některých drobných funkcí u „step components“, které mohou proměnit celkové vyznění písně. U toho se člověk musí obrnit trpělivostí, jsou to maličkosti, ale pro někoho mohou být důležité. A stalo se to onehdá i u OP-Z, co si vybavuju.

Tvar, ADSR, filtr a LFO

Tak a teď konečně k tomu, o čem bude tato kapitola. Bavit se totiž budeme o způsobech, kterými můžete ovlivnit zvuk na OP-XY – od základního nastavení ADSR přes používání filtrů, až po různá skrytá nastavení.

A začneme interními syntezátory. Ty vyvoláte stiskem klávesy „shift“ a tlačítka „1-8“ pro stopu, ve které chcete pracovat. Na displeji vám vyskočí okénko s přehledem kategorií jako „drums“, „bass“ atd. Pokud byste si chtěli vybrat přímo z interních enginů, stiskněte tlačítko „shift“ ještě jednou a na displeji se rozsvítí nápis „category“, který můžete prvním knobem změnit na „engine“.

Po výběru kýženého zvuku vám naskočí úvodní obrazovka s jeho parametry, která je obvykle schovaná pod tlačítkem „M1“. Zde, podle zvuku, který jste vybrali, máte možnost ovlivnit čtyři parametry kroutícími knoby na OP-XY. Stačí tedy chytit akord, nebo zadat pár not do sekvenceru a hrát si.

Tlačítko „M2“ pak ukrývá klasické ADSR nastavení, které je zde zkombinované s nastavením pro filtr! Chytré. Zde si tedy upravíte jak náběh, tak tělo i ocas zvuku (attack, decay, sustain, release) a kliknutím na jakýkoliv knob skočíte do podobné obrazovky pro úpravu ADSR pro filtr.

Filtry samotné se nacházejí pod tlačítkem „M3“ a vybrat si můžete rovnou ze čtyř. Buď kliknutím knobu, nebo po stisku „shift“ a „M3. Na obrazovce lze opět nakroutit potřebnou modulaci a případně pod „M2“ zpětně upravit její průběh.

Filtry jsou důležité především kvůli poslednímu nastavení skrytému pod tlačítkem „M4“. Zde totiž najdete tolik žádané LFO! Vybrat si můžete od obyčejného vibráta až po možnost využívat interní gyroskop a měnit průběh vlny nakloněním nástroje. Tady se vyplatí experimentovat a věnovat dostatek času hraním si se všemi parametry, výsledky totiž mohou být naprosto odlišné.

Kouzelné tlačítko „shift“ a skrytá menu

Sotva jsme nastavili zvuk, prozradím vám, že OP-XY toho umí mnohem víc, než se zdá. Po stisku tlačítka „shift“ se totiž u „M2“ a „M3“ dostanete do skrytého submenu, ve kterém ovlivníte další vlastnosti zvuku.

Pod „M2“ je ukrytá možnost nastavit tzv. „Play mode“, tedy jestli chcete, aby zvuk hrál polyfonně, mono, legato nebo unisono. Druhá položka patří portamentu, což je tónové zhoupnutí mezi dvěma zvuky, třetím nastavujete citlivost pitch band pásky, která se nachází na přední straně nástroje, a čtvrtým hlasitost presetu. Ta je nezávislá na hlasitosti v mixu, což se kolikrát hodí, když už máte smíchaný celý song a jeden z nástrojů stále trochu vykukuje, nebo naopak není pořádně slyšet. Tuto možnost využívám poměrně často.

A jdeme na tlačítko „M3“, to bude potřebovat každý, kdo chce například odeslat jeden nebo více zvuků do externí smyčky a pak ho vrátit třeba efektovaný zpět do OP-XY. Hned první položka ukazuje hlasitost nástroje na výstupu. Druhá funguje podobně, jen jde o hlasitost stopy pro interní pásku. Ta nabírá veškerý takto povolený zvuk a v samostatné stopě s ní můžete vstupovat do nahrávky jako při živém loopingu, nebo jak to přesně nazvat. Každopádně o pásce zase někdy příště, je to super věc!

Další dvě nastavení duplikují ta z mixu, jde o send efekty. Ty jsou v nástroji dva a zde si můžete stanovit, v jaké míře je přimícháte k danému zvuku.

Zahrajte si ruletu!

Už teď mi přijde, že se vám z těch popisků musí točit hlava, ale věřte, že ještě nejsme u konce. Nejprve si vytvořený zvuk uložíme jako preset, abychom ho mohli používat i v jiném projektu. Stiskneme dlouze tlačítko s číslem stopy „1-8“ a počkáme, až ze spodu vyjede menu. A pak už jen kliknete na tlačítko „save“ úplně vpravo a preset se uloží do složky „snapshots“ pod aktuálním datem a číslem, které značí počet v ten den uložených presetů. Chcete nicneříkající číslo přejmenovat? Můžete, prostě jen znovu klikněte na „shift“ a číslo tracku, vyvoláte nabídku, která skočí přímo na uložený preset a zde ho můžete přejmenovat, nebo případně smazat.

Další dvě tlačítka při podržení čísla stopy slouží ke kopírování a vložení, tudíž lze jeden zvuk zkopírovat do vícero stop. Nejzajímavější je ale poslední tlačítko nazvané „scramble“, kterým si se zvukem zahrajete jakousi ruletu, podobné té, kterou šlo měnit nastavení zvuků na OP-Z. Tlačítko můžete mačkat, jak jen dlouho budete chtít a pokaždé dostanete jinou verzi zvuku. Pro inspiraci geniální, někdy hodně divoké.

Komplexnější, než se zdá

Začínám mít pocit, že na něco zapomenu. Tak honem k funkcionalitě, která je opravdu naprosto geniální, a tou je spojování několika tracků k sobě. Funguje to následovně – dlouze přidržíte číslo stopy, která bude tou hlavní, následně krátkým stiskem určíte ty stopy, které k ní přiřadíte. Tohle vrstvení vám dá opravdu nekonečnou řadu možností, jak nakládat se zvuky. Radím si takový zvuk vysamplovat a pak používat v jedné stopě jako sampler, tím se vám zbylé stopy uvolní pro další zvuky.

Navíc je vše udělané opravdu chytře, propojit tak můžete klidně několik stop i opakujících se v celém projektu. Každá stopa, která je v módu „slave“, pak může hrát i samostatně. Chce to asi hodně plánovat, ale nakonec si to prostě užijete.

A ještě jedno skryté menu nám chybí. Už jsem o něm mluvil v předešlých dílech, ale teď ho potřebujeme znovu vytáhnout na světlo. Jde o nastavení stopy stisknutím „shift“ a tlačítka v podobě vlnky v levém horním řádku. Psal jsem o něm kvůli dodatečnému „high pass“ filtru, kterým můžete ořezávat basovou složku na konkrétní stopě, což se hodí při finálním mixu.

Dále tu je nastavení citlivosti klávesnice: čím větší číslo, tím větší rozptyl od tichého po hlasitý zvuk. Používám to spíš naopak, když se mi podaří nahrát melodii dobře, ale třeba jeden dva úhozy jsou moc potiché.

Na tomto místě si navolíte i chování portamenta, ladění včetně klíče, transpozici a width, kterým rozšíříte zvuk do stereo obrazu třeba u dlouhých padů nebo ambientních ploch.

Pro dnešek by to, myslím, stačilo. Teď máte ucelenou představu, co lze s každým zvukem dělat – a je toho tolik, že byste se měli vykašlat na teorii a jít zase hrát, jinak to pod kůži nedostanete. Nezapomeňte, že i bez znalosti všeho, co jsem tady pospal, složíte svůj první opus za pár minut. A o tom to je.