Telecaster 1977: má svou vlastní hlavu, a proto kouzlo

Jsou prostě velké okamžiky v životě kytaristově. A mít doma aspoň na pár dnů kytaru, která je starší než já, mezi takové patří. Vintage nástroje jsou jednoznačně fajn zkušenost, prověří vaše uvažování o kytarách, hudbě a světě obecně. Co jsem si odnesl z těch pár dní já? V jedné větě: Pozor, co si přeješ, může se ti to splnit.

Co je to za rašpli!?

Tak nějak zněla reakce mojí ženy, když tuhle kytaru viděla poprvé. To holt je otázka vkusu, co vám se líbí. Pokud jde o mne, líbí. Co mě ale mile překvapilo, to byla hratelnost nástroje. Měl jsem, hlavně při pobytu v USA, už pár starších kytar v ruce. A občas jsem prostě kroutil hlavou, jak se na to dá hrát. Samozřejmě, že dá a velmi dobře – celé plejády kytaristů jsou toho důkazem. Jen legendární „krk jako bejsbolka“ mě vede k zamyšlení, zdali přeci jenom nějaký ten pokrok nepřijmout.

V tomto případě ale nebylo třeba, krk je celkem moderní – podobný dnešním. Pražce jsou původní, ale zbroušené, takže dost nízké. To má svoje pro a proti, jako asi všechno na světě. Díky tomu, že kytara byla opravu dobře seřízená, se ta proti (drnčení a hlavně záseky při bendech) neprojevila. Navíc, je to přeci jenom telecaster, takže ne úplně shredding beast (i když Kotzen by tohle nepodepsal). Relativně lehká váha z tohoto nástroje udělala nástroj docela pohodlný.

Co však předčilo moje očekávání, to byl zvuk. S Pohřební kapelou jsme zrovna v 3bees točili desku, to jsem prostě musel vyzkoušet. V porovnání s ostatními kytarami, na které jsem točil (Guild Starfire, Fender Strat, Godin LGX), měla tato, jak si všimli i spoluhráči, krásně čitelný a jasný charakter. A tady zase závisí na tom, co od kytary chcete vy. Já mám radši univerzálnější nástroje, tahle kytara má svoji „hlavu“, trochu one-trick pony. Na druhou stranu, není tohle právě dobrý důvod pro to mít víc kytar? Nechám na vás.

Pro nahrávku jsem nakonec zvolil aparát Peavey Classic 50 W, žádné efekty (krom trochu reverbu z komba).

Zvukově bych řekl, že kytara se velmi dobře cítí v čistém zvuku, ten mě okouzlil nejvíc a ve spojení s 6L6 na konci lampového zesilovače má i pořádný twang, což lze očekávat. Kapelou a mixem proleze zcela ok. I při postupném přidávání zkreslení si kytara dobře drží čitelnost, byť se tedy více projevují brumy a šumy. Ale ani ve studiu to nevadilo, naživo to podle mého není problém vůbec žádný.

Holka pro všechno, nebo charakter s vlastní hlavou?

Co také si musí každý vyzkoušet a zvážit je, jak moc má rád vintage nástroje i s chlupama. To jest brumy a šumy snímačů a elektroniky, žádné zamykací mechaniky a pohodlně doladitelný krk a oktávy. Já se přiznám, že bych se s tím dokázal smířit velmi snadno. To hlavní, co kytara má držet, totiž ladění, tady problém nebyl.

Kvůli spolehlivosti a univerzálnosti bych sahal po jiných kytarách, ale mít doma jednu starší dámu s charakterem jistě není marné. I když jednu... možná dvě i tři.