Test špuntů Alpine: záchrana pro vaše uši

Dvě hodiny zběsile mlátíte do bicích, tavíte lampový aparát na maximum nebo vše pozorujete zpoza kláves. Pak se rozhodnete, že pro dnešek to už stačilo. Zamknete zkušebnu a zvolna se vydáváte do oblíbeného restauračního zařízení. Zalehlé uši nebo pískání v nich už berete jako samozřejmost a nevěnujete tomu pozornost – vždyť to přece k muzice patří... Tak s tímto přístupem si dovolím nesouhlasit, ochrana se i v muzice počítá! Od Alpine jsem testoval hned dvě: Music Safe Classic a Music Safe Pro.

Ani vaše uši nevydrží všechno, a když náhle zjistíte, že něco není v pořádku, většinou už je pozdě. Pokud se dlouhodobě pohybujete v hlučném prostředí, na vašem sluchu se to samozřejmě podepíše. K jeho ztrátě dochází většinou postupně, takže si to hned neuvědomíte. Na hluk si uši nezvyknou! Ano, zní to, jako bych byl váš fotr a chtěl vás poučovat, nebo rovnou odrazovat od dělání muziky. To však rozhodně není posláním tohoto článku. Pokud zvolíte vhodnou ochranu, můžete bezstarostně zkoušet, vystupovat a navštěvovat koncerty do aleluja.

Jaká je tedy ona správná ochrana sluchu? Rozhodně nedoporučuji jednorázové špunty do uší, které pořídíte v každé drogerii. Jistě – stojí pár desítek korun, ale ušetřené peníze za to opravdu nestojí. Špunty tohoto typu jsou vhodné možná tak pro řezání na cirkulárce – za prvé tlumí až příliš, především však silně zkreslují snad všechny frekvence zvuku. Poslech hudby s takovou ochranou tedy opravdu není nic příjemného. Pokud vůbec něco uslyšíte, rozhodně to nebude to, co byste slyšet chtěli…

Naštěstí existuje spolehlivá ochrana uší i pro muzikanty. Tento malý zázrak vyrábí už zmíněná firma Alpine. Využít ho můžete ve zkušebně i na pódiu, dokonce i při návštěvě hlučného koncertu. A jaké mé dva zkoušené modely jsou? Oba, Music Safe Classic i Music Safe Pro, mi přijdou velmi kvalitní. Dokonce bych řekl, že vydrží snad věčnost.

Verzi Classic dostanete v sympatické kovové krabičce, která je velká tak akorát, aby se do ní vešly dva špunty a udělátko, kterým se nasazují do uší. Z druhé strany je potom zásobník na náhradní filtry. Verze Pro je v o něco větší plastové krabičce a kromě dvou špuntů s tyčinkou k nasazování a stříbrných a zlatých filtrů dostanete ještě filtry bílé, které mají nízký útlum. Balení dále obsahuje lanko ke spojení a zavěšení špuntů na krk a jeden náhradní špunt.

Špunty jsou u Music Safe Classic i Pro totožné, verze se tedy liší jen příslušenstvím. Ochrana je vyrobena z příjemného Alpine Thermo Shape materiálu, který se tělesnou teplotou přizpůsobí tvaru zvukovodu. Od nasazení to trvá necelé dvě minuty a pak už o špuntech vůbec nevíte – jsou pohodlné i při dlouhodobém nošení. Se všemi filtry slyšíte téměř přesně to, co slyší ostatní, vy si však na rozdíl od nich neničíte sluch, který je pro muzikanty tak důležitý.

Bílé filtry, které dostanete pouze k Music Safe Pro, tlumí opravdu malinko – pokud cítíte, že zvuk je jen o trochu hlasitější, než by se vám líbilo, využijete s největší pravděpodobností právě tyto. Stříbrné filtry mají ideální poměr ochrany a slyšitelnosti, dle mého názoru také nejméně zkreslují – zvuk je opravdu věrný, je to jako kdybyste ztlumili rádio. Zlaté filtry pak ocení například bubeníci nebo vyznavači tvrdších žánrů, možnostem se však meze nekladou.

Špunty mám již více než měsíc a jsem s nimi plně spokojen. Navštívil jsem s nimi několik koncertů a používám je na každé zkoušce. Verzi Classic mám permanentně na klíčích, na zkouškách využívám většinou bílé filtry, jelikož nehrajeme moc nahlas.

Váháte, zda si pořídit Classic nebo Pro? Výběr vám moc neulehčím, ale myslím si, že většině lidí bude stačit Music Safe Classic; pokud chcete špunt navíc, bílé filtry a lanko, pořiďte si Pro. Krabičku si navíc u verze Pro můžete upravit k obrazu svému. Pomocí editoru na stránkách výrobce si vytvoříte obrázek, který lze po vytištění a vystřižení vsunout pod průhledný krycí plast. Svou krabičku si potom snadno poznáte.

A co je to tedy ten tinnitus? Trpí jím mnoho hudebníků domácí i světové scény – namátkou Michal Pavlíček, Jan P. Muchow, Leo Hanuš, Bob Dylan, Eric Clapton, Ozzy Osbourne, Sting. V podstatě je to zvonění, hučení, šelest či pískání v uších. Akutní tinnitus má trvání do 6 měsíců, chronický delší. Nejedná se však o nemoc, je to "jen" symptom. U muzikantů je patrně nejčastější příčinou chronické akustické trauma – nedoslýchavost z dlouhodobého přetížení hlukem. Pro léčbu tinnitu zatím neexistuje metoda zaručující stoprocentní účinek, je ovšem možné jej určitými způsoby mírnit.

Malý tip na závěr? Nemusíte se nutně snažit být co nejhlasitější. V malých klubech to je spíše kontraproduktivní. Není třeba tahat na koncert stowattové kombo ani velké činely. Jistě to ocení i posluchači. Chcete-li se sami přesvědčit, že dnes nemusíte na každém vystoupení ohluchnout, zajděte si na koncert kapel jako Bratři Orffové nebo Kieslowski.