Temné kouzlo The Cult stále působí

Po předchozí spolupráci s producentem Bobem Rockem tentokrát The Cult sáhli po Tomu Dalgetym a snad i pro inspiraci navštívili legendární Rockfield Studios ve Walesu, kde před téměř čtyřiceti lety natočili svůj debut Dreamtime.

Začíná se hutnou skladbou Mirror, kterou pohání přesná basa, doprovázená tóny Duffyho bílé Gretschky. Posluchač pomalu ochutnává a zjišťuje, v jakém duchu se album ponese. Následující A Cut Inside vede syrová kytara Billyho Duffyho, která v kombinaci s hlasem Iana Astburyho a dunivými bicími vytváří ono nezaměnitelné kouzlo a zvuk, kterým je kapela známá. 

V písni Vendetta X se ponoříme do ještě větší temnoty. Mollové akordy budou vždy skvěle fungovat a působit na naše emoce. Atmosféře pomáhá i decentní využití syntezátorů. Ty se nachází i v Outer Space, kde se přidají i smyčce, postupně přichází gradace a skladba nabývá na výrazu.  

Impermanence připomíná gotické, post punkové kousky z dob největší slávy kapely. Je ale pravdou, že závěr desky už začíná působit utahaně, byť poslední, mystická titulní skladba (opět se smyčci) je skvělá. Deska Under The Midnight Sun je důkazem, že tvůrčí spolupráce Iana Astburyho s kytaristou Billym Duffym i nadále přináší své ovoce.

Co na desce oceníte jako muzikanti?

Billy Duffy se nachází ve skvělé formě, stejně tak Astburyho hlas. Je jasné, že ti dva zažívají dobré období a jsou na svou práci s The Cult patřičně hrdí. Skvělé výkony ale odvádí celá kapela.

Chytrým krokem bylo zařadit pouze osm skladeb. Když už se totiž začínají vkrádat náznaky nudy a hrozí, že deska začne uspávat, přijde její konec. Udrží tak posluchačovu pozornost po celou stopáž. Under The Midnight Sun je důstojným zástupcem v diskografii The Cult a rozhodně stojí za poslech.

The Cult – Under The Midnight Sun

Black Hill Records, 35 min.

75 %