Ten typ chlapa, co má v ruce foukačku: Charles Bronson

Nejslavnější filmový drsňák s harmonikou, ač na ni nikdy nehrál, se narodil před sto lety 3. listopadu jako Charles Buchinski v Pensylvánii do extrémně chudé rodiny litevských přistěhovalců v pořadí jedenácté dítě. Doma se nemluvilo anglicky, ale rodnou litevštinou a nadávalo se rusky. Peníze nebyly takřka žádné, a tak byly nejmenší děti místo mléka krmeny nejlevnějším čajem. Svého tátu příliš neznal a jak sám později upřímně řekl v jednom rozhovoru, nebyl si jistý, zda jej miloval, či nenáviděl, neboť když hlava rodiny přicházela domů z práce nebo hospody, tak se děti strachem schovávaly do skříně, nebo pod postel. V deseti letech, po smrti otce, nastoupil do uhelných dolů. Coby capart bez bot začal v kanceláři šachty, v pubertě už dřel v čelbě. „Lopatovým tangem“ si dokázal vydělat jeden dolar za tunu vytěženého uhlí. Vydělával pouhé čtyři dolary měsíčně a tak raději s jedním ze svých bratrů přešel dobrovolně na nejnebezpečnější práci: odstraňování „hajcmanů“ ze starých těžebních chodeb, přičemž často docházelo k závalům. Na šachtě strávil dlouhých osm let.

Pomocí obrovské vůle svojí a maminky dokázal jako první člen rodiny absolvovat střední školu a v jednadvaceti letech narukoval do armády. To se psal válečný rok 1943. Během výcviku na jednom večírku jednotky, u které sloužil, poslal arogantního velícího seržanta k zemi, za což si vysloužil šest měsíců ponižující služby v kuchyni, vynášení odpadků. Po výcviku u letectva v Arizoně nastoupil jako střelec bombardéru B-29 u 39. bombardovací skupiny. V jejich řadách s přezdívkou „polák“, kterou získal kvůli silnému přízvuku, absolvoval na pětadvacet nebezpečných bojových misí nad Guamem v Pacifiku proti japonskému nepříteli a za zranění ramene v boji obdržel purpurové srdce. Nutno dodat, že piloti a posádky letadel byli Japonci nejvíce nenávidění a často je místo zajetí čekala smrt stětím. Díky pětadvaceti bojovým misím, které Buchinski strávil ve stísněných prostorách létající pevnosti, se u něj plně rozvinula klaustrofobie, které se už nikdy nedokázal zbavit.

Po propuštění z armády se Charles začal plně věnovat při práci v kasínu studiu angličtiny, aby plně potlačil litevský přízvuk a mohl se věnovat herectví, které jej lákalo z důvodu možnosti dobrého výdělku. Po pěti letech studia angličtiny a herectví dostal Charles Buchinski svou první roli. Psal se však rok 1951, neblaze proslulý senátor McCarthy vyvolal vlnu hysterie z rudého nebezpečí a Buchinski se raději přejmenoval na Bronsona. Po deseti letech vedlejších rolí vojáků a rváčů v béčkových snímcích přišla nabídka ztvárnit pistolníka Bernarda O´Reillyho v legendárním snímku Sedm statečných. Jen o pár let později přišla další perla světové kinematografie. Sergio Leone se rozhodl pro kovbojku, která byla na svou dobu velmi netřelá už z toho důvodu, že roli hlavního padoucha měla hrát hollywoodská hvězda, která do té doby hrála jenom kladné postavy. Sergio Leone Henryho Fondu doslova ukecal.

Leone do filmu kromě hereckých hvězd jako byl Henry Fonda, Claudia Cardinale, Jason Robards či Charles Bronson, obsadil i jiné silné osobnosti. Nic neponechal náhodě. Říká se, že není malých rolí. A rozhodně to platí právě u Leoneho. Do úvodní scény, ve které poprvé zazní ona mrazivě truchlivá hudební fráze na foukačku, kdy na Bronsona čekají tři chladnokrevní zabijáci, použil například Woodyho Strodea. Afroamerického atleta světové proslulosti a legendárního hráče nejvyšší fotbalové ligy NFL, který během legendárního souboje jako jediný ze zabijáků muže s harmonikou postřelí. Jack Elam, jenž měl neodolatelný padoušský vzhled a jehož skleněné oko působilo na diváka vskutku depresivním dojmem, proslul ve scéně chytáním mouchy do hlavně Coltu. A onen netrpělivý vrahoun, který si celou úvodní scénu loupe klouby v prstech, byl Al Mulock. Ten samý den, kdy byla dotočena úvodní scéna, skočil z okna a zabil se pln depresí ze ztráty milované manželky, která předčasně zemřela rok před tím.

Je paradoxní, že nejslavnější filmový záběr foukací diatonické harmoniky a nejznámější hudební fráze na ní (byť ve skutečnosti zahranou na chromatickou harmoniku) proslavil člověk, který nikdy nedokázal vyloudit ani tón a neměl k foukačce žádný vztah. Možná i proto jsem si dovolil název glosy parafrází výroku představitele hlavního hrdiny:

„Vypadám jako ten typ chlapa, co má v ruce láhev piva“.

Naštěstí byl na place přítomen vyhledávaný hráč na chromatickou foukací harmoniku Franco De Gemini, jenž Bronsonovi vysvětloval, jak harmoniku správně držet a jakým způsobem do ní dýchat, aby herec působil přesvědčivě. De Gemini spolupracoval se Sergiem Leonem už na jeho předchozím snímku Pro hrst dolarů. Oblíbenec legendárních skladatelů Morriconeho a Bernsteina Franco De Gemini pro onu strašidelnou frázi tří tónů svou chromatickou harmoniku Hohner rozebral a upravil tak, aby výsledek zněl co nejvíce ponuře. V podstatě ji rozladil. Zajímavé je, že harmonika, kterou slyšíme ve filmum byla natočena přímo na místě, kdy kousek od Bronsona stál De Gemini mimo dosah kamery a v podstatě jej hráčsky navigoval. Surrealistický zvuk harmoniky se do dějin filmu navždy zapsal protřednictvím bývalého horníka, kterému foukačka nikdy nic neříkala. Na jednu stranu absurdní, na stranu druhou příznačně roztomilé.

Strhující Morriconeho hudba, De Geminiho foukací harmonika a neuvěřitelně expresívní herecké výkony dělají z filmu Tenkrát na Západě právem perlu světové kinematografie.

Charles Bronson po tomto snímku ztvárnil ještě desítky filmových rolí, avšak žádná již nedosáhla takové světové proslulosti.

Muž s harmonikou se narodil před sto lety...