The Marquee Club MQG99 a MQG6: dvojice do začátků

Proslulý hudební klub Marquee v Londýně asi netřeba příliš představovat. Nyní může alespoň pomyslná část této proslulosti být vaší součástí. Dvojice nástrojů nesoucí jméno klubu je variací na nesmrtelné téma Les Paul a Stratocaster. Určené jsou zejména začínajícím muzikantům.

1. The Marquee Club MQG99

Jak to vypadá?

Jasná inspirace Les Paulem, ale vzhledem k ceně je zde samozřejmá absence vrchní bombírované desky. Co naopak nechybí je lepený krk, což je naopak příjemné překvapení. Tělo kytary je lipové, krk javorový a hmatník nesoucí dvaadvacet pražců je z mahagonu. Pražce jsou zasazeny precizně, ale slušelo by jim určitě lepší začištění. Mechaniky jsou "no name" a fungují vcelku dobře - ovšem jejich výměna bude asi otázkou času. O snímání se stará dvojice humbuckerů a k jejich ovládání slouží čtveřice potenciometrů a páčkový přepínač.

Struny jdou přes klasickou tune-o-matic kobylku do StopBar struníku a vše umístěno tak, jak známe z originál "lespóla". Kytara je lakována pololesklým lakem (bohužel poměrně silnou vrstvou, která tak trochu připomíná autolak) a na přední straně se kromě loga klubu Marquee skví portrét samotného Jimmyho Page. Vcelku povedený nápad, který tuto kytaru činí po vzhledové stránce atraktivnější. Je, ale kytara atraktivní i po stránce zvukové?

Jak to hraje?

Při prohrábnutí strun jen tak "nasucho" nástroj trochu postrádá hutnost a sustain, který je jinak pro Les Pauly typický. Po zapojení do zesilovače to ale zase taková tragédie není. Snímače přeci jen nějaký ten "charakter" mají a i přes obecně tenčí tón je čistý zvuk konkrétní, poměrně hezky barevný s dobrou reakcí na dynamiku hry. Zkreslený zvuk se mi líbil možná ještě o chloupek víc, zejména krkový humbucker zněl hezky kulatě a zpěvně.

Humbucker u kobylky byl na můj vkus ostrý až moc, ale to je samozřejmě čistě subjektivní dojem a kdo má rád hodně průrazný zvuk, bude spokojen. Kytara i přes neznačkový hardware a snímače dobře drží ladění a zvuk je pro začátečníky či muzikanty, kteří hledají levný nástroj na cvičení, rozhodně dostačující.

2. The Marquee Club MQG6

Jak to vypadá?

Ani tahle kytara nezapře svůj předobraz a nic na tom nemění ani reverzně obrácená hlava. Ta ostatně jen dokresluje grafickou úpravu kytary, které stejně jako u modelu MQG99 vévodí logo klubu Marquee, ale místo Jimmy Page zde nalezneme portrét kytarového čaroděje Jimi Hendrixe. Jinak je kytara klasický Stratocaster osazený třemi single-coil snímači, jednozvratným tremolem, pětipolohovým přepínačem a trojicí potenciometrů v konfiguraci Volume – Tone – Tone.

Die-cast ladící mechaniky jsou stylu vintage a fungují celkem v pohodě. Stejně jako u předchozího modelu mě akorát trochu děsí silná vrstva laku na těle kytary. A abych byl upřímný, černě lakovaná hlava se mi také zrovna dvakrát nelíbí, ale to je otázka individuálního vkusu. Pojďme na zvuk.

Jak to hraje?

Prohrábnutí "nasucho" prozrazuje lehkou absenci středů a kratší sustain, ale v dané cenové relaci nemůže člověk čekat zázraky. Po zapojení se mi absence středů potvrdila a bohužel co v kytaře není, lze jen obtížně dohonit na korekcích, ale basy zněly naopak hezky plně a výšky také pěkně zvonily. Po výměně tragických převozních strun by se ale nakonec mohl z kytary vyloupnout celkem pěkný sound.

Snímače také nejsou úplný průšvih, nevazbí ani nebrumí víc než je zdrávo. Čistý zvuk není sice charakterem tak úplný "strat", ale nezajímavý také není. Zkreslený zvuk je trochu sušší a hůře se prosazuje v kapele, ale i to lze trochu přičítat velmi nekvalitním strunám.

Závěr

Sečteno a podtrženo, máme tu dvojici základních modelů kytar – tedy Les Paul a Stratocaster a komu by to bylo málo, může si do sbírky pořídit ještě The Marquee Club MQG69, což je pro změnu variace na model SG. A kdo jiný může být ústředním motivem této kytary než Angus Young. Ale zpět k testovaným modelům. Kytary jsou určené především začátečníkům, nebo jako levný nástroj na cvičení. Tomu také odpovídá kvalita hardwaru, snímačů i celkového zpracování.

Kdo by chtěl tyto nástroje posunout o nějaký ten stupínek výš, musí počítat s výměnou snímačů, hardwaru a trochou té ruční práce např. s dočištěním pražců. Základy obou kytar jsou ale na přijatelné úrovni, krky se nekroutí, struny nedrnčí a design kytar může být atraktivní nejen pro začínající muzikanty. Ceny kytar jsou pak skutečně celkem lidové, za "lespóla" vysázíte necelých pět tisíc a za "strata" něco málo přes tři a půl.